ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.2404.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 2404/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce J. U. , zastoupeného JUDr. Marií Vítkovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Arbesova 400, proti žalované Správě železniční dopravní cesty, státní organizaci, se sídlem v Praze 1 - Nové Město, Dlážděná 1003/7 , IČ 70994234, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 36 C 13/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2010, č.j. 1 Co 168/2010-188, takto:
Dovolání žalobce se zamítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 6. dubna 2010, č.j. 36 C 13/2006-178, s odkazem na ustanovení §92 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) nepřipustil, aby do řízení jako žalovaná přistoupila společnost Apston Capital Ltd., se sídlem 4 th Floor Hannover Building, Windmill Lane, Dublin 2, IRSKO, IČO 408579. Vyšel z úvahy, že ze skutkových tvrzení, jimiž žalobce svůj návrh odůvodnil (stejně jako z jeho přednesu při jednání dne 23. ledna 2008), nevyplývají skutečnosti významné pro závěr o důvodnosti osvědčující rozšíření okruhu účastníků; výsledky dosavadního řízení pak nenasvědčují tomu, že by takové opatření přispělo k hospodárnosti řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. července 2010, č.j. 1 Co 168/2010-188, usnesení soudu prvního stupně podle §219 o.s.ř. potvrdil. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i právním závěrem soudu prvního stupně, který k námitkám žalobce uvedl, že při rozhodování podle §92 odst. 1 o.s.ř. vycházel z toho, že žalobce návrh na přistoupení dalšího žalovaného učinil proto, že Konsolidační banka postoupila pohledávku za žalobcem dalšímu subjektu, který proti žalobci pokračuje ve vykonávacím řízení, přičemž dovodil, že lze předpokládat další dokazování, což odporuje zásadě hospodárnosti řízení. Odvolací soud uvedl, že ze žaloby podané dne 6. června 2004, konkrétně jejího doplnění (č.l. 31), se podává, že žalobce neoprávněný zásah do práva na čest a důstojnost spatřuje v tom, že žalovaná ve věci vedené u Okresního soudu v České Lípě sp. zn. E 613/2003 vymáhala pohledávku, aniž byla věřitelem, že nepodala návrh na částečné zastavení výkonu rozhodnutí a pohledávku vymáhala proti osobě, která již nebyla dlužníkem, neboť dluh převzala společnost TES Česká Lípa, v. d. O žalobě již soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 23. 1.2008, č. j. 36 C 13/2006 - l54, který byl usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15.7.2008, č. j. 1 Co 142/2008 – 167, zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení, přičemž ke zrušení došlo proto, že soud prvního stupně nevyčkal výsledků dovolacího řízení ohledně nepřipuštění České konsolidační agentury, se sídlem Praha 7, Janovského 438l2, jako dalšího účastníka do řízení, a že písemně nevyhotovil a účastníkům nedoručil předmětné napadené usnesení ze dne 23.1.2008. Odvolací soud uzavřel, že za této situace a s přihlédnutím k tomu, že z návrhu žalobce na přistoupení označeného účastníka podle §92 odst. 1 o.s.ř., učiněného zhruba šest let po podáni žaloby, se dosud ani nepodává, v čem ve vztahu k němu žalobce dovozuje (kromě toho, že vede proti němu exekuci) neoprávněný zásah do osobnostních práv, a ani v něm není obsažen žalobní návrh, takže by byl na místě postup podle §43 odst. 1 o.s.ř., by, ani podle jeho názoru, nebylo v souladu se zásadou hospodárnosti, aby do řízení přistoupil další účastník, který má nadto sídlo v zahraničí. Ve vztahu k dosavadním účastníkům řízení by zcela jednoznačně došlo k oddálení rozhodnutí ve věci (což by nebylo v souladu se zásadou hospodárnosti řízení).
Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo doručeno zástupkyni žalobce dne 10. srpna 2010 a právní moci nabylo téhož dne. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dne 21. září 2010 včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. a má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávné právním posouzení věci [§241a odst. 2 přím. b) o.s.ř.]. Zásah do práva na ochranu své osobnosti žalobce spatřuje v tom, že žalovaná vedla u okresního soudu v České Lípě pod sp.zn. E 6l 3/2003 proti žalobci výkon rozhodnutí srážkami z jeho důchodu. Pohledávku vymáhala, ačkoli nebyla věřitelem. Nepodala návrh na částečné zastavení řízení poté, kdy došlo k částečné úhradě pohledávky mimo výkon rozhodnutí, a pohledávku vymáhala proti žalobci přes skutečnost, že dluh převzala společnost TES Česká Lípa, v.d. Pohledávka, která svědčila původně žalované Správě železniční dopravní cesty, státní organizace, byla postoupena v současné době společnosti Apston Capital Ltd., se sídlem 4th Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Dublin 2, lrsko, IČ:408579, která ve výkonu rozhodnutí proti žalobci pokračuje. Za této situace je žalobce přesvědčen, že z důvodu hospodárnosti je třeba, aby v řízení o ochranu osobnosti vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci pod sp. zn. 36C 13/2006 na straně žalované vystupovala i společnost Apston Capital Ltd., která pokračuje v neoprávněném zásahu do práva žalobce na ochranu jeho cti a lidské důstojnosti. Pokud by soud prvního stupně přistoupení dalšího účastníka nepřipustil, musel by žalobce vést proti tomuto subjektu samostatnou žalobu, což je podle názoru žalobce v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu druhého stupně k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání podáno nebylo.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (vyšel tak ze znění procesního předpisu účinného od 1. července 2009), a uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením §240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením §241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení §239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. Poté napadené usnesení Vrchního soudu v Praze přezkoumal v souladu s ustanovením §242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné.
Z ustanovení §242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady však z obsahu spisu seznány nebyly.
Podle ustanovení §92 odst. 1 o.s.ř. na návrh žalobce může soud připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce.
Výše citované zákonné ustanovení upravuje tzv. přistoupení účastníka do řízení. Z dispoziční zásady, jež ovládá zahájení sporného řízení (a o takové řízení se jedná i v posuzovaném případě), pak vyplývá, že přistoupení dalšího účastníka může navrhnout pouze žalobce. Stanovisko žalovaného k návrhu na přistoupení dalšího účastníka nemá právní význam, a jde-li o přistoupení dalšího účastníka na straně žalované, nevyžaduje se souhlas toho, kdo má do řízení přistoupit.
Navržené přistoupení dalšího účastníka do řízení má právní účinky, jen jestliže je soud připustí; přistoupení do řízení nastává dnem právní moci usnesení. Výklad podávaný soudní praxí je pak ustálen v závěru, že přistoupení dalšího účastníka do řízení soud nepřipustí zejména tehdy, kdyby v důsledku něho nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalovaného, kdyby nebylo jednoznačné, čeho se proti žalovanému domáhá ten, kdo má do řízení přistoupit jako další žalobce, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, publikované pod č. 9 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2002). Podle konstantní judikatury dovolacího soudu je nehospodárnost připuštění dalšího účastníka dána zejména tehdy, jestliže by takový postup vyvolal další dokazování, které by jinak nebylo potřebné a ve svých důsledcích by vedlo k oddálení rozhodnutí věci mezi dosavadními účastníky řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2005, sp. zn. 33 Odo 503/2004 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2008, sp.zn. 28 Cdo 319/2008).
V souzeném případě je již z rozhodnutí soudu prvního stupně patrné, že žalobce svůj návrh na připuštění dalšího účastníka do řízení odůvodňuje tím, že byla postoupena pohledávka za žalobcem dalšímu subjektu, který proti němu pokračuje ve vykonávacím řízení, takže lze předpokládat potřebu dalšího dokazování. Odvolací soud pak tuto skutečnost odůvodněně ve svém rozhodnutí bere na zřetel pokud uzavírá, že by nebylo v souladu se zásadou hospodárnosti, aby do řízení přistoupil další účastník, který má nadto sídlo v zahraničí.
Z hlediska výtek uplatněných žalobcem v dovolání, je za tohoto stavu třeba napadené usnesení považovat za správné (§243b odst. 2 o.s.ř.). Nejvyšší soud České republiky proto toto dovolání jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem o.s.ř.). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. dubna 2012
JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu