ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.2991.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 2991/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci péče o nezletilou N. L. , pro řízení zastoupenou opatrovníkem Magistrátem města Olomouc, matka D. L., zastoupena Mgr. Silvií Sofkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 17, otec J. L., zastoupen JUDr. Erikem Orletem, advokátem se sídlem v Olomouci, třída Svobody 2, o úpravě styku rodiče s nezletilým dítětem, ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 0 P 162/2004, o dovolání otce proti rozsudku Krajského osudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 25. dubna 2012, č.j. 70 Co 81/2012 – 231, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Otec je povinen zaplatit matce náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 1.860,- Kč, k rukám Mgr. Sofie Sofkové, advokátky se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 17, do tří dnů od právní moci usnesení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. listopadu 2011, č.j. 0 P 162/2004 – 201, zamítl návrh otce na úpravu styku s nezletilou Natálií (odst. I výroku) a současně zakázal styk otce s nezletilou (odst. II výroku) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Soud prvního stupně styk otce s nezletilou dcerou zakázal, neboť v řízení bylo prokázáno, že se otec dopustil vůči nezletilé N. zavrženíhodného protiprávního jednání a chování, pro které byl obžalován a je proti němu dosud vedeno trestní řízení. S ohledem na zájmy dítěte, kdy ze strany otce hrozí opakování možného jednání, neboť na své jednání nemá kritický náhled, zakázal soud prvního stupně styk s nezletilou.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) dne 25. dubna 2012, č.j. 70 Co 81/2012 – 231, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud se s názorem soudu prvního stupně plně ztotožnil a uvedl, že zájem nezletilé Natálie na dalším bezproblémovém vývoji včetně psychického zdraví je podle názoru odvolacího soudu jednoznačně nadřazen zájmu otce pokračovat v kontaktech s ní. Zákaz styku s nezletilou N. přitom není výsledkem subjektivní manipulace dítěte s matkou, ale je nepřímým důsledkem, jenž byl prokázán znaleckým posudkem poruchového osobnostního sexuálního založení otce, které se projevuje směrem k dceři. Zákaz styku tak má příčinu objektivní, která není ovlivnitelná matkou ani žádným dalším subjektem, ale pouze samostatným otcem, a to ve smyslu zahájení odborné léčby.
Proti tomuto rozhodnutí podal otec (dále jen „dovolatel“) včasné dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolací soud“), kdy se dovolává do odst. II výroku odvolacího soudu a navrhnul, aby dovolací soud věc zrušil a vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. Dovolatel tvrdí, že styk s nezletilým dítětem je podstatnou součástí rodičovské zodpovědnosti a jeho zákaz je logickým omezením rodičovské zodpovědnosti. Dovolatel dále uvádí, že rozsudek, kterým byl uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání, byl odvolacím soudem zrušen, a to především s odkazem na neúplnost a nedostatečnost znaleckého posudku.
K dovolání podala matka nezletilé vyjádření, kdy odkazovala na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, konkr. na usnesení sp. zn. 30 Cdo 4496/2009 či rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 2229/2010, kdy dovolací soud zastává stanovisko, že proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci styku rodiče s nezletilým dítětem, tak že styk byl zakázán, není dovolání přípustné. Proto navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto a matce přiznány náklady dovolacího řízení.
Napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto ve věci styku otce s nezletilým dítětem tak, že styk otce s nezletilou byl zakázán. Zákaz styku rodiče s nezletilým dítětem (srov. §27 odst. 3 zák č. 94/1963 Sb., zákona o rodině) nepředstavuje věc omezení rodičovské zodpovědnosti ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 zákona o rodině, byť zde na základě (jiného) soudního rozhodnutí dochází k faktickému omezení výkonu práv a povinností vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti (srov. §31 odst. 1 zákona o rodině). Takové faktické omezení výkonu práv jednoho nebo obou rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti představují i jiná opatření, která je soud péče o nezletilé povinen učinit v případech, kdy rodiče spolu nežijí (srov. §50 zákona o rodině), kdy se nedohodli o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti (srov. §49 zákona o rodině) nebo v případě rozvodu manželství rodičů (srov. §25, §26 zákona o rodině), a i zde nejde o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti ve smyslu ustanovení §44 odst. 2, 3 zákona o rodině; uvedený závěr již dovodila ustálená soudní judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2009 sp. zn. 30 Cdo 4496/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2001 sp. zn. 30 Cdo 2219/2000).
I když zákazem styku rodiče s nezletilým dítětem dochází k faktickému omezení výkonu práv a povinností vyplývajících z jeho rodičovské zodpovědnosti v důsledku toho, že rodič nemůže o dítě (po dobu styku) osobně pečovat, rodinně právní vztah mezi rodičem a dítětem zůstává zachován a rodič je zásadně i nadále zákonným zástupcem nezletilého dítěte a dítě zastupuje a spravuje jeho jmění (srov. §31 odst. 1 zákona o rodině), nebylo-li stanoveno jinak (srov. §44 zákona o rodině). Zákaz styku rodiče s nezletilým dítětem nemá „nevratnou, trvalou povahu" - jde o rozhodnutí vydávané s výhradou změny poměrů (srov. §28 zákona o rodině) - a nepředstavuje předstupeň k zbavení rodičovské zodpovědnosti (a tím i k nevratnému odtržení dítěte od rodiče).
Ačkoliv se v případě zákazu styku jedná o faktické omezení rodičovské zodpovědnosti, z uvedeného vyplývá, že nejde o nevratný zásah do rodičovských práv, který by zakládal přípustnost dovolání z důvodu pozastavení, omezení, nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011 sp. zn. 30 Cdo 399/2011).
Vzhledem k tomu, že dovolání otce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a 137 odst. 3. o.s.ř., když dovolání otce bylo odmítnuto a ten je tak povinen nahradit matce nezletilé její náklady dovolacího řízení. Tyto náklady se sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení §7 písm. a), 14 odst. 1 a 18 odst. 1 vyhlášky 484/2000 Sb. v částce 1. 250,- Kč a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty celkem činí 1. 860,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. října 2012
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu