ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.1660.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 1660/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně STAHL Ehrenfriedersdorf GmbH & Co. KG , se sídlem v Ehrenfriedersdorfu, Geyersche Strasse 52, PSČ 094 27, Spolková republika Německo, zastoupené Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, proti žalované První brněnské strojírně, a.s. , se sídlem v Brně, Olomoucká 3419/9, PSČ 618 00, identifikační číslo osoby 00211281, o zaplacení 38 988,60 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 150/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. ledna 2011, č. j. 14 Cmo 315/2010-289, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Jana Hrazdiry.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Olomouci potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 11. května 2010, č. j. 19 Cm 150/2006-255, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 38 988,60 EUR s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu ve všech výrocích) lze dovodit, že jím dovolatelka brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (které bylo zrušeno uplynutím 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatelka v dovolání označila, případně jejichž řešení zpochybnila.
Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka, ať již výslovně či prostřednictvím ohlášených dovolacích důvodů dle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., nevymezuje žádnou právní otázku, která by splňovala požadavky stanovené v §237 odst. 3 o. s. ř. a pro jejíž řešení by mohl Nejvyšší soud považovat napadené rozhodnutí za zásadně právně významné.
Oponuje-li dovolatelka závěru odvolacího soudu o nedůvodnosti její procesní obrany pro neurčitost smluvního ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o dílo (kterou dovolatelka uplatnila k započtení proti žalobní pohledávce na úhradu doplatku ceny díla), tato její kritika přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. neotvírá. Jak správně upozornil odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí, smluvní pokuta, která byla sjednána v čl. III předmětné smlouvy o dílo, zajišťovala povinnost žalobkyně k připravenosti díla k převzetí ke dni 28. listopadu 2003, nikoli povinnost žalobkyně řádně a včas provést (předat) dílo, k níž žalovaná jak ve vyúčtování, tak při uplatnění kompenzační námitky, smluvní pokutu vztahovala. Nebyla-li mezi účastnicemi sjednána smluvní pokuta pro případ žalovanou tvrzeného porušení smluvní povinnosti [tedy pro případ prodlení žalobkyně s provedením (předáním) díla], nemůže mít otázka určitosti (platnosti) smluvního ujednání o smluvní pokutě pro případ porušení jiných povinností žalobkyně zásadní právní význam.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle §3 odst. 1 a 6, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 2. října 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu