ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.350.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 350/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. L. M. , zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Masná 8, proti žalovanému Ing. M. M. , zastoupenému Mgr. Martinem Blaško, advokátem se sídlem v Ostravě-Plesné, Martinovská 256/125, o zaplacení 83 669,29 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 C 240/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. srpna 2011, č. j. 15 Co 355/2010-535, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Ostravě změnil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. března 2010, č. j. 32 C 240/2002-464, tak, že zamítl žalobu o 83 669,29 Kč a rozhodl o nákladech mezi účastníky za řízení před soudem prvního stupně (výrok I.), potvrdil ho v zamítavém výroku ve věci samé ohledně 8,5% úroku z prodlení p. a. z částky 83 669,29 Kč za dobu od 26. září 2001 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi účastníky (výrok III.), není přípustné.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních §237 až 239 o. s. ř.) připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc (spor o smluvní pokutu ze smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky podle obchodního zákoníku), v níž bylo dovoláním dotčeným měnícím a potvrzujícím výrokem rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto ve věci samé o peněžitém plnění ve výši 83 669,29 Kč s příslušenstvím. Jedná se tedy ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné. Nejvyšší soud je proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.]. Dožadoval-li se dovolatel, aby při posuzování limitu přípustnosti dovolání byla zohledněna celková délka trvání sporu, dovolací soud k této jeho námitce nepřihlédl, neboť v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se změnil zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009, zahrnujícího i novelizované znění jeho ustanovení §237 odst. 2 písm. a), který zvýšil limity přípustnosti dovolání u peněžitého plnění nad 50 000 Kč a v obchodních věcech nad 100 000 Kč. Odkazoval-li dovolatel v otázce přípustnosti dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu vztahujícímu se k úroku z prodlení z jistiny ve výši 83 669,29 Kč na právní závěr v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 56/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (a dále v usnesení téhož soudu ze dne 13. října 2010, sp. zn. 31 Cdo 4366/2009, 31 Cdo 4368/2009), podle něhož byl-li dovoláním napaden pouze výrok rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o úroku z prodlení požadovaném na dobu neurčitou (až „do zaplacení“), omezení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. se neuplatní, je tento jeho odkaz nepřípadný, neboť uvedená situace v souzené věci nenastala – předmětem dovolacího řízení je nejen 8,5% úrok z prodlení p. a. z prodlení z částky 83 669,29 Kč za dobu od 26. září 2001 do zaplacení, nýbrž i jistina ve výši 83 669,29 Kč, k níž se uvedený úrok z prodlení vztahuje.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. dubna 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu