ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.2753.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 2753/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. J. P. , zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti žalovanému plk. J. K., zastoupenému JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, o ochranu osobnosti , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 12/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2009, č.j. 1 Co 340/2009-187, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. června 2009, č.j. 34 C 12/2008-170, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaný poskytl žalobci písemnou omluvu za to, že dne 29.5.2005 jako ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Policie ČR, předložil poslancům výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za účasti sdělovacích prostředků tzv. Veřejnou část zprávy Výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky, č.j. ÚOOZ-225/Ř-01-2006, a na uzavřeném jednání uvedeného výboru Informaci Výboru pro obranu a bezpečnost PS PČR o prorůstání organizovaného zločinu a jeho propojení s některými politiky č.j. D23/2006-ÚOOZ/V4, v nichž se v souvislosti s tvrzením o propojení organizovaného zločinu s některými politiky a o politickém zasahování do policejního vyšetřování uváděla osoba Ing. J. P., který v té době zastával funkci předsedy vlády ČR, přičemž jako důkaz byly předkládány zejména záznamy z policejních odposlechů a záznamy z domovních prohlídek, shromážděné v neveřejném přípravném řízení trestním, ve kterých se Ing. P. týkaly výroky uvedené v odst. I. výroku, které byly nepravdivé, neověřené nebo nepřesné . Výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) částku 50.000,- Kč a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. prosince 2009, č. j. 1 Co 340/2009-187, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud za analogického použití §420 odst. 2 obč. zák. dospěl k závěru, že předložením sporné zprávy žalovaným nedošlo k vybočení z činnosti policie, které by zakládalo jeho přímou odpovědnost, protože mělo věcnou, časovou i místní souvislost s jeho služebními povinnostmi, přičemž i případný chybný výkon pracovní či služební činnosti, popř. takový, při němž není postupováno v souladu s právními předpisy, je stále jejím výkonem. Neveřejná část zprávy byla předána poslancům branně bezpečnostního výboru v režimu „důvěrné“, její uveřejnění neumožnil žalovaný, ale únik informací učinili možným někteří poslanci. Proto nebyla dána ani příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a dopadem uveřejněných informací o žalobci. Odvolací soud proto dovodil nedostatek věcné pasivní legitimace žalovaného.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 29. března 2010 včasné dovolání. Dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., neboť podle něho jde o rozhodnutí, které spočívá na nesprávném právním posouzení otázky vybočení státního zaměstnance z výkonu jeho činnosti a vzniku jeho odpovědnosti k náhradě nemajetkové újmy a má tak zásadní právní význam i z obecného hlediska. Domnívá se, že odvolací soud nesprávně dovodil nedostatek excesu žalovaného, aniž by tento svůj závěr jakkoliv blíže vysvětlil. Dovolatel podrobně konkretizuje, jakým jednáním se podle jeho názoru žalovaný excesu dopustil. Poukazuje také na skutečnost, že svoji odpovědnost popírá i zaměstnavatel žalovaného, takže žalobci se nedostává žádné právní ochrany. Žalobce navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně byly zrušeny, a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. Konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku pasivní legitimace žalovaného, stejně jako žalobcem namítaného excesu, odvolací soud posuzoval v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. dubna 2006, sp. zn. 30 Cdo 909/2006, nebo usnesení ze dne 31. května 2005, sp. zn. 30 Cdo 1153/2005, resp. rozsudek téhož soudu ze dne 22. června 2006, sp. zn. 30 Cdo 2712/2005). Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., a jestliže z obsahu dovolání též vyplývá faktické uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k nim být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (§237 odst. 3, věta za středníkem o.s.ř.). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu