ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.580.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 580/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Ing. Z. S. , zastoupeného JUDr. Jiřím Herczegem, advokátem se sídlem v Praze 3, Velehradská 18, proti žalovanému M. F. , zastoupenému JUDr. Stanislavem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 304/9, o zaplacení 9 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 776/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2010, č. j. 12 Cmo 72/2010-331, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. července 2008, č. j. 13 Cm 776/2005-255, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (které bylo zrušeno ke dni 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.
Z obsahu napadeného rozhodnutí se podává, že závěr o tom, že žalobce neprokázal existenci právního důvodu, na základě kterého se domáhá po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 000 000 Kč, založil odvolací soud pouze na skutkovém zjištění, že „ruční podpisy M. F. na shora uvedených listinách byly vyhotoveny v jiném časovém období než text na nich uvedený. Tato zjištění, podpořená svědeckými výpověďmi svědků L. N. a M. B., tak svědčí pravdivosti tvrzení M. F., že podepsal čisté papíry, na kterých byl dodatečně vyhotoven text listin Dodatek č. 1 ze dne 20. 8. 2003, Uznání dluhu ze dne 5. 9. 2003 a Zápis ze schůze sdružení ze dne 16. 7. 2003. Podle názoru odvolacího soudu tak v těchto listinách, na základě kterých se žalobce domáhá zaplacení částky 9 000 000 Kč, není vyjádřena vůle žalovaného k dohodě o tam uvedených údajích.“
I když dovolatel uvádí, že dovolacím důvodem jsou vady řízení a nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., je z jeho vylíčení zřejmé, že své dovolací výhrady soustředil do skutkové námitky, že žalovaný uznání dluhu ze dne 5. září 2003 vlastnoručně podepsal. Tím však nevymezil žádnou právní otázku zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., nýbrž ve skutečnosti pouze uplatnil dovolací důvod dle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který dovolatel nemá u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici a jeho prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu