ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.1136.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 1136/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce L. M. , proti žalovanému P. M. , zastoupenému JUDr. Davidem Černým, advokátem se sídlem v Praze 8, U Nádrže 625/6, o zrušení vyživovací povinnosti a o žalobě žalobce na obnovu řízení, ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4, pod sp. zn. 57 C 184/2008, k dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. října 2011, č.j. 16 Co 7/2011 – 239, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 4. října 2011, č.j. 16 Co 7/2011 – 239, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 31. srpna 2010, č.j. 57 C 184/2008 – 176, že žaloba na obnovu řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 57 C 184/2008, směřovala pouze proti odůvodnění pravomocného rozsudku, a proto byla správně zamítnuta ve smyslu §230 odst. 1 o.s.ř. a §235f o.s.ř. Současně rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání a současně zažádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokáta.
Odvolací soud usnesením ze dne 21. prosince 2011, č.j. 57 C 184/2008 – 246, nepřiznal osvobození od soudních poplatků a také zamítnul návrh na to, aby mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů, neboť jde o zřejmé bezúspěšné uplatňování práva s ohledem na to, že věci vyživovací povinnosti otce k dítěti není dovolání přípustné.
Dovolatel na toto usnesení reagoval podáním ze dne 5. ledna 2012, ve kterém tvrdil, že se nejedná o dovolání ve věci upravené zákonem o rodině, tj. zrušení vyživovací povinnosti, ale o dovolání ve věci obnovy řízení, tedy ve věci upravené dle §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Žalovaný k nepodal k podanému dovolání žádné vyjádření.
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas a k tomu oprávněným subjektem, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení.
Přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř. tu není dána, a to již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srovnej usnesení dovolacího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 61/1998, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88).
Podle §238 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení. Podle §238 odst. 2 o.s.ř. ustanovení §237 platí obdobně.
To znamená, že ve věcech uvedených v §238 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné za stejných podmínek, jaké stanoví pro přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu nebo proti jeho usnesení ve věci samé §237, a to včetně omezení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 2 o.s.ř. (srovnej. např. rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 1303/2005). Z toho vyplývá, že dovolání proti usnesení o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, tak není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže by šlo o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení. O takové výjimky se v daném případě nejedná, neboť dovolatel se skrze obnovu řízení domáhá zrušení vyživovací povinnosti k zletilému synovi.
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. dubna 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu