ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.4034.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 4034/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce R. S. , narozeného 20. července 1961, bytem v Brně, Heleny Malířové 4, zastoupeného Jitkou Stanoevovou, advokátkou se sídlem v Brně, Chládkova 3, proti žalované České podnikatelské pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 4, Budějovická 5, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 63998530, o určení trvání pojistné smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 319/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. května 2010, č. j. 68 Co 102/2010-39, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. listopadu 2009, č. j. 25 C 319/2009-19, ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že zamítl žalobu o určení, že trvá úrazové připojištění pro rizikovou skupinu: 1 při smrti způsobené úrazem 120 000 Kč, při trvalé invaliditě následkem úrazu 600 000 Kč a denní odškodnění 600 Kč, sjednané pojistnou smlouvou číslo 0001646907 mezi účastníky, která vstoupila v platnost dne 11. prosince 1999 (výrok I.), a rozhodl o nákladech mezi účastníky navzájem za řízení před soudy obou stupňů (výroky II. a III.).
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že žalobce má zájem na požadovaném určení, neboť bez určení, zda úrazové připojištění trvá, je jeho právní postavení ohledně skutečnosti, zda je (po výpovědi úrazového připojištění ze strany žalované) dále pojištěn pro případ úrazu, nejisté. Po zopakování důkazu návrhem pojistné smlouvy kapitálového životního pojištění číslo 0001646907 ze dne 13. října 1999 a pojistnou smlouvou číslo 0001646907 ze dne 1. listopadu 1999 vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo kapitálové životní pojištění a úrazové připojištění žalobce. Pro oba uvedené typy pojištění bylo sjednáno běžné pojistné pro pojistné období jednoho kalendářního měsíce s tím, že výše měsíčního pojistného pro obě pojištění činila celkovou částku 432 Kč. Odvolací soud tak nepřisvědčil závěru soudu prvního stupně, že úrazové připojištění bylo pojištěním jednorázovým. Aby šlo o jednorázové úrazové připojištění, musela by být podle odvolacího soudu v pojistné smlouvě vyčíslena celková výše tohoto pojistného do roku 2036 a muselo by být dohodnuto, že pojistné bude zaplaceno najednou za celou sjednanou dobu, tj. do roku 2036, případně by se účastníci mohli dohodnout na úhradě pojistného v pravidelných splátkách. Odvolací soud soudu prvního stupně vytkl, že zaměnil „pojistné období měsíční“ za „měsíční splátky“. Založil-li žalobce názor o jednorázovém pojištění na skutečnosti, že pojistná smlouva měla zaniknout až v roce 2036, posoudil tuto jeho argumentaci jako nedůvodnou, neboť dobu trvání pojistné smlouvy nelze považovat za relevantní pro zodpovězení otázky, zda šlo o jednorázové či běžné pojistné. V této souvislosti poznamenal, že doba trvání pojistné smlouvy určuje dobu trvání smluvního vztahu, která však nemusí být shodná se smluveným pojistným obdobím. Tvrdil-li žalobce, že šlo o jednorázové pojištění, jelikož měsíční platba pojistného byla vyčíslena částkou 432 Kč a nebylo zřejmé, kolik z uvedené částky představovalo pojistné kapitálového životního pojištění a pojistné za úrazové pojištění, je podle odvolacího soudu tato jeho výhrada neopodstatněná. Z obsahu návrhu pojistné smlouvy totiž zcela jednoznačně vyplývá, že částka 432 Kč představuje pojistné za jeden měsíc pojištění, a vzhledem k částce 800 Kč za roční kapitálové životní pojištění lze matematickým propočtem s určitostí odvodit výši měsíčního pojistného za úrazové připojištění. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce, že úrazové připojištění nebylo možné samostatně vypovědět, jelikož spolu s kapitálovým životním pojištěním tvořilo jeden celek. Podle posouzení odvolacího soudu byla mezi účastníky předmětnou pojistnou smlouvou sjednána současně dvě pojištění, výpověď nemusí způsobit zánik obou pojištění, jelikož úrazové připojištění, které zaniklo, bylo pouze připojištěním ke kapitálovému životnímu pojištění, které může trvat dále bez existence úrazového připojištění. Podle odvolacího soudu lze již na základě jazykového výkladu pojmu „úrazové připojištění“ dovodit, že toto připojištění netvoří součást životního pojištění, ale je sjednáno samostatně s kapitálovým životním pojištěním jako hlavním produktem. Argumentoval-li žalobce konkrétním ustanovením zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), podle něhož je úrazové pojištění součástí kapitálového životního pojištění a nelze ho vypovědět, není možné podle odvolacího soudu tento právní předpis na právní vztah účastníků aplikovat, neboť k uzavření pojistné smlouvy došlo před nabytím jeho účinnosti.
Odvolací soud uzavřel, že účastníci si v pojistné smlouvě dohodli úrazové připojištění hrazené formou běžného pojistného dle §796 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) ve znění účinném do 31. prosince 2004, které bylo možné vypovědět dle §800 odst. 1 a odst. 4 obč. zák. a dle čl. 10 odst. 3 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění úrazu. Vypověděla-li ho proto žalovaná dne 19. února 2009, tedy šest týdnů před uplynutím pojistného období, zaniklo toto pojištění ke konci pojistného období dne 11. dubna 2009 a žaloba nebyla podána důvodně.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož důvodnost opírá o nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolatel v podaném dovolání zastává a obhajuje názor, že sjednanou pojistnou smlouvu kapitálového životního pojištění nelze ve smyslu §800 odst. 1 obč. zák. vypovědět s ohledem na ustanovení §800 odst. 4 obč. zák. Vypověděla-li proto žalovaná úrazové připojištění, je tato její výpověď neplatná a k zániku sjednaného úrazového připojištění žalobce nemohlo dojít.
Z obsahu pojistné smlouvy, konkrétně z její části, v níž je vyplněna pojistná doba 39 let a placení pojistného po dobu 39 let, dovolatel dovozuje, že pojistné období bylo sjednáno na dobu 39 let, a nikoli jednoho měsíce, jak uvedl odvolací soud. Podle jeho mínění z pojistné smlouvy nevyplývá, že by pojistné období pro životní pojištění a pro úrazové připojištění bylo sjednáno odchylně nebo že by bylo placení pojistného pro obě pojištění dohodnuto v různých režimech. Poukazuje na to, že pojistné bylo stanoveno jako celek ve výši 432 Kč měsíčně po dobu 39 let bez uvedení, kolik z tohoto měsíčního placeného pojistného činí pojistné za životní pojištění a za úrazové připojištění.
Dovolatel tvrdí, že uzavřel jako jeden celek pojistnou smlouvu kapitálového životního pojištění, v níž bylo sjednáno kapitálové životní pojištění a zároveň úrazové připojištění. Součástí smlouvy se staly pojistné podmínky životního pojištění a pojistné podmínky úrazového pojištění, které s ní tvořily jeden celek kapitálového životního pojištění, jak napovídá i její označení. Uvádí, že smlouvu uzavřel s předpokladem, že na jejím základě sjednává současně životní pojištění a úrazové pojištění jako své kapitálové pojištění na dobu do 10. prosince 2036, a nikoli pouze životní pojištění. Zastává názor, že pojištění pro případ úrazu je životním pojištěním, je-li doplňkem kapitálového životního pojištění, které nelze podle §800 odst. 1 obč. zák. vypovědět.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné.
Nejvyšší soud přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř.).
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání dovolací soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Tyto vady dovolatel netvrdil a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Dovolací soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelem [dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) právní normy, jež vede k závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Posoudit, zda je napadený rozsudek se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu správný, znamená z pohledu dovolacích námitek přezkoumat právní závěr odvolacího soudu, že úrazové připojištění, které bylo sjednáno v pojistné smlouvě mezi účastníky, bylo možné vypovědět.
Podle ustanovení §800 obč. zák. (ve znění účinném do 31. prosince 2004) pojištění, u kterého je sjednáno běžné pojistné, zanikne výpovědí ke konci pojistného období; výpověď musí být dána aspoň šest týdnů před jeho uplynutím (odstavec 1). Lze též dohodnout, že pojištění může vypovědět každý z účastníků do dvou měsíců po uzavření pojistné smlouvy. Výpovědní lhůta je osmidenní; jejím uplynutím pojištění zanikne (odstavec 2). Pojistnou smlouvu může fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, vypovědět ve lhůtě do 30 dnů po doručení sdělení pojistitele o převodu uzavřené pojistné smlouvy na jiného pojistitele nebo po zveřejnění oznámení o odnětí povolení k provozování pojišťovací činnosti pojistitele. Výpovědní lhůta je osmidenní, jejím uplynutím pojištění zanikne (odstavec 3). Pojistitel nemůže podle odstavce 1 a 3 vypovědět pojištění osob s výjimkou pojištění pro případ úrazu (odstavec 4).
Z obsahu dovolání se podává, že dovolatel prostřednictvím dovolacího důvodu dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. opakuje tytéž námitky, které uplatnil v odvolacím řízení, aniž by bral v úvahu právní argumentaci, kterou se odvolací soud s těmito námitkami vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Nesprávný názor, že úrazové připojištění žalobce bylo sjednáno s jednorázovým pojistným, zakládá dovolatel na mylném východisku, že pojistné období činí podle smlouvy 39 let, přičemž evidentně zaměňuje pojistné období za dobu, na kterou bylo pojištění sjednáno. Rozdílnost těchto pojmů, vyplývající z ustanovení §796 obč. zák. (ve znění účinném v době uzavření pojistné smlouvy), vysvětlil odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí souladně s konstantní soudní judikaturou (srov. právní závěry například v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 32 Odo 568/2005, a ze dne 29. března 2007, sp. zn. 30 Cdo 391/2006). Závěr odvolacího soudu, že sjednané pojistné úrazového připojištění nelze vyložit jako jednorázové pojistné, nýbrž jako běžné pojistné za dohodnuté měsíční pojistné období, výslovně sjednané v pojistné smlouvě, je správný.
Odvolací soud se správně vypořádal rovněž s dovolatelovou námitkou, že pojistná smlouva tvoří jeden celek, a proto nelze platně vypovědět dle §800 odst. 4 obč. zák. (ve znění účinném v době uzavření pojistné smlouvy) pouze část pojištění, byť se jednalo o úrazové připojištění. Tento názor dovolatele dovolací soud nesdílí, neboť nemá jakoukoli oporu ani v právním předpise, ani v předmětné pojistné smlouvě. Je třeba uvést, že nic nebránilo tomu, aby jedna pojistná smlouva zahrnovala více druhů (typů) pojištění, nebo aby v rámci jednoho druhu (typu) pojištění bylo sjednáno více pojistných událostí. Skutečnost, zda na různé typy pojištění s odlišně sjednanými pojistnými událostmi jsou uzavírány samostatné smlouvy, nebo zda jedna smlouva obsahuje několik typů pojištění, je z hlediska účinků právních úkonů smluvních stran (včetně účinků úkonů směřujících k zániku právního vztahu založeného smlouvou) nerozhodná, ledaže by z právního předpisu nebo ze smlouvy vyplývala vzájemná podmíněnost (souvislost) jednotlivých (některých) typů pojištění. O tento případ však v posuzované věci nejde, neboť sjednaná pojištění (kapitálové životní pojištění i úrazové pojištění) mohou obstát (existovat, trvat) samostatně vedle sebe.
Neoddělitelný „jeden celek“ netvoří obě pojištění ani z důvodu, že výsledná částka pojistného byla sjednána souhrnně za obě pojištění, neboť jak správně vysvětlil odvolací soud, činí-li podle smlouvy u kapitálového životního pojištění roční pojistné částku 800 Kč, lze z celkového měsíčního pojistného ve výši 432 Kč za obě pojištění numerickým výpočtem s určitostí stanovit výši měsíčního pojistného za úrazové připojištění.
Uzavřel-li proto odvolací soud, že v předmětné pojistné smlouvě bylo dohodnuto úrazové připojištění s běžným pojistným dle §796 obč. zák. ve znění účinném do 31. prosince 2004, které bylo možné vypovědět dle ustanovení §800 odst. 1 a odst. 4 obč. zák. a dle čl. 10 odst. 3 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění úrazu, přičemž toto pojištění na základě výpovědi žalované zaniklo, tvrzeného právního pochybení se nedopustil a dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl v souzené věci naplněn.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) pro nedůvodnost zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo zamítnuto a z obsahu spisu se nepodává, že by žalované v dovolacím řízení nějaké náklady vznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. února 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu