ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.2628.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 2628/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce A. V. , zastoupeného opatrovnicí JUDr. Norou Štrajtovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Porubě, Hlavní třída 1023/55, proti žalovaným označeným jako „ radnice Michálkovice-Magistrát města Ostravy-Policie Slezské Ostravy-Okresní zastup. měst. Ostravy“ , o nejasném podání, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 64 Nc 3/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 29. března 2010, č.j. 57 Co 31/2010-67, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. března 2010, č.j. 57 Co 31/2010-67, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. června 2008, č.j. 64 Nc 3/2008-9, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě (dále již „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 12. června 2008, č.j. 64 Nc 3/2008-9, odmítl podání žalobce ze dne 12. května 2008 (výrok I.) a rozhodl, že žalobce není povinen platit náklady řízení žalovanému (výrok II.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) v záhlaví cit. usnesením podle §219 o. s. ř. potvrdil napadené usnesení soudu prvního stupně. Uvedl, že okresní soud při splnění podmínek §43 odst. 1 a 2 o. s. ř. odmítl žalobu žalobce pro vady bránící v řízení, když podání žalobce ze dne 12. května 2008 nesplňovalo náležitosti žaloby stanovené v §79 odst. 1 a §42 odst. 4 o. s. ř., neboť z něj nebylo jasné, čeho se vlastně žalobce domáhá a vůči komu, přičemž žalobce i přes výzvu a poskytnuté poučení soudem žalobu potřebným způsobem nedoplnil. Jelikož žalobce vady žaloby neodstranil, resp. žalobu nedoplnil ani v následujících podáních a ani v odvolání, odvolací soud usnesení soudu potvrdil jako věcně správné.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) prostřednictvím své opatrovnice (advokátky) včasné dovolání, v němž uvádí, že i když byl opatrovnicí poučen o nemožnosti podat v této věci dovolání, je nutno jeho podání posoudit jako otázku zásadního právního významu, kterou dovolatel spatřuje v tom, že „byl poškozen na svých právech obecnými soudy s tím, že zdůrazňuje, že není možné, aby soudy nechaly poškodit invalidní rodinu o sociální dávky určené a žalobce se cítí poškozen všemi sociálními pracovníky od nejnižších až po ministra spravedlnosti“ . Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) napadená usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (účastníkem řízení), která je zastoupena advokátem. Dovolání splňuje obsahové náležitosti ve smyslu §241a odst. 1, 2 o. s. ř. a obsahuje dovolací důvody ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) a b ) o. s. ř.
Dovolání je přípustné. Jak totiž vyložil Nejvyšší soud např. v usnesení ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 30 Cdo 46/2011, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , „Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je – bez dalšího – přípustné podle ustanovení §239 odst. 3, části věty před středníkem, o. s. ř.; podmínku, aby šlo o potvrzující usnesení odvolacího soudu, ohledně kterého dovolací soud dospěje k závěru, že má po právní stránce zásadní význam (formulovanou ve větě druhé označeného ustanovení poukazem na obdobní použití §237 odst. 1 a 3 o. s. ř.), má Nejvyšší soud za obsolentní z příčin popsaných např. v díle Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1903-1904 (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3582/2010, uveřejněné pod č. 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.“
Dovolání je rovněž důvodné.
Odvolací soud totiž ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že (ve stručnosti shrnuto) byly splněny podmínky pro odmítnutí podání žalobce ze dne 12. května 2008. Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení mj. uvedl, že podání žalobce „nesplňovalo náležitosti žaloby stanovené v citovaných §79 odst. 1 o. s. ř. a §42 odst. 4 o. s. ř., když z něho není jasné, čeho se vlastně žalobce domáhá a vůči komu.“ , ačkoliv soud – jak se později ukázalo – usnesením marně vyzval žalobce, „aby v určené lhůtě podání odstranil a doplnil a současně poučil, jak je třeba doplnění a opravu žaloby provést, jakož i o následcích neodstranění vad žaloby.“
Odvolací soud při rozhodování ovšem zcela opomenul žalobcovo podání ze dne 3. září 2008, které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 22. května 2009, jímž žalobce prostřednictvím své advokátky doplnil svou žalobu „v tom smyslu, že se domáhá náhrady škody 1 mil. Kč, která mu byla způsobena ze strany zastupitelů a radních Městského obvodu M. v důsledku psychické újmy a zhoršení zdravotního stavu, v důsledku zneužití veřejných činitelů.“
Pominul-li odvolací soud tento zásadně významný procesní úkon dovolatele a setrval-li shodně se soudem prvního stupně na závěru o absenci náležitostí podání dovolatele ve smyslu §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř., aniž by posledně zmíněné podání hodnotil s přihlédnutím ke všemu, co vyplývalo z obsahu spisu, nelze za této procesní situace dospět k závěru, že usnesení odvolacího soudu je správné; Nejvyšší soud je proto zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud také toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. dubna 2012
JUDr. Pavel V r c h a, v. r.
předseda senátu