ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.3884.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 3884/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce M. B. , zastoupeného JUDr. Monikou Krobovou Hášovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, proti žalované J. P. , zastoupené JUDr. Františkem Zadinou, advokátem se sídlem v Praze 3, Slezská 856/74, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 248/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2010, č.j. 11 Co 104/2010-99, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. prosince 2009, č.j. 60 C 248/2008-84, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že „budova č. p. 663 na pozemku parc. č. 1507 a pozemek parc. č. 1507 – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 602 m2 a pozemek parc. č. 1508 – zahrada o výměře 431 m2 zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu, obec P., katastrální území H. P., na listu vlastnictví č. 1522 (,) jsou ve společném jmění účastníků řízení – žalobce a žalované.“ , a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. května 2010, č.j. 11 Co 104/2010-99, rozsudek soudu prvního stupně (jako věcně správné rozhodnutí) podle §219 o. s. ř. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (prostřednictvím své advokátky) včasné dovolání, které však není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , a které bylo rovněž publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042].
Jak vyplývá z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.), žalobce v podaném dovolání primárně (na základě podrobné argumentace) zpochybňuje skutková zjištění soudu prvního stupně, z nichž při rozhodování vycházel odvolací soud (a jimiž je při posuzování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. vázán Nejvyšší soud), týkající se tvrzeného stavu tísně na straně žalobce, a v návaznosti na to pak vytýká odvolacímu soudu právně kvalifikační pochybení při právním posouzení věci. Poněvadž závěr o tom, zda žalobce byl či nebyl ve stavu tísně v době uzavírání předmětného právního úkonu je otázkou skutkovou (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. května 2002, sp. zn. II. ÚS 621/2000, in http://nalus.usoud.cz ), je třeba konstatovat, že ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. k těmto žalobcem tvrzeným okolnostem (zpochybňujícím správnost skutkových zjištění ohledně stavu, za kterého žalobce uzavíral předmětnou smlouvu o zúžení společného jmění manželů, jež fakticky představují žalobcem uplatněný dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 3 o. s. ř.), nebylo možno (protože to zákon zapovídá) při posuzování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přihlížet.
Pokud žalobce ve svém dovolání neformuloval (žádnou) právní otázku, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být řešena jinak a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní, neuvedl ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně, přičemž ani z obsahu dovolání nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu, pak nezbývá než uzavřít, že jeho dovolání proti meritornímu výroku shora označeného rozsudku odvolacího soudu není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je důsledkem aplikace §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. per analogiam, neboť žalobce s ohledem na výsledek tohoto dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované podle obsahu spisu v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, takže podmínky pro aplikaci §146 odst. 3 o. s. ř. [podle kterého odmítne-li soud žalobu nebo jiný návrh na zahájení řízení, je žalobce (navrhovatel) povinen nahradit ostatním účastníkům jejich náklady] v daném případě osvědčeny nebyly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. února 2012
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu