ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.3655.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 3655/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce JUDr. Ing. P. M., zastoupeného JUDr. Radomírem Šimkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 25, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 13.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 109/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2011, č. j. 70 Co 123/2011 - 48, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 12. 2010, č. j. 18 C 109/2010 - 26, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu nemajetkové újmy ve výši 13.000.000,- Kč. Tu měl žalobce utrpět v důsledku svého trestního stíhání, jež skončilo zproštěním obžaloby.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, jež však Nejvyšší soud podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
V otázce promlčení nároku žalobce nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., když zcela odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 96/2011, dostupný veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz), od níž nemá Nejvyšší soud důvod se odchylovat.
Stejně tak nepředstavuje rozsudek odvolacího soudu jiné řešení ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. v otázce rozporu žalovanou uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy, když i v ní odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4112/2010, proti němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 9. 2011, sp. zn. I. ÚS 2364/11, a v něm uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 16. května 2012
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu