ECLI:CZ:NS:2012:32.ND.246.2012.1
sp. zn. 32 Nd 246/2012-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně ČSOB Leasing, a.s. , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 310/60, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 63998980, zastoupené Mgr. Janem Ševčíkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Královně 862, proti žalovanému Ing. J. J. , o zaplacení 136 218 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 73/2012, o návrhu žalovaného na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 23 Cm 73/2012 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze předložil podle ustanovení §12 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) spis Nejvyššímu soudu České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) k rozhodnutí o návrhu žalovaného, aby věc – řízení o zaplacení 136 218 Kč s příslušenstvím, která je u něho vedena pod sp. zn. 23 Cm 73/2012 – byla přikázána z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci.
Žalovanému je podle jeho sdělení sice známo, že v případě sporů ze směnek může být jako soud věcně příslušný i soud dle platebního místa na směnce, což je v tomto případě sídlo žalobkyně, přesto s ohledem na hospodárnost řízení považuje za vhodné, aby o věci rozhodoval soud příslušný podle jeho místa bydliště, což je Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci. Dále uvádí, že předmětnou směnku podepsal jako aval a že ve směnečných námitkách poukázal mimo jiné na nesoulad částky uvedené na směnce a stavu závazku podle účetnictví směnečného dlužníka, přičemž se vyjádřil k okolnostem avalu směnky, kdy šlo o tzv. bianco směnku k zajištění závazku. Rovněž argumentuje tím, že k prokázání svých tvrzení v řízení může navrhnout i výslechy svědků, jimiž jsou osoby, které žijí či pracují v Brně, popřípadě v Olomouci, kde měl směnečný dlužník provozovnu.
Žalobkyně se k návrhu žalovaného na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyjádřila.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Praze, jehož místní příslušnost k projednání a rozhodnutí této věci vyplývá z §87 odst. 1 písm. e) o. s. ř., a Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, jemuž má být věc přikázána, návrh žalovaného na přikázání věci projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Okolnosti, na které poukazuje žalovaný ve svém návrhu, nelze považovat za dostatečně závažné důvody, jež by odůvodňovaly odnětí přikázání věci jinému než dosavadnímu příslušnému soudu. Pouhá skutečnost, že žalovaný či v úvahu přicházející svědci, jejichž případný výslech by žalovaný mohl navrhnout k prokázání svých tvrzení, mají bydliště v obvodu soudu, jemuž žalovaný navrhuje věc z důvodu vhodnosti přikázat, takovou závažnou okolnost nepředstavuje.
Za situace, kdy Nejvyšší soud neshledal žádný závažný důvod jak z hlediska účastníků řízení, tak především z hlediska požadavku rychlosti a hospodárnosti řízení, který by delegaci věci jinému soudu opodstatňoval, návrhu žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci podle §12 odst. 3 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu