ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.2376.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 2376/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně SG strojírna s.r.o. , se sídlem v Sušici, Nádražní 166/II, PSČ 342 53, identifikační číslo osoby 25237748, zastoupené Mgr. Ing. Petrem Zýkou, advokátem se sídlem v Plzni, Jiráskovo nám. 27, proti žalovanému J. N. , zastoupenému JUDr. Ladislavem Koženým, advokátem se sídlem v Kolíně IV, Sladkovského 13, o 1 513 712,73 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 345/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. února 2011, č. j. 4 Cmo 262/2010-111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Ing. Petra Zýky.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2010, č. j. 59 Cm 345/2008-79, v napadených bodech I. a IV. výroku, jimiž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 1 431 758,62 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení (výrok I.), a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.), není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu ve všech výrocích) lze dovodit, že jím dovolatel ve skutečnosti brojí proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (které bylo zrušeno uplynutím 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.
Dovolatel v dovolání uvádí, že zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v otázkách týkajících se aplikace dále popsaných norem obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), které nebyly podle jeho názoru soudy dosud řešeny. Konkrétně mu jde o ustanovení upravující splnění dluhu a jeho částečné splnění, když v této souvislosti soudům obou stupňů vytýká, že při provádění dokazování se nijak nezabývaly jeho zjištěním až při montáži, že dílo nebylo dodáno kompletní. Další normou je podle dovolatele ustanovení řešící otázku, zda se může objednatel v případě neprovedení poslední etapy prováděného díla domoci alespoň kompletní a zejména kvalitní dodávky etap předchozích.
Ani jedna z dovolatelem obou vymezených otázek není otázkou, pro jejíž řešení odvolacím soudem by mohl Nejvyšší soud považovat napadené rozhodnutí za zásadně právně významné ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Zjistil-li odvolací soud, že v předmětné smlouvě o dílo uzavřené mezi žalobkyní jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem byly splněny sjednané podmínky pro vznik práva zhotovitele na zaplacení druhé části ceny díla, pak námitku dovolatele, že zařízení bylo na místo instalace dodáno nekompletní, lze podřadit pod dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však dovolatel nemá u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici a jehož prostřednictvím přípustnost dovolání tak založit nelze. Rovněž druhá dovolatelem vymezená otázka přípustnost dovolání dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. neotvírá, jelikož na jejím řešení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil a ani založit nemusel.
U dalších svých námitek dovolatel naprosto pomíjí, že podle smluvního ujednání vzniklo zhotoviteli právo na zaplacení druhé části ceny díla (738 575 Kč + daň z přidané hodnoty) dodáním zařízení na místo instalace a jeho převzetím objednatelem, přičemž podle skutkového zjištění soudů obou stupňů sjednané podmínky pro vznik práva na zaplacení druhé části ceny díla byly naplněny. Ostatní skutečnosti (provedení díla, převzetí díla objednatelem, vady díla, předání díla dalšímu objednateli), jimiž dovolatel argumentuje v dovolání, jsou pro posouzení vzniku práva na zaplacení této části ceny díla nerozhodné, a proto rovněž nemohou otevřít přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 20. listopadu 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu