ECLI:CZ:NS:2012:32.CDO.865.2011.1
sp. zn. 32 Cdo 865/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce K. T., zastoupeného JUDr. Ing. Jiřím Vlčkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Severovýchodní II/12, proti žalované N + N spol. s r.o., se sídlem v Medkových Kopcích 26-p.Hlinsko, PSČ 539 01, identifikační číslo osoby 49815415, zastoupené Mgr. Ivanou Zelenkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská 4, o zaplacení 467 865,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 55 Cm 40/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 8. září 2009, č. j. 55 Cm 40/2004-461, a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2010, č. j. 4 Cmo 22/2010-508, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 8. září 2009, č. j. 55 Cm 40/2004-461, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2010, č. j. 4 Cmo 22/2010-508, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce napadl dovoláním v záhlaví označený zamítavý rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jakož i v záhlaví označený rozsudek Vrchního soudu v Praze, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, a bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 8. září 2009, č. j. 55 Cm 40/2004-461, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (shodně srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 10/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalobce však není přípustné ani proti shora označenému rozsudku Vrchního soudu v Praze.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Oproti očekávání dovolatele není jeho dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť podmínky tohoto ustanovení nebyly v posuzované věci naplněny. Soud prvního stupně sice rozhodl ve svém třetím rozhodnutí (č. l. 461) ve věci samé jinak než ve svých předchozích dvou vyhovujících rozsudcích (č. l. 107 a 287), neboť žalobu zamítl, ale nikoli proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu. Usnesením ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 18 Co 207/2003-124, zrušil Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích vyhovující rozsudek Okresního soudu v Chrudimi ze dne 31. ledna 2002, č. j. 6 C 210/2000-107, a věc postoupil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Hradci Králové jako soudu věcně příslušnému. Vytýkal-li pak Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 27. srpna 2007, č. j. 4 Cmo 211/2006-312, Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích, jehož rozsudek ze dne 21. března 2006, č. j. 55 Cm 40/2004-287, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, nedostatečné skutkové zjištění, které má soud prvního stupně napravit též provedením důkazu znaleckým posudkem, nelze tuto jeho výhradu považovat za právní názor, v důsledku jehož vázanosti rozhodl soud prvního stupně jinak než ve svém dřívějším rozsudku.
Dovolání žalobce však není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil; proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, případně jejichž řešení zpochybnil.
Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel svými námitkami nevymezuje žádnou otázku zásadního právního významu ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., pro jejíž řešení by Nejvyšší soud mohl dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Podrobuje-li dovolatel kritice skutková zjištění odvolacího soudu založená na závěrech znaleckého posudku, lze tyto jeho výhrady podřadit pod dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), který však dovolatel nemá u dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. k dispozici a jeho prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze.
Otázku zásadního právního významu neotvírá ani námitka dovolatele, že objednatel byl povinen dle §546 obchodního zákoníku zaplatit zhotoviteli dohodnutou cenu díla, neboť soudy obou stupňů svá rozhodnutí založily na závěru, že si strany ve smlouvě o dílo nedohodly fixní cenu, nýbrž způsob jejího určení, přičemž právě podle znaleckého posudku činila cena díla podle způsobu určení ceny stanoveného ve smlouvě částku 1 270 616,70 Kč.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nemůže založit ani posouzení dohody o zápočtu pohledávek a závazků, neboť jde o otázku, na jejímž řešení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil.
Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), pro nepřípustnost odmítl [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce, jehož dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto (a řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně bylo zastaveno), nemá na náhradu nákladů právo a žalované podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. května 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu