ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.49.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 49/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně GE Money Multiservis, s. r. o., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 49 24 11 50, zastoupené JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti žalované J. O., zastoupené opatrovníkem Mgr. Davidem Kroftou, advokátem se sídlem v Praze 1-Malé Straně, Újezd 450/40, o zaplacení částky 101.969,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 220/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. května 2010, č. j. 29 Co 149/2010-81, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 7.752,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 16. června 2009, č. j. 3 C 220/2009-51, ve znění opravného usnesení ze dne 19. října 2009, č. j. 3 C 220/2009-64, zamítl žalobu o zaplacení částky 101.969,- Kč s úrokem z prodlení a o zaplacení částky 56.722,86 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 101.969,- Kč s 0,1% úrokem z prodlení od 18. listopadu 2005 do zaplacení a částku 56.722,86 Kč (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci jde o nárok ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 31. října 2001 podle ustanovení §497 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), přitom závazkový vztah založený smlouvou o úvěru je podle ustanovení §261 odst. 3 písm. d) obch. zák. závazkovým vztahem obchodním bez ohledu na povahu účastníků, a z procesního hlediska jde o obchodní věc (k tomu srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 1/2000 a 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu ve věci samé pak bylo rozhodnuto o nároku na zaplacení jistiny úvěru ve výši 84.969,- Kč s úroky z prodlení a o zaplacení dospělých úroků z prodlení za dobu od 6. prosince 2001 do 17. listopadu 2005 ve výši 56.722,86 Kč, jež jsou podle ustanovení §121 odst. 3 občanského zákoníku příslušenstvím pohledávky, a o nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 17.000,- Kč s úroky z prodlení, tedy o dvou samostatných žalobních nárocích s odlišným skutkovým základem.
Bylo-li napadeným rozsudkem odvolacího soudu rozhodnuto o více samostatných žalobních nárocích s odlišným skutkovým základem, posuzuje dovolací soud u každého z těchto nároků přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. samostatně, bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 9).
Jelikož v případě obou požadovaných částek 84.969,- Kč a 17.000,- Kč bylo rozhodnuto o peněžitých plněních nepřevyšujících 100.000,- Kč, není dovolání s ohledem na ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné.
Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o možnosti podat dovolání, neboť nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá. Podle již citovaného §236 odst. 1 o. s. ř. lze totiž dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pouze tehdy, pokud to zákon připouští. Není-li možnost podat dovolání zákonem (v §237 až 239 o. s. ř.) stanovena, pak jde vždy - bez zřetele na to, jakého poučení se účastníkům řízení ze strany soudu dostalo - o dovolání nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2010, sp. zn. 32 Cdo 893/2010, in www.nsoud.cz).
Dovolání proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, není přípustné podle žádného z ustanovení §237 až §239 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, 224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované bylo odmítnuto a vznikla jí tak povinnost zaplatit žalobkyni její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalobkyni sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátkou v částce 6.160,- Kč podle ustanovení §3 odst. 1 bodu 4, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., z paušální náhrady 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ve výši 1.292,- Kč.
Podle zápisu v obchodním rejstříku žalobkyně v průběhu dovolacího řízení ke dni 8. listopadu 2012 změnila svou právní formu z akciové společnosti na společnost s ručením omezeným. Dovolací soud k této změně přihlédl při označení žalobkyně v záhlaví rozhodnutí.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. listopadu 2012
JUDr. Hana G a j d z i o k o v á
předsedkyně senátu