ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.3745.2012.1
sp. zn. 30 Cdo 3745/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. P. C. , proti žalované České republice-Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 34 C 171/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. ledna 2012, č. j. 3 Co 23/2011-174, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Stručné odůvodnění:
(§243c odst. 2 o.s.ř.)
Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. prosince 2010, č.j. 34 C 171/2005-168, zastavil v označené věci řízení podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, pro nezaplacení soudního poplatku ze žaloby. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. ledna 2012, č.j. 3 Co 23/2011-174, usnesení soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se s ohledem na vznik poplatkové povinnosti žalobce (§4 odst. 1 písm. c/ zákona o soudních poplatcích) s rozhodnutím soudu prvého stupně plně ztotožnil.
Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dne 27. dubna 2012 osobně sepsané dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takže vyšel ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009. Konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné, neboť právní úprava přípustnosti dovolání obsažená v ustanovení §236 až §239 o.s.ř. takovouto možnost v případě potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku neupravuje.
Dovolatel sice není zastoupen advokátem, ani nedoložil, že by měl sám právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k zastavení řízení podle §104 odst. 2 o.s.ř. Podle ustanovení §241b odst. 2 o.s.ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v §241 o.s.ř., postupuje se obdobně podle §104 odst. 2 o.s.ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., když žalobce v dovolacím řízení na náhradu těchto nákladů nemá nárok.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. prosince 2012
JUDr. Pavel P a v l í k, v .r.
předseda senátu