ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.2127.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 2127/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobce I. K. , zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti žalovanému Mgr. J. K., s místem podnikání Nymburk, Dobrovského 724/7, IČ 71369350, zastoupenému JUDr. Peterem Andrisem, advokátem se sídlem v Praze 7, Strojnická 11, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 66/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. května 2011, č.j. 1 Co 370/2010-133, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Rozsudkem ze dne 10. května 2010, č.j. 37 C 66/2008-106, Krajský soud v Praze výrokem I. uložil žalovanému zajistit v novinách MF Dnes výraznou formou na titulní straně omluvu: Žalovaný J. K. se tímto omlouvá žalobci I. K. za údaje, které o něm uvedl ve své knize „KMOTR MRÁZEK“, když o něm napsal: „Lepší kontakty v OF než K. a I. S. nemohly vekslácké kruhy mít… Se Š., kde to měli na starosti K. a S., vše dojednávala na oficiální úrovni firma Caster… V privatizační komisi měl totiž své slovo jakýsi I. K. Muž, který pracoval ještě před rokem v Koordinačním centru Občanského fóra a který zajišťoval od S. a M. finanční dar na výpočetní techniku před volbami. Teď se známost S. hodila. K. se musel činit“. Tyto údaje jsou nepravdivé, zavádějící a nepřesné. Pokud měla omluva obsahovat další text uvedený ve výroku, žalobu zamítl. Dalším výrokem opět označeným I. zamítl žalobu, pokud měla obsahovat další slova v tomto výroku uvedená, výrokem označeným II. žalovanému uložil, aby v případě dalšího dotisku či nového vydání knihy „KMOTR MRÁZEK“ nebo v jejím pokračování dalším dílem uvedl v úvodu: V prvním vydání knihy z podzimu 2007 a v jejím dotisku z počátku roku 2008 byl na stránkách 57, 58 a 64 uveden tento text:“Lepší kontakty v OF než K. a I. S. nemohly vekslácké kruhy mít… Se Š., kde to měli na starosti K. a S., vše dojednávala na oficiální úrovni firma Caster… V privatizační komisi měl totiž své slovo jakýsi I. K. Muž, který pracoval ještě před rokem v Koordinačním centru Občanského fóra a který zajišťoval od S. a M. finanční dar na výpočetní techniku před volbami. Teď se známost Shrbenému hodila. K. se musel činit“. Tyto údaje, týkající se pana I. K. jsou nepravdivé, zavádějící a nepřesné, způsobilé negativně zasáhnout do jeho osobních práv, za což se mu autor knihy omlouvá a uvedené pasáže vypouští. Výrokem pojmenovaným jako III. zamítl žalobu, pokud v knize měla být vynechána slova v tomto výroku uvedená, výrokem označeným V. zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen ve své další činnosti, včetně pokračování knihy „KMOTR MRÁZEK“ dalším dílem, zdržet se uvádění jakýchkoliv údajů o žalobci, a to v jakékoliv formě, výrokem uvedeným pod VI. uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 20.000,- Kč, výrokem označeným jako VII. žalobu co do částky 480.000,- Kč zamítl, a konečně výrokem VIII. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (dovolací soud pouze připomíná, že při číslování jednotlivých výroků rozsudku se soud prvního stupně nepochybným nedopatřením odchýlil od číselné posloupnosti).
Soud prvního stupně při rozhodování podle ustanovení §11násl. občanského zákoníku (dále jen „obč.zák.“) vyšel ze skutečnosti, že žalobce spatřoval zásah do svých osobnostních práv ve dvou částech textu knihy „KMOTR MRÁZEK“, napsané a vydané žalovaným, zmiňující se mimo jiné o činnosti žalobce krátce po roce 1989 v Občanském fóru a v jeho privatizační komisi. Jádrem prvé části bylo tvrzení, že žalobce zprostředkoval obchod z peněz „veksláckých“ skupin, a jádrem druhé tvrzení, že zajistil privatizaci domu v Praze na Ovocném trhu společnosti Caster. Na základě provedeného dokazování soud dovodil, že výroky týkající se třetích osob nemohou být předmětem nároku žalobce na ochranu osobnosti, a proto žalobu v této části zamítl. Ohledně zbylé části textu soud uvedl, že dar počítačů firmy Caster Občanskému fóru není sám o sobě ničím urážlivým, problematickým ho činí až další souvislosti, naznačené spisem OMEGA, že se tak mělo stát zřejmě za účelem zisku valut od Občanského fóra, resp. za „zařízení amnestie pro pana S. u prezidenta H.“. V žádné z těchto verzí však není uvedena úloha žalobce, ani z ní nevyplývá, že by se žalobce dopustil čehokoli zavrženíhodného. Omluvu však soud prvního stupně přiznal za dvě vedlejší tvrzení, a to že žalobce představoval kontakt v Občanském fóru pro „vekslácké“ kruhy, a že měl na starosti finance a dojednávání darů. Dokazováním bylo totiž jasně vyvráceno, že by měl na starosti cokoli, co by bylo spojeno s majetkem Koordinačního centra Občanského fóra. Soud prvního stupně poukázal na poměrnou bezohlednost žalovaného ve vyjadřování ve vztahu ke třetím osobám a nedbalost v ověřování faktů i v usuzování. Dospěl proto též k závěru, že je též odůvodněno přiznání zadostiučinění v penězích podle ustanovení §13 odst. 2 a 3 obč. zák. Přisouzenou výši této satisfakce odůvodnil tím, že obvinění žalovaného, ve srovnání s obviněními dalších osob, je nesrovnatelně méně závažné, a proto zadostiučinění v částce 20.000,- Kč se jeví jako přiměřené.
K odvolání žalovaného proti vyhovujícím výrokům a výroku o náhradě nákladů řízení Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. května 2011, č.j. 1 Co 370/2010-133, změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a II. jen tak, že zamítl požadavek, aby omluva byla provedena výraznou formou na titulní straně, aby v ní byl uveden text: “ Tyto údaje jsou nepravdivé, zavádějící a nepřesné.“, aby žalovaný byl povinen v případě dalšího dotisku či nového vydání knihy „Kmotr Mrázek“ nebo v jejím pokračování dalším dílem uvést v úvodu text „ V prvním vydání knihy z podzimu 2007 a v jejím dotisku z počátku roku 2008 byl na stránkách 57, 58 a 64 uveden tento text: Lepší kontakty v OF než K. a I. S. nemohly vekslácké kruhy mít… Se Š., kde to měli na starosti K. a S., vše dojednávala na oficiální úrovni firma Caster… V privatizační komisi měl totiž své slovo jakýsi I. K. Muž, který pracoval ještě před rokem v Koordinačním centru Občanského fóra a který zajišťoval od S. a M. finanční dar na výpočetní techniku před volbami. Teď se známost S. hodila. K. se musel činit“. Tyto údaje, týkající se pana I. K. jsou nepravdivé, zavádějící a nepřesné, způsobilé negativně zasáhnout do jeho osobních práv, za což se mu autor knihy omlouvá a uvedené pasáže vypouští., jinak ho ve výrocích I. a VI. potvrdil. Rozhodl nově o nákladech řízení před soudem prvního stupně a také o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem, že neprokázaná tvrzení žalovaného o žalobci, o jeho vztahu k tzv. veksláckým kruhům a naznačující jeho zavázanost k nim, včetně jeho aktivního chování v této souvislosti, a možným ovlivněním zamýšlené privatizace, jsou tvrzeními, jež jsou objektivně způsobilá ve značné míře snížit žalobcovu čest a dobrou pověst, a že je plně odůvodněn nejen požadavek na zadostiučinění formou omluvy, ale i formou peněžité náhrady nemajetkové újmy. Za nepřiměřený však považoval požadavek, aby omluva byla provedena výraznou formou na první straně deníku MF Dnes, neboť takto text publikace nebyl zveřejněn, nehledě na to, že tuto povinnost by zjevně nebyl žalovaný schopen ani objektivně zajistit, nemaje k tomuto periodiku vlastnická ani jiná práva. Vzhledem k vlastnímu znění omluvy pak odvolací soud považoval za nadbytečný výrok o nepravdivosti a nepřesnosti údajů a měl za nepřiměřený i požadavek na zajištění doplňujícího textu v případném dalším vydání předmětné knihy či dokonce v jejím pokračování, a to tím spíše, že by tak fakticky došlo ke znovuuvedení textu, jenž je předmětem omluvy, a to v kontrastu se současným požadavkem na jeho vypuštění. Ztotožnil se však s výší náhrady nemajetkové újmy v penězích přiznané soudem prvního stupně. Odvolací soud kromě okolností uvedených soudem prvního stupně vzal v úvahu, že došlo ke zveřejnění dotčených textů v knize, která v relativně krátkém časovém úseku dosáhla tří vydání, svědčícím tak o její čtenosti, což nutně musí vést k závěru o širším dopadu (jejího obsahu) na čtenáře. Přihlédl též i k zásadně odmítavému postoji žalovaného k žalobcem požadovanému zadostiučinění.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalovanému dne 25. července 2011, přičemž právní moci nabyl dne 26. července 2011.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, z jehož obsahu lze dovodit, že je podává s přihlédnutím k ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a c) o.s.ř. z důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o.s.ř. (§41 odst. 2 o.s.ř.) Poukazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, kde se uvádí, že kniha je v zásadě zacílena na zcela jiné subjekty než je žalobce a zmínka o žalobci je součástí knihy pouze jako vedlejší produkt na dokreslení celé situace a činnost spojenou s darováním výpočetní techniky nelze hodnotit jako něco protiprávního či negativního. Z toho pak dovolatel dovozuje, že pokud toto prohlášení na žalobce vůbec nedopadá a tudíž nemá ve věci ani aktivní legitimaci k ochraně dobré pověsti. Odvolací soud se také nezabýval svědeckou výpovědí svědka N. Vzhledem k tomu, že žalobci nevznikla žádná újma, neměla být přiznána ani finanční satisfakce, nehledě k tomu, že její výše není řádně zdůvodněna. Dovolatel rovněž zpochybňuje rozhodnutí o nákladech řízení. Navrhl, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.
Dovolací soud za situace, kdy napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 26. května 2011, přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. V prvé řadě se pak zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (současně se připomíná nález Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, kterým bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností ke dni 31. prosince 2012).
Dovolatel v daném případě rozhodnutí odvolacího soudu napadá, aniž by případně rozlišoval mezi jeho jednotlivými výroky. Napadá tak i výroky, kterými byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že v této části byla žaloba vůči žalovanému zamítnuta. Pokud však dovolatel svým dovoláním rozsudek odvolacího sodu fakticky napadá i v těchto výrocích, kterými mu nebyla způsobena jakákoliv újma na jeho právech, je třeba konstatovat, že podat dovolání v tomto případě není legitimován (§240 odst. 1 o.s.ř.).
Pokud dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v části jíž byla žalobci přisouzeno zadostiučinění podle ustanovení §13 odst. 1 obč. zák., pak dovolací soud poukazuje na skutečnost, že možnost přípustnosti dovolání proti tomuto výroku bylo nutno posuzovat podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., t.j. bylo třeba uvážit, zda rozhodnutí má v tomto výroku ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží .
Nejvyšší soud České republiky ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku (míněno tím i to, pokud dovolatelem v dovolání vymezené otázky nesplňují kvalitu takového hodnocení) nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042] nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. února 2012, sp. zn. 30 Cdo 4345/2011, přístupné na www.nsoud.cz .]. V souzeném případě však podané dovolání konkrétní právní otázku, která by zejména v souvislosti s aplikací ustanovení §11 násl. obč. zák. činila napadené rozhodnutí po právní stránce zásadně právně významným, fakticky neuvádí, přičemž dovolací soud má za to, že odvolací soud se sám v této souvislosti při aplikaci uvedených zákonných ustanovení nedostal do případných interpretačních obtíží, a vyložil je s přihlédnutím ke konkrétně zjištěným skutkovým okolnostem v souladu s jejich zněním. Dovolatel pak ve svém dovolání neformuloval (žádnou) právní otázku, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být řešena jinak a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedl ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně. Ani z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu.
Současně je třeba přihlédnout i k tomu, že dovolatelovy námitky jsou zčásti námitkami vycházejícími z ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., resp. §241a odst. 3 o.s.ř., k nimž nebylo možno – jak již bylo zdůrazněno výše – přihlížet.
Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o povinnosti finanční satisfakce podle §13 odst. 2 obč. zák. ve výši 20.000,- Kč není přípustné proto, že nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (§237 odst. 2 písm. a) o.s.ř.).
Dovolatel výslovně uvádí, že podává dovolání (též) do výroků rozsudku odvolacího soudu, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. V tomto případě však přehlíží, že z ustanovení §236 až §239 o.s.ř. eventuální přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení nevyplývá.
Ze shora uvedených důvodů proto dovolací soud dovolání žalovaného odmítl zčásti z důvodu, že bylo podáno někým, kdo nebyl k dovolání oprávněn a zčásti pro jeho nepřípustnost (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. b) a c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., za situace, kdy dovolatel na náhradu těchto nákladů nemá nárok, přičemž však žalobci v daném řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu