ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.1803.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 1803/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně FTV Prima, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 8 - Libeň, Na Žertvách 24/132, IČO 48115908, zastoupené Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 49/5, proti žalovanému Art Forum 21 Praha, spol. s r.o., se sídlem v Praze 2 – Vinohrady, Kunětická 2534/2, IČO 25769391, zastoupenému JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem v Praze 1, ul. 28. října 1001/3, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Z. Z. , o návrhu na zrušení předběžného opatření, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 41/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2010, č.j. 3 Co 175/2010-252, takto:
Dovolání žalobce se odmítá.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. května 2010, č.j. 34 C 41/2008-190, výrokem I. zamítl žalobu, aby bylo žalovanému zakázáno užívat v rozsudku individualizované literární dílo, výrokem II. bylo zrušeno předběžné opatření nařízené výrokem I. usnesení téhož soudu ze dne 8. února 2008, č.j. 1 Nc 1305/2008-34, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2008, č.j. 3 Co 50/2008-69, a výroky III. a IV. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Usnesením ze dne 30. září 2010, č.j. 3 Co 175/2010-252, Vrchní soud v Praze potvrdil výrok II. výše uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno zmíněné předběžné opatření.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které však není přípustné.
Dovolací soud za situace, kdy napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno v září roku 2010, přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).
Podle ustanovení §237 odst. l o.s.ř. není dovolání v této věci přípustné, neboť ve všech případech přípustnosti dovolání upravených v tomto ustanovení musí jít o dovolání proti usnesení ve věci samé. Usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně o zrušení předběžného opatření, který má povahu usnesení, však usnesením ve věci samé není (viz usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 62/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na skutečnosti, že se tedy dovolací soud nemá důvodu zabývat tím, zda je toto dovoláním napadené rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, přitom nemůže ničeho změnit ani skutečnost nepřesné formulace poučení, které je připojeno k uvedenému usnesení odvolacího soudu.
Ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. pak nezakládají přípustnost dovolání v této věci proto, že napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu