ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.2541.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 2541/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Občanské sdružení Masarykova čtvrť, se sídlem v Brně, Preslova 50, IČO 26533014, proti žalované obchodní společnosti MAFRA, a.s. , se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 519/11, IČO 45313351, zastoupené JUDr. Hanou Křížovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dlouhá 13, o ochranu dobré pověsti právnické osoby, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Cm 66/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. listopadu 2009, č.j. 1 Cmo 8/2009-294, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalované, a to její zástupkyni JUDr. Haně Křížové, advokátce se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 13, částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. července 2008, č.j. 25 Cm 66/2005-213, zamítl žalobu podle ustanovení §19b odst. 3 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), aby žalované bylo, v souvislosti s články uveřejněnými v deníku Mladá Fronta DNES dne 18. července 2002, dne 19. července 2002, dne 20. července 2002 a dne 6. srpna 2002, uloženo zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 1.000.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. listopadu 2009, č.j. 1 Cmo 8/2009-294, přičemž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dovodil a skutkově doložil, že původcem sporného požadavku, který byl jádrem sporu, o kterém informoval žalovaný v deníku Mladá Fronta DNES, byl sám žalobce. Připomněl, že kritické, hodnotící a zpravodajské články o žalobci jako původci sporného požadavku mají pravdivý základ, takže se žalovaná uveřejněním článků nedopustila žádného protiprávního jednání.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Uplatňuje dovolací důvody uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu (stejně tak i rozhodnutí soudu prvního stupně) bylo zrušeno, a aby věc byla vrácena příslušnému soudu k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila žalovaná, která navrhla jeho odmítnutí, resp. zamítnutí.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), jenž přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Základem rozhodnutí odvolacího soudu v předmětné věci jsou přesně vymezená skutková zjištění vyústivší v logický závěr, že se žalovaná nedopustila protiprávního jednání ve vztahu k žalobci (což vede k finálnímu soudu, že tím fakticky nezasáhla do dobré pověsti žalobce). Již z tohoto důvodu zde proto nejsou skutečnosti, které by eventuálně odůvodňovaly naplnění dovolacích důvodů podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. ve spojení s odst. 3 téhož ustanovení, takže výtky obsažené v dovolání upínající se k tomuto ustanovení se nemohou projevit.
Uplatňuje-li dovolatel dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., a jestliže z obsahu dovolání vyplývá výrazně exponovaný dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k nim být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto s ohledem na úpravu obsaženou v ustanovení §237 odst. 3, část věty za středníkem. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona. Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. l věta první o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je za situace, kdy podané dovolání bylo odmítnuto, odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a 146 odst. 3 o.s.ř., neboť v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 10.000,- Kč [srov. §2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1.9.2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 10.300,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupkyně žalované, představována částkou 12.360,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu