ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1347.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 1347/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně TST REAL s.r.o. se sídlem v Praze 1-Nové Město, Dlážděná 4/1586 (identifikační číslo 27607470), zastoupené JUDr. Martinem Uzsákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, proti žalovaným 1) E. K. , 2) J. K. a 3) M. K. , zastoupeným JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Turnově, Husova 602, o 1.000.000,- Kč s příslušenstvím a o 6.800,- Kč, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 10 C 187/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 3. 2010, č.j. 38 Co 23/2010-165, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalované jsou povinny zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Martina Uzsáka, advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání proti v záhlaví citovanému rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil ve věci samé rozsudek ze dne 5. 2. 2009, č.j. 10 C 187/2008-94, jímž Okresní soud v Semilech uložil žalovaným zaplatit žalobkyni 1.000.000,- Kč s kapitalizovanými úroky (140.807,08 Kč, 143.693,61 Kč) a 6.800,- Kč s tím, že za splnění odpovídají druhá žalovaná do výše 936.595,- Kč a třetí žalovaná do výše 179.095,- Kč a že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno až uplynutím 31. 12. 2012), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Zásadní právní význam je spjat zejména s právními otázkami, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny nebo které soudy posuzují rozdílně, anebo hodlá-li dovolací soud již vyřešenou právní otázku posoudit jinak (srov. §237 odst. 3 o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že dovolacím důvodem, který je žalovaným k dispozici, je pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci); jím zpochybnily – jen s poukazem na „časový úsek mezi zpětvzetím žaloby a novou žalobou TST REAL s.r.o.“ – posouzení otázky promlčení práva uplatněného žalobou.
Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního stupně a vyšel z toho, že první žalovaná a její manžel J. K. jako ručitelé prohlášením z 21. 5. 1997 zajistili do výše 3.000.000,- Kč s příslušenstvím závazek dlužníka JIMI International s.r.o. ze smlouvy o úvěru č. 4116001 z 16. 5. 1997 uzavřené s Komerční bankou a.s. Poskytnuté peněžní prostředky včetně úroků se dlužník zavázal vrátit do 31. 3. 2000. Po smrti J. K. (31. 7. 2000) přešel ručitelský závazek na žalované (§470 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). V řízení zahájeném 10. 10. 2001 se Komerční banka a.s. domáhala po dlužníku (JIMI International s.r.o.) a žalovaných zaplacení úvěrového dluhu 3.407.176,94 Kč s příslušenstvím. Protože zástavními smlouvami z 22. 5. 1997 byly k zajištění téže pohledávky zastaveny nemovitosti (jež dědictvím nabyla druhá žalovaná), uzavřely v průběhu tohoto řízení Komerční banka a.s. a ručitelky dohodu o složení ceny zastavené věci (domu na parcele a parcely zapsaných na listu vlastnictví v katastrálním území L.). Po jejím vyplacení vydala banka potvrzení o zániku zástavního práva (600.000,- Kč bylo z celkové výše dluhu odečteno); zajištění úvěrové pohledávky ručením se dohoda nedotkla. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 28. 4. 2003, č.j. 26 C 238/2001-68, připustil zpětvzetí žaloby a řízení proti žalovaným (ručitelkám) zastavil. Rozsudkem ze dne 31. 10. 2003, č.j. 26 C 238/2001-114, které se 13. 2. 2004 stalo pravomocným, uložil soud dlužníku (JIMI International s.r.o.) zaplatit právní nástupkyni Komerční banky a.s. (GE Capital Bank a.s.) částku 2.809.576,94 Kč. Žalobkyni byla pohledávka včetně jejího zajištění ručením postoupena.
Z výše uvedeného vyplývá, že původní věřitelka uplatnila vůči dlužníku (a současně i ručitelkám) nárok před uplynutím čtyřleté promlčecí doby, pro jejíž počátek byla rozhodující splatnost úvěru, tj. 31. 3. 2000 (§392 odst. 1, věta první, §397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obch. zák.“). Proti dlužníku, který byl pravomocně odsouzen k plnění, končí promlčecí doba nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy počala běžet poprvé, tj. 31. 3. 2010 (§402, §408 odst. 1 obch. zák.). V projednávaném případě bylo řízení proti žalovaným (ručitelkám) zahájeno 29. 9. 2008, tj. před uplynutím lhůty stanovené v §408 odst. 1, větě první, obch. zák. Právo žalobkyně vůči žalovaným se však nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi (srov. §310 obch. zák.).
Závěr soudů obou stupňů – že právo věřitelky vůči ručitelkám promlčeno není, resp. že promlčení ručitelského závazku nelze úspěšně namítat – je ve shodě s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3445/2008, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 11/2010 pod č. 168).
Se zřetelem k tomu, že ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spojuje přípustnost dovolání jen se zásadními právními otázkami, které byly pro posouzení merita projednávané věci rozhodující, jsou bezcenné výtky žalovaných týkající se postupu Okresního soudu v Semilech v řízení o dědictví po zůstaviteli J. K. vedeném pod sp. zn. D 607/2000 (že nebyly informovány o dluhu zůstavitele, o jeho ručitelském závazku a o možnosti věřitele vymáhat dluh, za který zůstavitel ručil, i po dědicích). Okolnost, že žalobkyně – na rozdíl od původní věřitelky – nepodala žalobu proti dlužníku (JIMI International s.r.o.), nemá na posouzení otázky promlčení práva žádný vliv.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012, tj. částkou 10.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalované dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 31. října 2012
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu