ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.1484.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 1484/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce MUDr. F. F. , zastoupeného JUDr. Janou Drexlerovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská č. 4, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO 41197518, se sídlem v Praze – Vinohradech, Orlická č. 4/2020, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 24 C 60/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. února 2012, č. j. 1 Co 25/2012-24, takto:
I. Dovolání žalobce proti výroku II. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. února 2012, se odmítá.
II. Řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. prosince 2011, č.j. 24 C 60/2010-17, se zastavuje.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. prosince 2011, č.j. 24 C 60/2010-17, odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.) žalobu žalobce podanou v označené věci s odůvodněním, že vykazuje z pohledu §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o.s.ř. vážné kvalitativní nedostatky v označení žalobce, ve vylíčení rozhodujících skutečností a ve formulaci žalobního petitu, tj. toho, čeho se žalobce žalobou domáhá. Soud prvního stupně též rozhodl o náhradě nákladů tohoto řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 23. února 2012, č. j. 1 Co 25/2012-24, výrokem I. zčásti změnil tak, že podání žalobce, kterým se domáhal zaplacení nemajetkové újmy ve výši 100.000,- Kč, se neodmítá. Výrokem II. uvedené rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud jím byla odmítnuta žaloba na ochranu osobnosti formou omluvy doporučeným dopisem zaslaným „všem lékárnám okresu V., podle ustanovení §219 o.s.ř., potvrdil. V rámci tohoto posledně uvedeného výroku odvolací soud poukázal na to, že z podané žaloby ani po jejím doplnění podáním ze dne 14. prosince 2011 není možno jednoznačně určit, kterým konkrétním lékárnám okresu V. má být požadovaná omluva doručena, takže v této části je žaloba neprojednatelná.
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno žalobci dne 26. března 2012 a téhož dne nabylo právní moci.
Proti tomuto usnesení ve výroku II., kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno, podal žalobce dne 26. dubna 2012 včasné dovolání, jehož přípustnost dokládá odkazem na ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. (resp. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), a má za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Jako otázku zásadního právního významu zvýrazňuje, zda se v daném případě jedná o podstatné nebo nepodstatné vady, pro které nelze v soudním řízení pokračovat. Připomíná, že ani pravidlo určitosti žalobního petitu není bezvýjimečné. Žalobce dovoláním současně napadl i již zmíněné usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. prosince 2011.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud přihlédl k ustanovení čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 30. června 2009. Dále konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst.1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými a formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst.1 o.s.ř. Zabýval se dále přípustností tohoto dovolání s negativním závěrem.
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom nejen vázán rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem.
Podle ustanovení §43 o.s.ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2).
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř. mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. §79 odst. 1 větu druhou o.s.ř.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení podle §239 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. b) téhož zákona a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení podle §239 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., neboť neřeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která by soudy byla rozhodována rozdílně, resp. nejde o případ, kdy by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Žalobce uplatňuje v prvé řadě dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., k jehož okolnostem však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlédnuto (§237 odst. 3 věta za středníkem). Je třeba též vzít v úvahu, že dovolatel v zásadě žádnou konkrétní otázku zásadního právního významu ve svém dovolání neoznačil, tudíž i z tohoto důvodu nelze shledat dovolání přípustným (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2012, sp. zn. 30 Cdo 4345/2011). Dovolací soud sám také nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem neshledal, když žaloba skutečně v posuzované části zcela přesně a nezvratně nevymezuje subjekty, jimž by žalobcem požadovaná satisfakce měla být podle jeho předpokladu intimována. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 5, §218 písm. c) o.s.ř.].
Protože dovolání výslovně napadá též usnesení Krajského soudu v Brně, který ve věci rozhodoval jako soud prvního stupně, je třeba uvést, že podle ustanovení §236 o.s.ř. lze v zákonem stanovených případech napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, o němž rozhoduje Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a o.s.ř.). Procesní předpis v tomto případě nepředpokládá, že by dovoláním bylo možno napadnout též rozhodnutí soudu prvního stupně. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno.
Jestliže žalobce v označené věci přesto výslovně napadl odvoláním též uváděné usnesení soudu prvního stupně, pominul tak uvedenou podmínku dovolacího řízení. Za tohoto stavu nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Proto nezbývá, než řízení o takovém „dovolání“, které trpí touto vadou, podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavit. Ač – jak již bylo uvedeno – není procesním předpisem upravena funkční příslušnost k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, o zastavení tohoto „dovolacího“ řízení rozhoduje Nejvyšší soud ČR, neboť je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, který je nadto nadán pravomocí k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím odvolacích soudů (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 2001, sp.zn. 20 Cdo 1535/99).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2012
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu