ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.1677.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 1677/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka, a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce J. Š., zastoupeného JUDr. Stanislavem Šichem, advokátem se sídlem v Praze 1, Novomlýnská č. 3, proti žalovanému BAUER MEDIA, v.o.s., IČO: 497 09 968, se sídlem v Praze 5 - Smíchov, Moulíkova 3286/1b, zastoupenému Mgr. Petrou Fialovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě č. 1, o ochranu osobnosti , vedené u Městského soudu v Praze, pod sp. zn. 37 C 68/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2010, č. j. 1 Co 206/2010-121, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2010, č. j. 1 Co 206/2010-121, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2010, č. j. 37 C 68/2008-103, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. března 2010, č. j. 37 C 68/2008-103, zamítl žalobu, podle níž měl být žalovaný uznán povinným otisknout v nejbližším možném čísle časopisu Chvilka pro tebe zprávu s fotografií žalobce, v nichž bude uvedeno, že žalobce není osobou ( H. R. z článku „Nevolej policajty...") otištěném v časopisu Chvilka pro tebe č. 43 ze dne 24.10.2007, dále, že žalovaná by byla povinna vyjádřit v nejbližším možném čísle časopisu Chvilka pro tebe omluvu ve znění: „Vydavatel časopisu se tímto omlouvá J. Š. za neoprávněné použití jeho fotografie otištěné v časopisu Chvilka pro tebe č. 43 ze dne 24.10.2007 na straně 30 článku s názvem „Nevolej policajty, nebo...“. Stejně tak zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobci podle ustanovení §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.) částku 100.000,- Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. listopadu 2010, č. j. 1 Co 206/2010-121, kterým bylo toto rozhodnutí podle ustanovení §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrzeno a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud poukázal na skutečnost, že soud prvního stupně po té, co bylo jeho předchozí rozhodnutí ve věci samé zrušeno k odvolání obou účastníků, doplnil řízení výslechem žalobce jako účastníka řízení a výslechem svědků O. a J. M. a P. U., a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Uvedl, že postup při pořizováni a užití fotografií byl dvojí. Jednak, jako v případě svědkyně U., kdy byla kontaktována ke konkrétnímu příběhu a fotografována za použití event. kostýmů. Šlo o fotografování konkrétního případu, za který dostala ihned zaplaceno. Jinak tomu však bylo u žalobce, který byl zařazen do portfolia, a soud prvního stupně dovodil, že v jeho případě došlo k souhlasu jak s pořízením, tak i užitím fotografie. Shledal, že nebylo prokázáno žalobcovo tvrzení, že s užitím fotografie nesouhlasil. Naopak, to že byl udělen souhlas i k užití fotografie, vzal za prokázané z výpovědí svědků O. a J. M., i když si zcela konkrétně na jednání s žalobcem nevzpomínali, ale vycházeli z obecné situace, že žalobce byl poučen, že může dojít k užití i u negativních článků a že souhlasil. Svědkyně U. nic konkrétního neslyšela. Tomu, že se jednalo o souhlas s pořízením i užitím fotografie, nasvědčuje i skutečnost, že žalobce dostal zaplaceno po dlouhé době, společně s finanční částkou mu byl předán časopis Chvilka pro tebe a po převzetí neměl námitky. Soud prvního stupně uzavřel, že fotografie nebyla neoprávněně užita, neboť byla pořízena i užita se souhlasem žalobce. Nedošlo proto k neoprávněnému zásahu do jeho osobnostních práv. S tímto závěrem se odvolací soud v zásadě plně ztotožnil. Mimo jiné uvedl, že z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce (ústně) udělil souhlas s budoucím užitím fotografie způsobem žalovanou posléze realizovaným. Tento závěr vyplývající z výpovědí svědků manželů M., doplněných jejich opětovným výslechem, není vyvrácen ani výpovědí svědkyně P. U., vypovídající jen o tom, že by se (manželé M.) ozvali, když budou mít nějaký příběh, neboť nevyvrací jejich údaje o tom, že žalobce po poučení o budoucím možném použití jeho fotografie u jakéhokoli článku v označeném časopisu, jehož se mu dostalo, s tím souhlasi1. Soud prvního stupně přitom jasně rozlišil mezi souhlasem s pořízením fotografie a souhlasem s jejím užitím, aniž jej podmiňoval jeho zaplacením, jak neprávem vytýká žalobce v odvolání, naopak skutečnost, že žalobce dostal zaplaceno teprve s časovým odstupem v souvislosti s užitím fotografie, hodnotil soud jako další důkaz pro závěr o uděleném souhlasu s užitím jeho fotografie. Na tom podle odvolacího soudu nemůže ničeho měnit ani to, že žalobce dovozuje z provedených důkazů jiný skutkový stav, na němž buduje odchylný závěr. Se zřetelem k tomu proto odvolací soud dospěl k závěru, že žalobcovo tvrzení o tom, že svůj souhlas s užitím fotografie neudělil, je nutno pokládat za vyvrácené. Protože nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce, bylo správné, pokud soud prvního stupně žalobu zamítl.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupci žalobce dne 7. ledna 2011, přičemž právní moci nabyl téhož dne. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 1. března 2011 včasné dovolání. Jeho přípustnost vyvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Výslovně je pak podáno z dovolacích důvodů ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. je vytýkáno, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., tj. jsou činěny výtky proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu. Dovolatel zejména nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že bylo v řízení prokázáno, že udělil souhlas s užitím předmětné fotografie. Poukazuje na skutečnost, že z provedených důkazů výslechem svědků nijak nevyplývá, že by žalobce souhlasil (také) s použitím této své fotografie. Souhlasil (totiž) pouze s jejím použitím pro zařazení do databáze s tím, že bude ke konkrétnímu článku ještě kontaktován, což potvrdila svědkyně U. ve své výpovědi. Podle názoru dovolatele navíc není možno souhlasit s tím, že by bylo možno poskytnout jakýkoliv obecný souhlas s užitím fotografie, aniž by zobrazená osoba věděla, k čemu bude konkrétně fotografie použita. Použití fotografie je natolik podstatným zásahem do osobnostních práv fyzické osoby, že je třeba toto právo vykládat vždy restriktivně. Použití fotografie žalobce bez jeho konkrétního souhlasu k článku, kde je označen za drogově závislého a „vraha“, je pak v rozporu s dobrými mravy. Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Praze, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se písemně vyjádřil žalovaný, který se s napadeným rozsudkem odvolacího soudu v zásadě ztotožnil. Navrhl proto, aby toto dovolání bylo odmítnuto (zamítnuto).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu - dále jen „o.s.ř.) uvážil, že dovolání žalobce bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. Je pak přípustné proti napadeným výrokům ve věci samé podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Dovolací soud poté rozsudek odvolacího soudu přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že rozsudek nelze posuzovat jako správný (§243b odst. 2 o.s.ř.).
Právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je tak vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. V případech, je-li dovolání přípustné, je soud povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Tyto vady však z obsahu spisu seznány nebyly.
Z žaloby vyplývá, že žalobce mimo jiné poukazuje na skutečnost, že v dotčeném článku, který vypráví tragický příběh z Velké Británie, kdy při autonehodě způsobené mladíkem jménem H. R. zemřela mladá dívka, byla užita fotografie žalobce, pod kterou bylo napsáno: H. neměl řidičák a byl opilý, přesto řídil. Chtěl předvést nové auto ...“ Má zato, že zveřejněním této fotografie s popisem, že se jedná o kriminálníka závislého na drogách došlo k zásahu do jeho osobnostních práv.
Podle ustanovení §11 obč. zák. má fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Podle ustanovení §12 obč. zák. písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením (odst. 1). Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona (odst. 2). Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby (odst. 3).
Požadavek zajištění účinné občanskoprávní ochrany vyžaduje, aby neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby, který má za následek vznik nemajetkové újmy, spočívající v porušení či již v pouhém ohrožení osobnosti dotčené fyzické osoby, byl pro původce neoprávněného zásahu spojen s nepříznivými právními následky ve formě zvláštních občanskoprávních sankcí. Ty mohou podle okolností konkrétního případu spočívat v nové povinnosti původce neoprávněného zásahu buď upustit od tohoto zásahu, či odstranit následky neoprávněného zásahu, anebo poskytnout přiměřené zadostiučinění.
Tam, kde v důsledku soudem seznaného neoprávněného zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo k jejímu porušení, resp., případně „jen“ k pouhému ohrožení – tedy ke vzniku nemajetkové újmy, pak ustanovení §13 odst. 1 obč. zák. vymezuje, že fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění, přičemž z druhého odstavce tohoto ustanovení vyplývá, že pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle prvního odstavce zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má tato fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.
Úspěšně se v souvislosti s utrpěným zásahem do práva na ochranu osobnosti může postižená fyzická osoba domáhat žalobou podle ustanovení §13 obč. zák. příslušného zadostiučinění, pokud je v žalobě uplatní jako přiměřené. Neshledá-li soud, který je vázán žalobním petitem, že žalobcem požadovaná forma (resp. též obsah) zadostiučinění není objektivně, s ohledem na okolnosti posuzované věci, přiměřená (nebo je přiměřená pouze ve své části), resp. tím i účinná, pak v těchto případech nelze požadovanou satisfakci poškozenému přiznat a žalobu je proto třeba zamítnout (podle okolností buď zcela nebo zčásti).
Pokud dovolatel v dané věci ve svém dovolání vychází z dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., pak toto ustanovení dopadá na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O takový případ se jedná tehdy, pokud soud buď použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikoval správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyložil. Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. pak lze vytýkat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod tedy míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, který spočívá v tom, že skutková zjištění a z nich vyplývající skutkový závěr, jenž byl podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, jsou vadné. Musí jít o skutkový závěr, na jehož základě odvolací soud věc posoudil po stránce právní, a který nemá oporu v provedeném dokazování.
Dovolací soud poukazuje na skutečnost významu svobody projevu podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod jako jednoho z pilířů každé demokratické společnosti (analogicky Nález Ústavního soudu ve věci sp.zn. II. US 357/96- S.n.u. US, Svazek č. 9, Nález č 156). V každém konkrétním případě je vždy nezbytné zkoumat intenzitu tvrzeného porušení základního práva na ochranu osobnosti, a to v kontextu se svobodou projevu a s právem na informace a se zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv a jejich ochrany. Zásah proti osobnostní integritě fyzické osoby je pak většinou dán pouze tehdy, jestliže přesáhl určitou přípustnou intenzitu do té míry, že ji již v demokratické společnosti nelze tolerovat. Přitom je nutno respektovat zřejmá specifika periodického tisku, určeného pro informování nejširší veřejnosti (srovnej např. Nález Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 156/99 – Soudní rozhledy č. 2/2000 - příloha, str. 13).
Vzhledem k podstatě posuzované věci dovolací soud připomíná, že při každém použití podobizen a obrazových snímků, ať k nim dochází na základě zákonných licencí nebo na podkladu svolení, či na bázi jiného oprávnění, musí být zachovány dvě základní podmínky: Použití se musí stát vždy přiměřeným způsobem a dále použití nesmí být v rozporu s takovými osobnostními zájmy oprávněného, jichž je třeba bezpodmínečně respektovat, a které jsou tedy za všech okolností nedotknutelné. Nejsou-li tyto předpoklady splněny, stává se použití, které by bylo případně samo o sobě přípustné, neoprávněným zásahem ve smyslu ustanovení §13 obč. zák., s nímž jsou spojeny občanskoprávní sankce vyplývající z uvedeného ustanovení. Přiměřeným je pak použití pouze tehdy, pokud je co do formy, rozsahu i obsahu odůvodněno potřebou užití k účelu, k němuž oprávněný dal svolení nebo pro který byla stanovena zákonná licence a jestliže tomuto účelu vyhovuje i svým způsobem. Užití samo o sobě přípustné může vyústit v závažný zásah do osobnostní sféry např. i vzhledem k souvislostem, za nichž k němu došlo, popř., do nichž bylo situováno, nebo vzhledem ke komentáři, který k němu byl připojen (srovnej Karel Knap, Jiří Švestka a kol., Ochrana osobnosti podle občanského práva, Linde Praha, a.s., Praha 2004, str. 291 násl.).
Soudy obou stupňů se při svém rozhodování zaměřily v zásadě především na zodpovězení otázky, zda žalobce udělil souhlas s užitím své podobizny či nikoliv, a to s kladným závěrem, přičemž tuto svoji úvahu podepřenou provedenými důkazy též odpovídajícím způsobem zdůvodnily. Není tak ve smyslu výše uvedeného výkladu naplněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.
V souzeném případě však již nelze dovodit, že by se soudy obou stupňů zabývaly ve smyslu výše vyloženého tím, zda zmíněné použití podobizny žalobce bylo či nebylo v případném rozporu s takovými osobnostními zájmy oprávněného, které je třeba respektovat, a které jsou tak za všech okolností nedotknutelné. S ohledem na uvedené skutečnosti je proto zřejmé, že dovoláním napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nelze z tohoto důvodu pokládat za správné. Nejvyšší soud České republiky proto toto rozhodnutí zrušil. Protože důvody, pro které bylo toto rozhodnutí zrušeno, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil zmíněnému soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a 3 o.s.ř.). K projednání věci nebylo nařízeno jednání (243a odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud (soud prvního stupně) je vázán právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 věta první o.s.ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.)
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu