ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.4073.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 4073/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce Ing. L. M. , zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Masná 8 proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 350.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 44/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2011, č. j. 11 Co 168/2008 - 81, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2011, č. j. 11 Co 168/2008 - 81, se v rozsahu, v jakém jím byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 11. 2007, č. j. 10 C 44/2007 – 37, zamítající nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,5 % ročně z částky 101.666,- Kč od 20. 2. 2007 do zaplacení, a v navazujícím výroku o náhradě nákladů řízení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení; ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozhodoval napadeným rozsudkem po zrušení jeho předešlého rozsudku ze dne 8. 10. 2008, č. j. 11 Co 168/2008 – 53, rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, č. j. 30 Cdo 1613/2009 – 73. Odvolací soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 11. 2007, č. j. 10 C 44/2007 – 37 tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 101.666,- Kč, ve zbývající části (ohledně částky 248.334,- Kč a úroku z prodlení ve výši 9,5 % ročně z celé původně žalované částky 350.000,- Kč od 20. 2. 2007 do zaplacení) potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy, jež mu měla být způsobena nepřiměřeně dlouhým řízením vedeným u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 62 C 191/2002.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobce podal dne 27. 12. 2001 žalobu proti Ing. M. M. o zaplacení 123.368,- Kč s příslušenstvím z titulu smluvní pokuty ze smlouvy o dílo u Okresního soudu v Ostravě, řízení je vedeno pod sp. zn. 62 C 191/2002 (dále „posuzované řízení“). Žalobce nesplnil svoji poplatkovou povinnost, proto byl soudem dne 18. 2. 2003 vyzván k zaplacení soudního poplatku. Ani na výzvu soudu však žalobce poplatek z návrhu na zahájení řízení nezaplatil, proto soud usnesením ze dne 22. 5. 2003 řízení zastavil. Soudní poplatek žalobce dodatečně zaplatil současně s podáním odvolání, proto bylo dne 27. 6. 2003 usnesení o zastavení řízení zrušeno. Rozhodnutím ze dne 23. 9. 2003 byl žalobci ustanoven opatrovník, který vznesl námitku věcné nepříslušnosti, o které bylo rozhodnuto 31. 8. 2004. Poté Okresní soud v Ostravě vyzval žalobce k odstranění vad podání, což žalobce neučinil, a proto byla jeho žaloba dne 13. 1. 2005 odmítnuta. K odvolání žalobce bylo usnesení o odmítnutí žaloby Krajským soudem v Ostravě změněno tak, že se žaloba neodmítá, načež byl okresním soudem vydán platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včas odpor. Ke dvěma nařízeným jednáním na den 14. 6. 2006 a 8. 11. 2006 se žalobce nedostavil a současně vznesl námitku podjatosti soudce, o které rozhodl Krajský soud v Ostravě dne 22. 7. 2007. K dalšímu jednání se žalobce opět nedostavil, a téhož dne, 4. 4. 2007, rozhodl soud o přerušení řízení z důvodu, že mezi účastníky probíhá další řízení, které se odvíjí od téže smlouvy o dílo a v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí v této věci. Odvolací soud doplnil dokazování v tom směru, že zjistil, že posuzované řízení nebylo ke dni jeho rozhodování (31. 8. 2011) pravomocně skončeno.
Odvolací soud vázán právním závěrem Nejvyššího soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku dospěl k závěru, že bylo porušeno žalobcovo právo na vydání rozhodnutí v přiměřené době, přičemž odškodnění ve formě konstatování porušení práva se nejeví jako dostatečné. Provedl výpočet zadostiučinění v penězích, kdy dospěl k celkové částce 101.666,- Kč, kterou dále již neupravoval, neboť pro to neshledal důvod. Z této částky žalobci nepřiznal úrok z prodlení ve výši 9,5 % ročně od 20. 2. 2007 do zaplacení, protože žalovaná se podle odvolacího soudu doposud do prodlení s plněním nedostala.
Proti rozsudku odvolacího soudu, do výroku, kterým odvolací soud potvrdil zamítnutí žaloby „do částky 198.334,- Kč s příslušenství a do úroku z prodlení ve výši 9,5 % ročně od 20. 2. 2007 do zaplacení z částky 101.666,- Kč“, podal žalobce dovolání, jež považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a opírá je o dovolací důvod nesprávného právního posouzení (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a tvrdí rovněž vady řízení (dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Namítá, že z rozhodnutí odvolacího soudu není zřejmé, jak dospěl k výsledné částce odškodnění, když pro její výpočet nepoužil „ani zákonná kritéria pro stanovení nemajetkové újmy“. Odvolací soud podle dovolatele pochybil, pokud mu nepřiznal příslušenství z přiznaného odškodnění, čímž porušil pro něj závazné Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“). Žalobce předkládá svůj vlastní výpočet odškodnění. Požaduje za deset let řízení částku 150.000,- Kč (10 x 15.000,- Kč) zvýšenou o 10 % z důvodu, že věc není složitá a o 10 % pro postup soudů, který je zatížen vadami a průtahy. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky §241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností této části dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012), přičemž o situaci předvídanou v ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nejde, tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o. s. ř.) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobce výslovně napadl rozsudek odvolacího soudu v rozsahu částky 198.334,- Kč s příslušenstvím a úroku z prodlení ve výši 9,5 % ročně od 20. 2. 2007 do zaplacení z částky 101.666,- Kč, tedy ve zbylém rozsahu ohledně zamítnutí nároku žalobce na zaplacení částky 50.000,- Kč s příslušenstvím zůstal dovoláním nedotčen.
Dovolání do částky 198.334,- Kč s příslušenstvím není přípustné. Nejvyšší soud již ve svých předchozích rozhodnutích konstatoval, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v §31a OdpŠk, přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009 Rozsudek je, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu a Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, veřejnosti dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu, www.nsoud.cz.
), což při délce posuzovaného řízení žalobci přiznaná částka 101.666,- Kč není.
Námitka nedostatečného odůvodnění aplikace kritérií pro stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ust. §31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zák. č. 160/2006 Sb. (dále jen OdpŠk), jež je podřaditelná pod dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.).
V rozsahu, ve kterém byl odvolacím soudem potvrzen rozsudek soudu prvního stupně zamítající žalobu na zaplacení částky 198.334,- Kč s příslušenstvím, tedy dovolání není přípustné, neboť Nejvyšší soud neshledal v této části rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. a z tohoto důvodu dovolání v daném rozsahu podle §243b odst. 5 věty první, ve spojení s §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolání je však přípustné v rozsahu úroku z prodlení ve výši 9,5 % ročně z částky 101.666,- Kč od 20. 2. 2007 do zaplacení, neboť jeho nepřiznání odvolacím soudem představuje jiné řešení (§237 odst. 3 o. s. ř.), než ke kterému dospěl Nejvyšší soud v desáté právní větě Stanoviska, podle které má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle §14 OdpŠk (srov. též část VII. Stanoviska). Dovolání je v tomto rozsahu z uvedeného důvodu také důvodné.
Protože právní posouzení nároku žalobce ohledně úroku z prodlení ve výši 9,5 % ročně z částky 101.666,- Kč od 20. 2. 2007 do zaplacení odvolacím soudem není správné z důvodu uvedeného výše, Nejvyšší soud podle §243b odst. 2, části věty za středníkem, o. s. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu v této části zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu zmíněnému soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Soud je v dalším řízení vázán právními názory v tomto rozhodnutí vyslovenými
(§243d odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. dubna 2012
JUDr. František I š t v á n e k, v. r.
předseda senátu