ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.2930.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 2930/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Davuri Holding B.V. , se sídlem Claude Debussylaan 24, 1082MD Amsterodam, Nizozemské království, registrační číslo 34129990, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Týn 1049/3, adresa pro doručování Brno, Hilleho 1843/6, proti žalovaným 1) G o l e m I n t e r n a t i o n a l spol. s r.o. , se sídlem ve Zlíně, Bratří Sousedíků 1080, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby 14 61 21 43, zastoupené JUDr. Janou Kašlíkovou, advokátkou se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Palackého195 a 2) Ing. J. K. , zastoupenému Mgr. Michaelou Vilhelmovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Na Můstku 383/1, o zaplacení částek 492.873,35 Kč s příslušenstvím a 1,372.065,53 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 12 C 126/2005, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. ledna 2011, č. j. 15 Co 410/2009-501, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí mezitímním rozsudkem ze dne 20. května 2009, č. j. 12 C 126/2005-409, rozhodl, že nárok žalobkyně, aby jí první žalovaná zaplatila peněžní plnění z titulu ručení za závazek ze smlouvy o úvěru, je po právu (výrok I.) a že nárok žalobkyně, aby jí druhý žalovaný zaplatil peněžní plnění z titulu ručení za závazek ze smlouvy o úvěru, je po právu (výrok II.)
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem změnil mezitímní rozsudek soudu prvního stupně tak, že nárok, aby první žalovaná zaplatila žalobkyni peněžní plnění z titulu ručení za závazek ze smlouvy o úvěru, není po právu (první výrok) a vůči druhému žalovanému jej potvrdil s tím, že o výši nároku a o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal druhý žalovaný blanketní dovolání, s tím, že dovolání odůvodní ve lhůtě 30 dnů.
Podle ustanovení §241a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „ o. s. ř.“) musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Nejvyšší soud již opakovaně ve svých rozhodnutích (srov. například usnesení Nejvyššího soudu publikované pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) dovodil, že dovolání, které nebylo v propadné (prekluzivní) lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř. doplněno o náležitosti uvedené v §241a odst. 1 o. s. ř., bude dovolacím soudem odmítnuto podle §43 odst. 2 o. s. ř.
Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci. Z obsahu spisu se podává, že rozsudek odvolacího soudu, obsahující řádné poučení o dovolání i o lhůtě k dovolání, byl dovolateli (jeho zástupkyni) doručen dne 9. března 2011 (srov. doručenku u č. l. 512 spisu). Ze spisu dále vyplývá, že dovolatel podal proti rozsudku odvolacího soudu blanketní dovolání datované 4. května 2011 (srov. č. l. 514-515 spisu), které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 5. května 2011. Výzvou ze dne 20. května 2011 (srov. č. l. 520 spisu) soud prvního stupně vyzval druhého žalovaného (jeho zástupkyni), aby blanketní dovolání řádně doplnil nejpozději do 31. května 2011. Dovolatel doplnil dovolání podáním datovaným dne 24. května 2011 (srov. č. l. 523-527 spisu), které bylo doručeno soudu prvního stupně dne 30. května 2011 (srov. č. l. 522), tedy až po 9. květnu 2011, kdy dovolateli marně uplynula zákonná dvouměsíční lhůta stanovená v §241b odst. 3 o. s. ř. k případnému doplnění dovolání. Tímto marným uplynutím lhůty se vada dovolání spočívající v neuvedení dovolacích důvodů stala neodstranitelnou a dovolání druhého žalovaného tak trpí vadou, která brání dalšímu pokračování dovolacího řízení. Za tohoto stavu dovolací soud nemohl přihlížet k odůvodnění dovolání, které dovolatel učinil podáním datovaným 24. května 2011. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani to, že doplnění dovolání bylo učiněno ve lhůtě do 31. května 2011, jež byla soudem prvního stupně nesprávně stanovena (poté, kdy již uplynula zákonná dvouměsíční lhůta k podání dovolání) k doplnění dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání druhého žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř. pro vady podaného dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. listopadu 2012
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu