ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.463.2012.1
sp. zn. 32 Cdo 463/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce V. N. , zastoupeného Mgr. Leošem Janouchem, advokátem se sídlem v Praze 1, Králodvorská 16, proti žalované České pojišťovně a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45272956, zastoupené Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou branou 12, o určení platnosti pojistné smlouvy a o zaplacení částky 30 456 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 178/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2010, č. j. 68 C 122/2010-66, ve znění usnesení ze dne 12. prosince 2011, č. j. 68 Co 122/2010-93, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7 104 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce Mgr. Josefa Veverky.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. října 2009, č. j. 20 C 178/2007-47, v obou vyhovujících bodech výroku ve věci samé tak, že zamítl jak žalobu na určení, že pojistná smlouva pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla a havarijního pojištění vozidla, která byla uzavřena mezi účastníky dne 18. února 2005, je platná (výrok I.), tak i žalobu o zaplacení 30 456 Kč (výrok II.). Dále rozhodl o nákladech mezi účastníky za řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.).
Podle posouzení odvolacího soudu není naléhavý právní zájem na požadovaném určení dán, neboť za situace, kdy žalovaná učinila v průběhu řízení nesporným, že předmětná pojistná smlouva je stále platná, nebylo o existenci právního vztahu účastníků založeného touto smlouvou pochyb. Odvolací soud dále uvedl, že podle shodného prohlášení účastníků v odvolacím řízení zanikla předmětná pojistná smlouva na základě výpovědi obou účastníků po vyhlášení napadeného rozsudku, konkrétně dnem 17. února 2010. Pokud jde o nárok na náhradu škody, odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavřel, že změna evidenčního čísla pojistné smlouvy, kterou provedla žalovaná, není změnou obsahu pojistné smlouvy, která by musela konvenovat ustanovení §40 odst. 2 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“). Změnila-li tudíž žalovaná evidenční číslo smlouvy, žádnou právní povinnost neporušila a nedošlo tak k naplnění základního předpokladu její odpovědnosti za škodu. Kromě toho odvolací soud přisvědčil argumentaci žalované, že žaloba na určení a žaloba na plnění z porušení téhož právního vztahu (s výjimkami, které se dané věci netýkají) se vylučují ve prospěch žaloby na plnění, což by (při neexistenci výše uvedeného) představovalo další důvod pro zamítnutí žaloby na určení.
Rozsudek odvolacího soudu výslovně ve všech jeho výrocích napadl žalobce dovoláním, jehož důvodnost opřel o nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Dovolatel brojí proti závěru odvolacího soudu o neexistenci jeho naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, jakož i proti jeho závěru, že žalovaná neporušila žádnou svou právní povinnost, a proto mu nevznikl nárok na požadovanou náhradu škody. Zastává a obhajuje názor, že jeho naléhavý právní zájem na určení platnosti předmětné pojistné smlouvy je dán a že ho v řízení prokázal. Poukazuje na to, že v důsledku opakovaného prohlášení žalované o neplatnosti smlouvy v průběhu roku 2007 se jeho právní postavení stalo nejistým, přičemž platnost smlouvy žalovaná zpochybňovala ještě ve vyjádření k žalobě. Dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že pouhou změnou procesního stanoviska žalované k otázce platnosti předmětné smlouvy v průběhu řízení jeho naléhavý právní zájem na požadovaném určení zanikl.
Dovolatel dále oponuje právnímu posouzení odvolacího soudu, že žalovaná neporušila žádnou svou právní povinnost, změnila-li jednostranně evidenční číslo předmětné pojistné smlouvy. Dovolatel je opačného mínění a tvrdí, že žalovaná postupovala v rozporu s ustanovením §40 odst. 2 obč. zák., přičemž v příčinné souvislosti s porušením této povinnosti mu vznikla škoda, jejíž vznik jednoznačně prokázal.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalovaná navrhuje, aby dovolací soud odmítl dovolání v části týkající se určovací žaloby jako zjevně bezdůvodné a v části týkající se náhrady škody pro nepřípustnost, jelikož bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč. Žalovaná se zcela ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení; kromě toho poukazuje na zánik předmětné pojistné smlouvy ke dni 17. února 2010, což učinili účastníci řízení na jednání před odvolacím soudem nesporným. Podle žalované neměl odvolací soud ani jinou možnost než žalobu zamítnout, neboť podle §154 odst. 1 o. s. ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních §237 až 239 o. s. ř.) připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, lze obecně opřít o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Napadl-li proto dovolatel i druhý výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že žaloba o zaplacení 30 456 Kč byla zamítnuta, bylo touto částí rozsudku rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50 000 Kč. Jedná se tudíž v tomto rozsahu ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. o věc, u níž není dovolání přípustné (srov. shodně právní závěr v usnesení Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 68/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž bylo rozhodováno dle o. s. ř. ve znění účinném do 30. června 2009).
Za situace, kdy ani dovolání v rozsahu směřujícím proti třetímu a čtvrtému výroku rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech za řízení před soudy obou stupňů, není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud dovolání žalobce v rozsahu směřujícím proti druhému, třetímu a čtvrtému výroku rozsudku odvolacího soudu odmítl pro nepřípustnost [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání [aniž byla vyloučena jeho přípustnost proti druhému, třetímu a čtvrtému výroku rozsudku odvolacího soudu], neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle již citovaného §236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští; jestliže tedy možnost podat dovolání není v zákoně (v §237 až 239 o. s. ř.) stanovena, pak jde vždy – a bez zřetele k tomu, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo – o dovolání nepřípustné (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu zveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalobce v rozsahu směřujícím proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé tak, že byla zamítnuta žaloba na určení platnosti předmětné pojistné smlouvy, je sice přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je však zjevně bezdůvodné.
Žaloba na určení, zda tu právní vztah je či není [§80 písm. c) o. s. ř.], postrádá předpoklad naléhavého právního zájmu, jestliže smlouva, zakládající právní vztah, o jehož určení jde, zanikla, resp. jestliže existenci tohoto právního vztahu nečinila žalovaná spornou, jak tomu bylo i v posuzované věci. Odvolací soud tak rozhodl v souladu se soudní judikaturou, podle níž naléhavý právní zájem o určení právního vztahu nebo práva je dán zejména tehdy, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým (srov. například právní závěry v rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněném pod číslem 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále v rozsudku téhož soudu ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1997, pod číslem 21 či v nálezu Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95, uveřejněném pod číslem 35/1995 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), jakož i odbornou právní literaturou (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 527 s.).
Za stavu, kdy dovolací soud neshledal ani existenci vad, k nimž přihlíží v případě přípustného dovolání z úřední povinnosti (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), dovolání žalobce proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu jako zjevně bezdůvodné podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, které sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 5 620 Kč podle §3 odst. 1, §5 písm. d), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v rozhodném znění, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v rozhodném znění, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 1 184 Kč.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 10. dubna 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu