ECLI:CZ:NS:2012:30.CDO.802.2011.1
sp. zn. 30 Cdo 802/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce V. D., zastoupeného JUDr. Pavlem Povolným, advokátem se sídlem v Dobré, Vyšní Lhoty 141, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 301/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2010, č. j. 8 Co 709/2009-389, takto:
Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 4. 2010, č. j. 8 Co 709/2009-389, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2009, č. j. 16 C 301/2007-282, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 16. 12. 2009, č. j. 16 C 301/2007-331, v rozsahu zamítnutí žaloby ohledně zaplacení „za období od 9. 3. 2005 do 8. 12. 2008 částky ve výši 76.500,- Kč a od 9. 12. 2008 částky ve výši 1.700,- Kč za každý další započatý měsíc průtahů v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 87/2005“ a v navazujících výrocích o náhradě nákladů řízení a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Ostravě k dalšímu řízení; ve zbylém rozsahu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou patnácti řízení. Konkrétně požadoval 1) částku ve výši 76.500,- Kč za období od 9. 3. 2005 do 8. 12. 2008 a od 9. 12. 2008 částku 1.700,- Kč za každý další započatý měsíc trvání prodlení v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 87/2005, 2) částku ve výši 22.100,- Kč za období od 13. 2. 2007 do 12. 3. 2008 a od 13. 3. 2008 částku ve výši 1.700,- Kč za každý další započatý měsíc průtahů v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 C 339/2006, 3) částku 23.800,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 8. 7. 2008 do zaplacení za průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 Nc 549/2007, 4) částku 85.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 2. 2008 do zaplacení za průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 Nc 2/2007, 5) částku 11.900,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 1. 2008 do zaplacení za průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 64 Nc 7/2007, 6) částku 18.700,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 17. 4. 2008 do zaplacení za průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 Nc 6/2007, 7) částku 8.500,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 18. 12. 2007 do zaplacení za průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 36 Nc 5/2007, 8) částku 27.200,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 12. 2008 do zaplacení za průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 E 1022/2006, 9) částku 23.800,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 10. 2008 do zaplacení za průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 84 C 307/2007, 10) částku 20.400,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 11. 2008 do zaplacení za průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 E 966/2007, 11) částku 20.400,- Kč za období od 10. 6. 2008 do 9. 10. 2008 a 5.100,- Kč za každý další započatý měsíc průtahů v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Nc 3/2008, 12) částku 13.600,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 10. 6. 2008 do zaplacení za průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 84 C 306/2007, 13) částku 6.800,- Kč za období od 25. 8. 2008 do 24. 12. 2008 a 1.700,- Kč za každý další započatý měsíc průtahů v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 84 Nc 4/2008, 14) částku 5.100,- Kč za období od 2. 9. 2008 do 1. 12. 2008 a 1.700,- Kč za každý další započatý měsíc průtahů v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 Nc 4/2008 a 15) částku 1.700,- Kč za každý další započatý měsíc průtahů v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 301/2007 od 25. 3. 2010 do pravomocné rozhodnutí ve věci.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 27. 5. 2009, č. j. 16 C 301/2007-282, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 12. 2009, č. j. 16 C 301/2007-331, a doplňujícího rozsudku ze dne 16. 12. 2009, č. j. 16 C 301/2007-333, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci „za dobu od 15. 6. 2008 do 14. 6. 2009 částku 9.660,- Kč splatnou do 3 dnů od právní moci rozsudku a od 15. 6. 2009 částku 1.380,- Kč za každý další započatý měsíc trvání prodlení v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 87/2005 až do pravomocného skončení tohoto řízení s tím, že takovéto další částky jsou splatné měsíčně, a to počínaje 15. 7. 2009 a dále vždy do každého 15. dne následujícího kalendářního měsíce až do 15. dne měsíce, kterému předcházelo nabytí právní moci v uvedeném řízení“; ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
Vyšel ze skutkových zjištění, že řízení ad 1) sp. zn. 25 C 87/2005, jehož předmětem je náhrada škody způsobená žalobci nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 39 C 508/94 a pod sp. zn. 33 C 61/95, bylo žalobcem zahájeno dne 14. 3. 2005 a doposud nebylo skončeno. Rozsudkem v řízení sp. zn. 39 C 508/94 ze dne 22. 10. 2003 měla být žalovanému M. H. uložena povinnost zaplatit žalobci částku 280.000,- Kč s příslušenstvím. Stejně tak řízení sp. zn. 33 C 61/95 se týkalo uspokojení pohledávky žalobce vůči M. H. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2002 byl na majetek povinného M. H. prohlášen konkurs. Soud se v řízení sp. zn. 25 C 87/2005 snažil připojit související konkursní spis. Dne 21. 6. 2006 se konalo jednání ve věci. Soud se snažil vyslechnout M. H., bylo pátráno po jeho pobytu. Dne 9. 3. 2007 žalobce žádal o připuštění rozšíření žaloby. Dne 22. 8. 2007 nebylo vyhověno žádosti žalobce o ustanovení zástupce. Soud prováděl zjištění „poměrů M. H. ve společnosti KOVOLIT OSTRAVA, s. r. o.,“ exekučním spisem vedeným na povinného KOVOLIT OSTRAVA, s. r. o., pod sp. zn. 103 EX 02479/04 u Exekutorského úřadu v Přerově. Dne 12. 6. 2008 byl ustanoven znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady podniku a nehmotného majetku za účelem určení hodnoty podílu M. H. ve společnosti HAFAN CLUB, spol. s r. o., a KOVOLIT OSTRAVA, s. r. o. Dne 1. 12. 2008 znalec požádal o zaslání bližších podkladů, dne 4. 2. 2009 znalec požádal o prodloužení termínu pro vypracování znaleckého posudku. Dne 5. 5. 2009 žalobce rozšířil žalobu. Řízení ad 2) pod sp. zn. 35 C 339/2006 se týká náhrady nemajetkové újmy způsobené žalobci nesprávným úředním postupem a bylo zahájeno dne 13. 12. 2006. Řízení ad 3) pod sp. zn. 24 Nc 549/2007 bylo zahájeno podáním žalobce ze dne 5. 4. 2007, kterým se domáhal ustanovení zástupce z řad advokátů. Tato žádost byla zamítnuta usnesením, jež nabylo právní moci dne 7. 7. 2008, ústavní stížnost proti němu podaná byla odmítnuta. Řízení ad 4) pod sp. zn. 37 Nc 2/2007 zahájil žalobce dne 18. 4. 2007 podáním žádosti o ustanovení zástupce pro celkem šest řízení. Rovněž požádal o osvobození od soudních poplatků. Žalobce byl několikrát vyzván k odstranění vad svých podání. Dne 6. 6. 2007 vydal soud usnesení (s právní mocí dne 1. 4. 2008) o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a zamítl návrh na ustanovení zástupce. Ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla Ústavním soudem dne 17. 7. 2008 odmítnuta. Žalobce dne 11. 6. 2007 žádost o ustanovení zástupce rozšířil na další dvě řízení „kauzy 55 C 9/2003 a 37 C 280/94“, tuto dne 19. 7. 2007 soud zamítl, proti čemuž se žalobce odvolal, podal námitku podjatosti proti soudkyním odvolacího soudu, která nebyla shledána odůvodněnou, zamítnutí žádosti bylo odvolacím soudem dne 28. 2. 2008 potvrzeno. Řízení ad 5) pod sp. zn. 64 Nc 7/2007 bylo zahájeno žalobcem dne 14. 8. 2007 žádostí, ve které se domáhal ustanovení zástupce pro řízení ve věci sp. zn. 25 C 87/2005. Žalobce byl vyzván k odstranění vad podání. Žádost byla zamítnuta dne 26. 11. 2007, proti tomuto usnesení se žalobce neúspěšně odvolal, právní moc nastala dne 11. 2. 2008. Řízení ad 6) pod sp. zn. 37 Nc 6/2007 bylo zahájeno dne 19. 9. 2007 podáním žádosti žalobce o ustanovení zástupce, žalobce vznesl námitku podjatosti vyřizující soudkyně, která nebyla shledána důvodnou. Byl vyzván k odstranění vad svého podání. Usnesením s právní mocí dne 17. 6. 2008 byla jeho žádost zamítnuta. Řízení ad 7) pod sp. zn. 36 Nc 5/2007 bylo zahájeno dne 20. 6. 2007 žádostí žalobce o ustanovení zástupce. Žádost byla zamítnuta s právní mocí dne 18. 1. 2008. Řízení ad 8) pod sp. zn. 49 E 1022/2006 bylo zahájeno dne 25. 9. 2006, kdy byl soudu doručen návrh na nařízení výkonu rozhodnutí. V této věci žalobce rovněž žádal o ustanovení zástupce, což bylo zamítnuto. V řízení ad 9) pod sp. zn. 84 C 307/2007 zahájeném dne 1. 10. 2007 se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy a ustanovení zástupce pro toto řízení, byl marně soudem vyzván k odstranění vad svého podání, a proto bylo dne 25. 7. 2008 (s právní mocí dne 19. 1. 2009) jeho podání odmítnuto, což k odvolání žalobce potvrdil odvolací soud. Řízení ad 10) pod sp. zn. 49 E 996/2007 bylo vyloučeno z řízení ad 8), kdy v tomto řízení mělo dojít k uspokojení pohledávky žalobce srážkami z důchodu povinné. Žádost žalobce o ustanovení zástupce byla zamítnuta s právní mocí dne 20. 12. 2008. Řízení ad 11) pod sp. zn. 32 Nc 3/2008 zahájil žalobce dne 9. 4. 2008 žádostí o ustanovení zástupce pro šest specifikovaných řízení [mimo jiné také pro řízení ad 5), 6), 7)], kterou dne 23. 6. 2008 rozšířil na další tři řízení [týká se řízení ad 8) a 10)]. Dne 16. 9. 2008 žádal o určení lhůty k vydání rozhodnutí v této věci. Spis byl předložen předsedkyni soudu a následně odvolacímu soudu, který dne 17. 10. 2008 (s právní mocí dne 23. 10. 2008) určil soudu prvního stupně lhůtu jednoho měsíce k rozhodnutí o žalobcově žádosti. Dne 8. 12. 2008 byla žalobcova žádost zamítnuta, což bylo odvolacím soudem potvrzeno dne 30. 4. 2009. Řízení ad 12) pod sp. zn. 84 C 306/2007 zahájil žalobce dne 1. 10. 2007 žalobou, kterou se domáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené mu údajně nezákonnými průtahy, žádal rovněž o ustanovení zástupce pro toto řízení, což soud prvního stupně dne 2. 1. 2008 zamítl a odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil. Žaloba byla usnesením s právní mocí dne 29. 7. 2008 odmítnuta pro neodstranění vad. Řízení ad 13) pod sp. zn. 84 Nc 4/2008 bylo zahájeno žalobcem dne 24. 6. 2008 žádostí o ustanovení zástupce za účelem podání tří žalob ve věcech náhrady nemajetkové újmy. Dne 18. 9. 2008 byla tato žádost zamítnuta. K odvolání žalobce bylo zamítnutí potvrzeno odvolacím soudem dne 7. 1. 2009. Řízení ad 14) pod sp. zn. 32 Nc 4/2008 bylo zahájeno dne 1. 7. 2008 žádostí žalobce o ustanovení zástupce pro podání dvou žalob ve věcech nemajetkové újmy. Dne 15. 12. 2008 žalobce požádal o určení lhůty jednoho měsíce k vydání rozhodnutí. Dne 8. 12. 2008 byla žádost žalobce zamítnuta, což potvrdil odvolací soud dne 18. 2. 2009 (s právní mocí dne 12. 3. 2009). Řízení ad 15) je řízením v této věci.
Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně shledal nepřiměřenou délku řízení pod sp. zn. 25 C 87/2005. Výši náhrady nemajetkové újmy určil úvahou, když uvedl, že význam řízení je pro žalobce malý. Poznamenal, že je potřeba brát v potaz vytíženost Okresního soudu v Ostravě, kdy reálně lze předpokládat, že řízení mohlo být skončeno do tří let od podání žaloby. Proto lze shledat průtah v řízení v délce 7 měsíců, když za každý měsíc náleží žalobci částka 1.380,- Kč, tedy 81 % z částky, kterou požadoval žalobce, plnění přiznal žalobci i do budoucna – do právní moci rozhodnutí ve věci. Ve všech ostatních řízeních pak neshledal porušení žalobcova práva na rozhodnutí v přiměřené době. U řízení ad 15) dovodil předčasnost žaloby a nesplnění podmínky dle §14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zák. č. 160/2006 Sb. (dále jen OdpŠk).
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Ztotožnil se s jeho právními závěry, že v řízeních ad 2) až 14) nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v jejich nepřiměřené délce. K řízení ad 1) pod sp. zn. 25 C 87/2005, uvedl, že se jedná o středně složitou věc, která byla zahájena dne 14. 3. 2005 a doposud nebyla skončena. V řízení žalobce neustále navrhuje nové důkazy, ve věci byla nařízena řada jednání, nepodařilo se k jednání předvolat svědka, znalec nesplnil včas své povinnosti. Význam řízení hodnotil pro žalobce jako malý. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem má odvolací soud za to, že jako přiměřené odškodnění se jeví konstatování porušení práva dle §31a odst. 2 OdpŠk. Nárok na náhradu nemajetkové újmy za řízení sp. zn. 16 C 301/2007 soud prvního stupně správně zamítl z důvodu nesplnění základní podmínky mimosoudního projednání nároku žalovanou dle §14 odst. 1 OdpŠk. K námitce žalobce ohledně chybného poučení soudu prvního stupně dle §119a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) uvedl, že ji nelze v odvolacím řízení přezkoumat, ale že by byla důvodem žaloby pro zmatečnost. Ke vznesené námitce podjatosti vůči soudkyni soudu prvního stupně JUDr. K. Š. se nevyjadřoval, neboť jí žalobce vzal zpět. Z úřední povinnosti ovšem odvolací soud zkoumal, zda věc neprojednával vyloučený soudce, což v předmětné věci nezjistil.
Proti rozsudku odvolacího soudu, s výjimkou výroku o nákladech odvolacího řízení, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř., opírá je o dovolací důvody, že řízení je zatíženo vadou (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) a dále že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Brojí proti závěru odvolacího soudu, který nepřiměřenou délku řízení sp. zn. 25 C 87/2005 odškodnil pouhým konstatováním žalobcova práva, když Evropský soud pro lidská práva (dále také ESLP) tuto formu odškodnění nezná a průtahy v řízení lze odškodnit toliko formou finanční kompenzace. Z tohoto důvodu ustanovení zákona, umožňující věc vyřídit pouhým konstatováním existence průtahů v řízení, je v rozporu s Listinou základních práv a svobod i Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále nesouhlasí se závěrem o malém významu řízení, zvláště za situace, kdy je poškozeným nemocný a nemajetný důchodce. Má za to, že nijak k délce řízení nepřispěl, jeho žádosti byly psány přehledně a jednoduše a vždy k nim přiložil podklady potřebné pro rozhodnutí. Je přesvědčen, že přiměřená doba pro vyřízení jeho věcí by byla dva měsíce. Trval dále na námitce, že účastníci nebyli před soudem prvního stupně řádně poučeni dle ust. §119a o. s. ř., když i po tomto poučení soud dále prováděl listinné důkazy. Rovněž nebylo odvolacím soudem rozhodnuto o jeho námitce podjatosti vůči soudkyni JUDr. K. Š. Namítá, že „soudy obou stupňů se řádně nezabývaly meritem věci, pokud u jednotlivých řízení jednoznačně nekonstatovaly, které z úkonů soudu, v které věci byly nezbytné a které zbytečné“. Odvolací soud se podle něj řádně nevypořádal s jeho odvolacími námitkami. Soudům vytýká, že se věcí nezabývaly jako celkem, když v součtu průtahy činí 16,5 let. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a ztotožňuje se s právními názory vyjádřenými soudem odvolacím. Má za to, že rozhodnutí vytýkanými vadami netrpí. Proto navrhla dovolacímu soudu, aby dovolání zamítl.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky povinného zastoupení ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V předmětné věci napadá žalobce dovoláním rozsudek odvolacího soudu ohledně 15 nároků se samostatným skutkovým základem, u kterých je třeba přípustnost dovolání posoudit samostatně.
U nároků na náhradu nemajetkové újmy v částce 39.100,- Kč [ohledně řízení ad 2) sp. zn. 35 C 339/2006], v částce 23.800,- Kč [ohledně řízení ad 3), sp. zn. 24 Nc 549/2007], v částce 11.900,- Kč [ohledně řízení ad 5), sp. zn. 64 Nc 7/2007], v částce 18.700,- Kč [ohledně řízení ad 6), sp. zn. 37 Nc 6/2007], v částce 8.500,- Kč [ohledně řízení ad 7), sp. zn. 36 Nc 5/2007], v částce 27.200,- Kč [ohledně řízení ad 8), sp. zn. 49 E 1022/2006], v částce 23.800,- Kč [ohledně řízení ad 9), sp. zn. 84 C 307/2007], v částce 20.400,- Kč [ohledně řízení ad 10), sp. zn. 49 E 996/2007], v částce 13.600,- Kč [ohledně řízení ad 12), sp. zn. 84 C 306/2007], v částce 8.500,- Kč [ohledně řízení ad 13), sp. zn. 84 Nc 4/2008], v částce 10.200,- Kč [ohledně řízení ad 14), sp. zn. 32 Nc 4/2008], v částce 1.700,- Kč [ohledně řízení ad 15), sp. zn. 16 C 301/2007] není dovolání přípustné, jelikož dovoláním dotčeným výrokem v těchto částech nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč (§237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Dovolací soud proto ve výše uvedeném rozsahu dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém bylo rozhodováno o nárocích žalobce na zaplacení částky 85.000,- Kč za řízení ad 4) pod sp. zn. 37 Nc 2/2007 a částky 61.200,- Kč za řízení pod sp. zn. 32 Nc 3/2008, není měnícím ve smyslu §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, je zrušeno uplynutím doby dne 31. 12. 2012).
Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Dovolací přezkum je za těchto podmínek přípustný toliko pro posouzení otázek právních, z čehož vyplývá, že relevantním dovolacím důvodem je jen ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán, lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné.
Tvrzení žalobce o tom, že jeho podání o ustanovení zástupce byla psána vždy jednoduše a přehledně a ke každé žádosti kromě jednoho případu vždy připojil veškeré podklady k rozhodnutí, jsou námitkami proti skutkovým zjištěním, na kterých odvolací soud založil své rozhodnutí, ke kterým se při zkoumání přípustnosti dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřihlíží (srov. §241a odst. 3 o. s. ř.).
Namítá-li žalobce, že řízení ve věcech sp. zn. 37 Nc 2/2007 a 32 Nc 3/2008 mohla být skončena do dvou měsíců, přehlíží, že k rozhodnutí o návrhu na ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř. nestanoví zákon žádnou lhůtu, jejíž nedodržení by mohlo být kvalifikováno jako nesprávný úřední postup ve smyslu §13 odst. 1 věta druhá OdpŠk. Nesprávným úředním postupem by proto mohlo být pouze nerozhodnutí o daných návrzích žalobce ve lhůtě přiměřené podle §13 odst. 1 věta třetí OdpŠk. Přiměřenost lhůty však nelze stanovit absolutně, ale vždy jen s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu, vyjádřeným demonstrativně v §31a odst. 3 OdpŠk (srov. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Stanovisko“; Stanovisko a dále uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na jeho internetových stránkách www.nsoud.cz). Pokud se odvolací soud danými kritérii ve svém rozsudku zabýval a nesprávný úřední postup, spočívající v nepřiměřené délce daných řízení neshledal, nepředstavuje v dané otázce jeho rozsudek jiné řešení ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.
Protože jiné dovolací námitky, které by mohly založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ohledně nároků na náhradu nemajetkové újmy ve vztahu k věcem vedeným pod sp. zn. 37 Nc 2/2007 a 32 Nc 3/2008 žalobce neuplatnil, přičemž k tvrzeným vadám řízení dovolací soud nepřihlížel (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání žalobce i ohledně těchto nároků jako nepřípustné odmítl podle §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.
Ohledně zbylého nároku vztahujícího se k žalobcem tvrzené újmě způsobené mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného pod sp. zn. 25 C 87/2005, je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř. a v daném rozsahu je rovněž důvodné.
Řízení o tomto nároku je především zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a jež spočívá v neurčitosti žaloby. Žalobce totiž požadoval po žalované zaplatit „za období od 9. 3. 2005 do 8. 12. 2008 částku ve výši 76.500,- Kč a od 9. 12. 2008 částku ve výši 1.700,- Kč za každý další započatý měsíc průtahů v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 25 C 87/2005“. Pojem „průtahy v řízení“ je na rozdíl např. od pojmu prodlení (srov. §517 odst. 1 věta první občanského zákoníku) neurčitý a nemůže tedy časově ohraničovat dobu, za kterou má být žalobci částka 1.700,- Kč měsíčně hrazena (k pojmovému rozdílu mezi průtahy a přiměřeností délky řízení srov. část III. Stanoviska). Bylo proto na soudu prvního stupně, aby postupem podle §43 odst. 1 o. s. ř. danou vadu žaloby odstranil a pokud tak neučinil, a odvolací soud na jeho postup nereagoval zrušením jeho rozsudku podle §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. v uvedeném rozsahu, je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že i v případě rozhodování o zadostiučinění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě se uplatní zásada vyjádřená v §154 odst. 1 o. s. ř., podle které je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Požaduje-li poškozený přiznání zadostiučinění do budoucna (např. za každý měsíc do pravomocného skončení posuzovaného řízení), není sice jeho takto konstruovaný žalobní návrh vadný, ale nemůže mu být právě s ohledem na omezení stanovené §154 odst. 1 o. s. ř. vyhověno (srov. část V. Stanoviska).
Odvolací soud, ačkoliv správně vyšel z presumpce vyššího významu předmětu řízení (§31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) v typových věcech, nepřihlédl v této souvislosti k vyššímu věku a špatnému zdravotnímu stavu žalobce, které samy o sobě zakládají předpoklad přednostního a bezprůtahového postupu soudů v jeho věcech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009) a zvyšují tím význam předmětu řízení pro něj. Negativní důsledky nepřiměřeně dlouhého řízení jsou totiž osobami v pokročilejším věku či osobami těžce nemocnými vnímány zpravidla intenzivněji, a jedná se tak objektivně o výraznější zásah do jejich práva na spravedlivý proces u každé z takových osob. Věk žalobce i tvrzení o jeho špatném zdravotním stavu měl přitom soud prvního stupně k dispozici (viz č. l. 31). V dané otázce je tedy právní posouzení žalobcova nároku odvolacím soudem nesprávné.
Námitkou, že „soudy obou stupňů se řádně nezabývaly meritem věci, pokud u jednotlivých řízení jednoznačně nekonstatovaly, které z úkonů soudu, v které věci byly nezbytné a které zbytečné“, vyslovuje žalobce nesouhlas s posouzením kritéria postupu orgánů veřejné moci v posuzovaném řízení (§31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk). Tato námitka je rovněž důvodná, neboť posouzení daného kritéria v rozsudku odvolacího soudu zcela absentuje.
V rozsudku ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1328/2009, Nejvyšší soud uvedl, že z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci (§31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) je třeba zejména zkoumat, zda jeho postup v řízení odpovídá procesním pravidlům. Dojde-li v řízení ke zrušení rozhodnutí z důvodu jeho závažné vady, spočívající především v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí nebo nerespektování závazného právního názoru, popř. v rozporu postupu orgánu veřejné moci, který vydání rozhodnutí předcházel, s procesními předpisy, je třeba takovou skutečnost při posuzování celkové délky řízení zohlednit, a to zejména tehdy, dojde-li v důsledku uvedeného pochybení orgánu veřejné moci ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán veřejné moci postupoval z procesního hlediska bezvadně (srov. též část IV. Stanoviska). Postupem soudu v posuzovaném řízení z uvedených hledisek se odvolací soud nezabýval, a jeho posouzení žalobcova nároku v dané otázce je proto neúplné a tudíž i nesprávné.
Na druhou stranu by bylo v rozporu se smyslem a požadavkem na promptnost kompenzačního řízení (srov. část I. Stanoviska), kdyby soud v kompenzačním řízení přezkoumával jednotlivé úkony orgánu veřejné moci v posuzovaném řízení z hlediska jejich účelnosti. Postup orgánu veřejné moci je třeba zkoumat globálně, neboť i jednotlivý neúčelný úkon, stejně jako jednotlivý průtah v řízení ve smyslu nečinnosti orgánu veřejné moci, nemusí ještě nutně vést k závěru o porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě (viz čtvrtá právní věta Stanoviska a její odůvodnění).
Žalobci nelze dát za pravdu, že forma odškodnění konstatováním porušení práva poškozeného je Evropskému soudu pro lidská práva při jeho rozhodovací činnosti neznáma nebo je dokonce v rozporu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, publikovanou pod č. 209/1992 Sb. (viz např. rozsudky ESLP ve věci Szeloch proti Polsku - rozsudek senátu čtvrté sekce ESLP ze dne 22. 5. 2001, stížnost č. 33079/96 nebo ve věci Berlin proti Lucembursku - rozsudek senátu čtvrté sekce ze dne 15. 7. 2003, stížnost č. 44978/98) či Listinou základních práv a svobod.
Námitka podjatosti soudkyně soudu prvního stupně JUDr. Š. vznesená žalobcem v podání doručeným odvolacímu soudu dne 20. 4. 2010 (č. l. 375), byla žalobcem dne 22. 4. 2010 vzata zpět (viz č. l. 380), když uvádí „oprava podání z 20. 4. 10 v odstavci 2), jsem použil opakovaně slovo podjatost, které tímto podáním beru zpět“. Odvolací soud proto nepochybil, pokud k dané námitce nepřihlížel.
Případné pochybení při realizaci poučení podle §119a odst. 1 o. s. ř. nepředstavuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť jeho důsledkem může být toliko pro účastníky příznivější situace při uplatnění nových skutečností a důkazních návrhů v odvolacím řízení (srov. §205a odst. 1 písm. e/ o. s. ř.). Nejvyšší soud proto k této námitce žalobce nepřihlížel (§242 odst. 3 o. s. ř. a contrario).
Vzhledem k omezení dovolacího přezkumu na jediný nárok není třeba se vyjadřovat k námitce žalobce, že se soudy nezabývaly jeho nároky jako celkem, když „v součtu průtahy činí 16,5 let“. Dovolací soud k tomu jen poznamenává, že není rozumného důvodu, pro který by se měla újma, o níž žalobce tvrdí, že mu vznikla z více samostatných příčin, sčítat.
Z uvedeného vyplývá, že posouzení nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy vztahující se k řízení vedenému pod sp. zn. 25 C 87/2005 je nesprávné a řízení je zároveň stiženo vadou, které mohla vést k nesprávnému rozhodnutí ve věci. Dovolací soud proto podle §243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu v daném rozsahu zrušil. Protože se důvod zrušení rozsudku odvolacího soudu týkal též rozsudku soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle §243b odst. 3 věta druhá o. s. ř. také rozsudek soudu prvního stupně a podle téhož ustanovení vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Soud je ve smyslu §243d odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. dubna 2012
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu