ECLI:CZ:NS:2012:32.ND.82.2012.1
sp. zn. 32 Nd 82/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce Bc. L. R. , proti žalovanému Ing. P. B. , za účasti České pojišťovny a.s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 113 04, identifikační číslo osoby 45272956, jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 130 C 88/2008, o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 130 C 88/2008 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově předložil podle ustanovení §12 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) návrh žalobce, aby věc – řízení o náhradu škody, která je u něho vedena pod sp. zn. 130 C 88/2008, byla přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Žalobce svůj návrh na delegaci (č. l. 174 a 190 spisu) odůvodnil vzdáleností příslušného Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově od Prahy 1, v jejímž obvodu se zdržuje a míní tam setrvat i nadále, jakož i z důvodů zdravotní, časové a finanční náročnosti a rovněž tak z důvodů ekonomické úspory nákladů soudů.
Žalovaný s návrhem na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nesouhlasí (č. l. 227 spisu). Uvádí, že se žalobce přestěhoval do Prahy výhradně z vlastní vůle, čímž si sám přivodil uváděnou časovou a finanční náročnost. Kromě toho poukazuje na svůj důchodový věk a nepříznivý zdravotní stav, který jej výrazně omezuje při případném cestování.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově) a Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobce na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Nejvyšší soud k věci uvádí, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá pracoviště (bydliště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem pracoviště (bydliště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, 2001, svazek 2, pod číslem C 186, podle něhož pouze skutečnost a odkaz na špatný zdravotní stav nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu). K mimořádným poměrům účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení. Pokud by však v dané věci bylo rozhodnuto o přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dle návrhu žalobce, došlo by ke stavu, který by byl pro žalovaného nepříznivý.
Po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl Nejvyšší soud k závěru, že žalobcem uváděné skutečnosti nelze považovat za natolik právně relevantní, aby dostatečně odůvodnily průlom do zásady zákonného soudce. Proto návrhu na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 15. května 2012
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu