ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.4249.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 4249/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně ČSOB Leasing, a. s. , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 63 99 89 80 , zastoupené JUDr. Pavlínou Fojtíkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97, proti žalovanému M. N. , o zaplacení částky 93.203,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 20 C 6/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. července 2011, č. j. 51 Co 212/2011-85, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. července 2011, č. j. 51 Co 212/2011-85, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. května 2011, č. j. 20 C 6/2011-77, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě ve výroku označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 11. května 2011, č. j. 20 C 6/2011-77, kterým soud prvního stupně - odkazuje na ustanovení §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - odmítl žalobu co do částky 80.492,- Kč.
Odvolací soud rekapituloval, že žalobkyně v žalobě uplatnila částku 93.203,- Kč s 0,15% úrokem z prodlení denně z částky 359,- Kč, představující nezaplacený zůstatek druhé splátky, dále z dlužných splátek č. 3 až 6 po 2.859,- Kč měsíčně, vždy za dobu prodlení uvedenou v žalobě, a z částky 80.492,- Kč. Podle skutkových tvrzení žalovaný neuhradil včas splátky úvěru dohodnuté ve smlouvě o úvěru uzavřené se žalobkyní, proto žalobkyně v souladu se všeobecnými smluvními podmínkami „zesplatnila“ dosud nesplacenou část úvěru a vystavila předpis splátek č. 7701506-1, který předložila žalovanému.
Soud prvního stupně vyzval žalobkyni usnesením ze dne 15. února 2011, č. j. 20 C 6/2011-68, aby opravila neurčitost žaloby a uvedla, jakým způsobem dospěla k žalované částce ve výši 93.203,- Kč, případně jednotlivým nárokům, z nichž se žalovaná částka skládá. Podáním ze dne 23. března 2011 žalobkyně doplnila žalobu a uvedla, že poskytla žalovanému úvěr ve výši 75.000,- Kč na financování koupě osobního automobilu poukázáním na účet dodavatele automobilu. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 2.859,- Kč počínaje 14. březnem 2007. Poslední splátka byla splatná 14. února 2011. Žalovaný se takto zavázal uhradit 137.232,- Kč, jednotlivé splátky obsahovaly úhradu jistiny, splátku úroků a pojistného. Žalovaný neuhradil řádně splátku č. 2 až 6, proto žalobkyně „zesplatnila“ veškeré závazky ze smlouvy o úvěru k 14. srpnu 2007. Žalovaná částka se tak sestává z neuhrazeného zbytku splátky č. 2 ve výši 359,- Kč, dalších čtyř splátek po 2.859,- Kč a z částky 80.492,- Kč, která je vypočtena jako „suma diskontovaných hodnot položek jistina a úrok uvedených v předpisu splátek č. 7701506-0 u splátek s datem splatnosti po datu zesplatnění úvěru. Tyto položky žalobce postupně diskontoval tržní sazbou na úrokový swap platnou v okamžiku předčasného ukončení smlouvy o úvěru zcela v souladu s postupem a vzorem pro diskontování budoucích splátek, předvídaných v článku 9 smlouvy o úvěru.“
S odkazem na ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud dospěl k závěru, že je-li v žalobě uplatňováno více nároků, je třeba, aby každý jednotlivý nárok byl odůvodněn tak, aby bylo zřejmé, na jakém skutkovém základě je vždy jednotlivý nárok uplatňován a aby byla možná jeho individualizace a právní kvalifikace. Ve vztahu k uplatněné pohledávce 80.492,- Kč žaloba tyto požadavky nesplňuje. Ze skutkových tvrzení v žalobě ani z přiložené listiny (výpočet - nesplacená část úvěru) nelze zjistit, z jakých dílčích nároků či pohledávek se tato částka skládá, nelze tak zjistit její skutkový základ, ani učinit závěr o její právní povaze.
Odvolací soud souhlasil s názorem soudu prvního stupně, podle něhož nelze v řízení pokračovat ohledně částky 80.492,- Kč, v této části je žaloba neprojednatelná a rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby v tomto rozsahu je správné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá „o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.“, majíc za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v posouzení otázky vymezení rozhodujících skutečností, na základě kterých nemůže být žaloba soudem odmítnuta bez věcného projednání. Dovolatelka poukazuje na rozdíl mezi odmítnutím a zamítnutím žaloby. V žalobě uvedla, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný neuhradil sjednané splátky, a proto dovolatelka „zesplatnila“ v souladu se všeobecnými smluvními podmínkami dosud nesplacenou část jistiny. Dlužná částka se skládá z nesplacené části úvěru, přičemž „zesplatněnou“ část úvěru vypočetla jako sumu diskontovaných hodnot položek jistina a úrok uvedených v předpisu splátek č. 7701506-0 u splátek splatných po datu „zesplatnění“ úvěru. Tyto položky postupně diskontovala tržní sazbou na úrokový swap platnou v okamžiku předčasného ukončení smlouvy o úvěru, zcela v souladu s postupem a vzorem pro diskontování budoucích splátek uvedeným v předpisu splátek č. 7701506-0 (a rovněž v čl. 9 smlouvy o úvěru). Dále uvedla, že žalovanou částku tvoří úroky z prodlení z neuhrazených splátek a žalovanému byla vystavena vyúčtování s vyčíslením těchto úroků, která byla přílohou žaloby. Tyto skutečnosti považuje dovolatelka za dostatečné ve smyslu ustanovení §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř., když případná přesná specifikace a vyjasnění eventuálních nesrovnalostí je možné v nařízeném ústním jednání či v rámci jeho přípravy. Jestliže provedla ve prospěch žalovaného tzv. diskontování budoucích splátek na současnou hodnotu, nelze proti tomu nic namítat jak z právního, tak ekonomického hlediska, požaduje-li vzhledem k diskontování budoucích splátek uhrazení částky nižší (80.492,- Kč), než které by se mohla domáhat (104.444,- Kč). Nebyl-li soudu prvního stupně zřejmý způsob odúročení z důvodu jeho neznalosti ekonomických postupů při odúročení anuitního splácení úvěru na současnou hodnotu budoucích splátek, nemůže to být důvodem pro odmítnutí žaloby. Zdůrazňuje, že procesní povinností žalobce není přesná právní kvalifikace požadovaného nároku, když takové hodnocení náleží pouze soudu.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. a je i důvodné.
Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Obsahové náležitosti žaloby vymezuje ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. tak, že žaloba musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá. Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí žaloba dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníka řízení.
Rozhodujícími skutečnosti ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. se pak rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém základě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 2002, pod číslem 209). Obsahuje-li žaloba tvrzení skutečností, ze kterých lze dovodit, jaký je předmět řízení, pak procesní sankcí za nesplnění povinnosti tvrzení ve vztahu k dalším relevantním skutečnostem, příp. i za nesplnění důkazní povinnosti, není odmítnutí návrhu, ale neúspěch účastníka ve věci samé. Vylíčení rozhodujících skutečností pak může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (tento závěr formuloval Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, jakož i v rozsudku ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2003, pod číslem 35, byť tento závěr by měl být aplikován restriktivně).
Z obsahu spisu [ze žaloby - č. l. 1 a 2 a jejích příloh - č. l. 3, 6 až 11, doplnění a částečného zpětvzetí žaloby (co do výše úroku z prodlení) ze dne 23. března 2011 - č. l. 72 a jeho příloh č. l. 74 a 75] je zřejmé, že žalobkyně se domáhá (co do rozsahu, v němž byla žaloba odmítnuta) po žalovaném jako úvěrovém dlužníkovi zaplacení částky 80.492,- Kč, přičemž specifikovala, co tato částka zahrnuje a popsala způsob, jak k ní dospěla. Skutková tvrzení k nároku na zaplacení této částky jsou dostatečná a zda žalobkyně prokáže důvodnost tohoto nároku, je otázkou posouzení podle hmotného práva.
Jelikož z obsahu žaloby, jejích příloh a následného doplnění žaloby je nepochybné, čeho se žalobkyně po žalovaném domáhá, není rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) správné. Žaloba (doplněná výše uvedeným podáním) netrpí, ani pokud jde o nárok na zaplacení částky 80.492,- Kč, takovou vadou, pro kterou by nebylo možné v řízení pokračovat a která by odůvodňovala odmítnutí žaloby podle ustanovení §43 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud - i soud prvního stupně - zaměnily projednatelnost žaloby, jak dovolatelka správně poukazuje, s případnou úspěšností žalobkyně ve sporu. Právní posouzení věci odvolacím soudem (i soudem prvního stupně) je proto nesprávné a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně podle ustanovení §243b odst. 2 části věty za středníkem a odst. 3 věty druhé o. s. ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soud je pro odvolací soud - i soud prvního stupně - závazný (§243d odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. února 2012
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu