ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.376.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 376/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně GE Money Bank, a.s., se sídlem v Praze 4 - Michli, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 25 67 27 20, zastoupené JUDr. Mgr. Janou Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze - Karlíně, Prvního pluku 206/7, proti žalovanému V. P. , zastoupenému Mgr. Petrem Škopkem, advokátem se sídlem v Rakovníku, Vysoká 267/1, o zaplacení částky 96.825,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 EC 288/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. září 2011, č. j. 29 Co 391/2011-121, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek pro uznání Okresního soudu v Rakovníku ze dne 7. března 2011, č. j. 6 EC 288/2010-72, kterým soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 96.825,10 Kč s úrokem ve výši 11.867,24 Kč a náhradu nákladů řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci jde o nárok ze smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení §497 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), přitom závazkový vztah založený smlouvou o úvěru je podle ustanovení §261 odst. 3 písm. d) obch. zák. závazkovým vztahem obchodním bez ohledu na povahu účastníků a z procesního hlediska jde o obchodní věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání žalovaného tak není přípustné, když předmětem sporu bylo zaplacení částky 96.825,10 Kč s kapitalizovanými smluvními úroky, tedy peněžité plnění nepřevyšující 100.000,- Kč.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu přípustnost dovolání nezakládá (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. března 2012
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu