ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.25.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 25/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně KEIKO s. r. o. , se sídlem v Praze 8, Na Hlinách 1786/16, PSČ 182 00, identifikační číslo osoby 27 46 18 31, zastoupené JUDr. Milanem Novákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, proti žalované A. J., zastoupené JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 21, o zaplacení částky 156.619,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 113 EC 92/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. srpna 2011, č. j. 14 Co 251/2011-128, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.623,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 7. prosince 2010, č. j. 113 EC 92/2010-80, ve znění opravného usnesení ze dne 3. března 2011, č. j. 113 EC 92/2010-85, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 150.924 Kč s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení (výrok I.), žalobu o zaplacení částky 5.695,- Kč s úrokem z prodlení a úroku z prodlení z částky 156.619,- Kč ve výši uvedené ve výroku zamítl (výrok II.).
Městský soud v Praze k odvolání obou účastnic v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé co do částky 99.420,- Kč s příslušenstvím tak, že žalobu zamítl, ve zbývající části tento výrok potvrdil (první výrok), v zamítavém výroku ve věci samé co do částky 3.740,- Kč s příslušenstvím jej změnil tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni tuto částku s úrokem z prodlení, co do částky 849,70 Kč potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně (druhý výrok) a rozhodl o nákladech řízení (třetí a čtvrtý výrok).
Proti měnící části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu [posuzováno podle obsahu - srov. §41 odst. 2 občanského soudní řádu (dále jen „o. s. ř.“)] podala žalobkyně dovolání, požadujíc, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci jde o nárok ze smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení §497 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), přitom závazkový vztah založený smlouvou o úvěru je podle ustanovení §261 odst. 3 písm. d) obch. zák. závazkovým vztahem obchodním bez ohledu na povahu účastníků, a z procesního hlediska jde o obchodní věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání žalobkyně proti té části prvního výroku, jíž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé, tak není podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, když touto částí výroku bylo rozhodnuto o nároku na zaplacení poplatku za zpracování smlouvy o úvěru ve výši 99.420,- Kč s příslušenstvím, tedy o peněžitém plnění nepřevyšujícím 100.000,- Kč.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle již citovaného §236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání zákonem (v §237 až 239 o. s. ř.) stanovena, pak jde vždy - bez zřetele na to, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo - o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost nahradit žalované její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 6.052,50 Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 4, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty 1.270,50 Kč a celkem činí 7.623,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 22. února 2012
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu