ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.1930.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 1930/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce K. H., zastoupeného stálou opatrovnicí V. H., zastoupenou JUDr. Zdeňkem Augustýnem, advokátem se sídlem Šumperku, Slovanská 3, proti žalovaným 1)V. B., zastoupené JUDr. Petrem Jaškem, advokátem se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 7, 2) L. B. , 3) Ing. M. H., zastoupenému Mgr. Tomášem Potěšilem, advokátem se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 283/2 a 4) T. H., zastoupené Mgr. Tomášem Potěšilem, advokátem se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 283/2, o určení, že žalobci náleží členský podíl v SBD s nájemním právem k bytu, o vyklizení bytu a o zaplacení částky 20.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 150/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 2. září 2010, č.j. 12 Co 194/2010-267, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 2. září 2010, č.j. 12 Co 194/2010-267, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. ledna 2010, č.j. 8 C 150/2006-232, pokud jím bylo zastaveno řízení o určení, že žalobci patří členský podíl v SBD Šumperk, zamítnuta žaloba na vyklizení bytu proti třetímu žalovanému a čtvrté žalované oproti povinnosti žalobce zaplatit první žalované a druhému žalovanému částku 20.000,- Kč a pokud jím bylo rozhodnuto o nákladech řízení mezi účastníky; rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení placených státem a rozhodl o nákladech odvolacího řízní.
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Žalobce uzavřel dne 30. září 1998 s první žalovanou a druhým žalovaným smlouvu o převodu svých členských práv a povinností v družstvu spolu s právem nájmu družstevního bytu (dále jen „smlouva“), která však v důsledku duševní poruchy žalobce byla absolutně neplatná. Neplatným pak byl i převod členského podílu v družstvu s právem nájmu první žalovanou a druhým žalovaným na třetího žalovaného a čtvrtou žalovanou. V adhezním řízení ve věci druhého žalovaného mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 280.000,- Kč, o niž žalobce poškodil z důvodu podvodu, jehož se dopustil tím, že z žalobce vylákal podpis smlouvy. Na straně třetího žalovaného a čtvrté žalované však došlo k vydržení členského podílu v družstvu, a to analogicky k možnosti vydržení obchodního podílu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 08. 2007, sp. zn. 29 Odo 1216/2005, uveřejněné pod č. 50/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nelze tedy žalobci přiznat aktivní legitimaci k žalobnímu žádání ohledně uložení platební povinnosti žalobci ve vztahu k první žalované a druhému žalovanému a není opodstatněno ani žalobní žádání o vyklizení bytu třetím žalovaným a čtvrtou žalovanou. Nad rámec právních závěrů soudu prvního stupně uvedl odvolací soud, že podle soudem přijatých a žalobcem nenapadených skutkových zjištění, vlastník sporného bytu, bytové družstvo, uzavřel s třetím žalovaným a čtvrtou žalovanou řádnou nájemní smlouvu k předmětnému bytu na dobu neurčitou a soud, mimo případů, na které taxativně pamatuje zákon, nemůže do interních družstevních záležitostí ingerovat.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to pokud jím bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení a rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s ustanovením §237 odst. 3 o.s.ř. (na tomto místě je nutno odkázat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/2011, kterým bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností od 31. prosince 2012). Domnívá se, že napadené rozhodnutí má zásadní význam po právní stránce, jelikož řeší právní otázku přednostního vztahu mezi právem na nabytí práv k bytu vydržením členského podílu v družstvu dle §134 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a důsledky neplatnosti smlouvy podle §38 odst. 2 obč. zák., konkrétně, zda mají nároky vzniklé vydržením přednost před nároky osob vzniklými z absolutně neplatné smlouvy. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že členský podíl v bytovém družstvu lze vydržet stejně jako obchodní podíl.
K dovolání žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce vyjádřila první žalovaná, která se ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto a jí přiznány náklady dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky zastoupení dovolatele advokátem (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovolání může být přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu (§237 odst. 3 o.s.ř.). Závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu je po právní stránce zásadního významu, je podmíněn nejen tím, že uvedené rozhodnutí je zásadního významu z hlediska svého obecného dopadu do poměrů sporů jiných (obdobných), nýbrž i tím, že dotčené právní posouzení věci je - především - významné pro věc samu. Tento předpoklad nesplňuje situace, kdy řešení příslušné právní otázky se nemůže projevit v poměrech dovolatele, tedy zůstane-li jeho postavení vůči druhé straně sporu (ve vztahu žalobce - žalovaný) nezměněno. Tak je tomu i v případě, spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé . Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek výsledek sporu ovlivnit nemůže, dovolání není tudíž ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jako celek (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.října 2005 sp.zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 48, ročník 2006).
Tento důsledek se přímo uplatní i v posuzované věci. Odvolací soud založil své potvrzující rozhodnutí zamítavého výroku II. rozsudku soudu prvního stupně nejen na důvodech, které uvádí dovolatel, ale rovněž na závěru, že žalobě na vyklizení bytu nelze vyhovět vzhledem k platné nájemní smlouvě, kterou vlastník sporného bytu, bytové družstvo, uzavřel s třetím žalovaným a čtvrtou žalovanou. Tento právní závěr odvolacího soudu však dovolatel nijak nezpochybnil. Je tedy zřejmé, že dovolání žalobce směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolání není přípustné ani proti výrokům o nákladech řízení neboť proti rozhodnutí o nákladech řízení není zákonem připuštěna možnost dovolacího přezkumu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2001, sp. zn. 22 Cdo 231/2000, uveřejněné v časopise Soudní rozhledy, číslo 1/2002, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud je proto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl, aniž se mohl zabývat případnými vadami řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, a ze dne 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst.1 a §151 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu těchto nákladů nemá nárok, a náklady vzniklé první žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta nelze – vzhledem k obsahu vyjádření – považovat za účelně vynaložené ve smyslu ustanovení §142 odst. 1 o.s.ř.; ostatním žalovaným žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. dubna 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu