ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1336.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 1336/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně M. V., zastoupené JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 4, proti žalované Partner aas, a. s. se sídlem Kosmonosy, Průmyslová 1046, identifikační číslo: 262 13 966, zastoupené Mgr. Přemyslem Hašlarem, advokátem se sídlem Mladá Boleslav, Táborská 922, o zaplacení částky 8.000,- EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod. sp. zn. 14 C 372/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. října 2010, č. j. 30 Co 291/2010-85, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Přemysla Hašlara, advokáta se sídlem Mladá Boleslav, Táborská 922.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. října 2010, č. j. 30 Co 291/2010-85, kterým byl potvrzen rozsudek ze dne 23. března 2010, č. j. 14 C 372/2009-28, jímž Okresní soud v Mladé Boleslavi zamítl žalobu o zaplacení 8.000,- EUR se zákonným úrokem z prodlení od 20. 1. 2009 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Z uvedeného vyplývá, že dovolacím důvodem, který je žalobkyni k dispozici, je pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí - a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení dovolatel zpochybnil - je dovolací soud uplatněnými dovolacími důvody (jsou-li způsobilé) vázán včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.). Přitom je povinen vycházet ze skutkového stavu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem a který je v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný.
Žalobkyně spojuje zásadní právní význam napadeného rozsudku především s řešením otázky, zda účastnice uzavřely kupní smlouvu (tj. zda došlo ke vzniku kupní smlouvy); namítá, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) posoudil tuto otázku v rozporu s §43a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“).
Odvolací soud žalobkyní zpochybňovaný právní závěr, že účastnice uzavřely kupní smlouvu (a že právní vztah založený tímto právním úkonem dosud nezanikl), vybudoval na skutkovém zjištění (jež převzal od soudu prvního stupně), že žalovaná nabízela ve svém katalogu uveřejněném na webových stránkách prodej automobilu značky Range Rover, rok výroby 2006, deklarovaný počet ujetých kilometrů 46.000, motor 3.6, diesel, stav po požáru v úseku motoru, barva karoserie černá, VIN SALLMAM247A247129 za kupní cenu 19.000,- EUR. Žalobkyně navrhla žalované, že automobil za požadovanou kupní cenu koupí. Žalovaná s tím souhlasila a vystavila žalobkyni fakturu na 19.000,- EUR. Žalobkyně poukázala na účet žalované nejprve 3.000,- EUR (30. 12. 2008), posléze 5.000,- EUR a s žalovanou se dohodla, že zbytek kupní ceny bude doplacen při převzetí automobilu jejím zástupcem dne 18. 1. 2009; k tomu však nedošlo. Z těchto zjištění (jak již bylo výše uvedeno - v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelných) učinil odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně závěr, že účastnice se dohodly na podstatných náležitostech kupní smlouvy, a to předmětu koupě a kupní ceně, a jestliže žalovaná přijala nabídku žalobkyně na uzavření kupní smlouvy, došlo ke vzniku kupní smlouvy. Ve smyslu §588 obč. zák. pak žalobkyni vznikl závazek předmět koupě převzít a zaplatit za něj žalované sjednanou kupní cenu; žalované pak vznikl závazek předmět koupě žalobkyni odevzdat. Závěr odvolacího soudu, že k uzavření kupní smlouvy došlo, je v souladu s komentářovou literaturou k §43a odst. 1, §43c odst. 1, 2 a §44 odst. 1 obč. zák. a judikaturou Nejvyššího soudu, které jsou zajedno v tom, že smlouva je uzavřena, jestliže se střetly ve vzájemné shodě (konsenzu) návrh smlouvy (oferta) a jeho přijetí (akceptace) jako dva kvalifikované jednostranné právní úkony (tj. jestliže je bez výhrad akceptována oferta). K přijetí návrhu přitom může dojít nejenom prohlášením, ale i jednáním (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I., §1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 400 a násl., a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 32 Odo 1274/2004, a ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 33 Odo 663/2005).
Ačkoliv žalobkyně avizuje zpochybnění správnosti výkladu ustanovení §118b odst. 1 o. s. ř. odvolacím soudem, žádné konkrétní výhrady proti němu ve skutečnosti nevznáší, tj. nevytýká odvolacímu soudu žádné konkrétní pochybení při aplikaci uvedeného ustanovení. Byla-li žalobkyně v předvolání k prvnímu jednání před soudem prvního stupně poučena, že jednání, k němuž je předvolána, je ze zákona koncentrováno, tedy že právně významné skutečnosti může tvrdit a důkazy k jejich prokázání může navrhovat do skončení tohoto jednání (§118b odst. 1 o. s. ř.), pak nemůže úspěšně odvolacímu soudu vytýkat, že nepřihlédl ke skutečnostem a důkazům, jež tvrdila a označila později v odvolacím řízení. Nejde totiž o skutečnosti a důkazy, jimiž by měla být zpochybněna věrohodnost provedených důkazů, popř. které nastaly nebo vznikly po prvním jednání, nebo které nemohla žalobkyně bez své viny uvést.
Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka, že odvolací soud nepřipustil její právní argumentaci, jíž oponovala právnímu závěru, že účastnice uzavřely kupní smlouvu, a jíž prosazovala svůj názor, že nebyla dodržena ustanovení týkající se spotřebitelských smluv; žalobkyně totiž vlastní právní závěry budovala na nově tvrzených skutečnostech a dokládala je důkazy, které do skončení prvního jednání před soudem prvního stupně neoznačila a k nimž tedy nemohl odvolací soud přihlédnout. Bezvýznamná je rovněž výhrada, že žalovaná neprokázala uzavření smlouvy, která vystihuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Dovolací soud nepřípustné dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady dovolacího řízení, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 a 6 ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 12. prosince 2012
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu