ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1407.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 1407/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobců a) M. Č. a b) Ing. Z. Č. , zastoupených Mgr. Jiřím Karpíškem, advokátem se sídlem v Praze 10, V Olšinách 10, proti žalovanému Novému bydlení Nymburk, družstvu se sídlem v Liberci 1, Zeyerova 891/35, PSČ 460 01, identifikační číslo 25451588, zastoupenému Mgr. Janem Hraško, advokátem se sídlem v Liberci 4, Revoluční 123/17, o 711.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 15 C 265/2005, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočky v Liberci ze dne 2. října 2009, č. j. 30 Co 248/2009-204, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 31.212,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Jana Hraško, advokáta se sídlem v Liberci 4, Revoluční 123/17.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. března 2008, č. j. 15 C 265/2005-68, ve znění opravného usnesení ze dne 30. dubna 2008, č. j. 15 C 265/2005-73, uložil žalovanému povinnost ve lhůtě šesti měsíců od právní moci rozsudku zaplatit žalobcům 711.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení ročně od 20. 12. 2004 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že žalovaný jako investor výstavby devíti bytových domů v Nymburku uzavřel dne 18. 10. 2002 s žalobci smlouvou o budoucí smlouvě kupní. V ní se zavázal prodat jim: blíže identifikovanou bytovou jednotku č. 18, která se bude nacházet částečně v I. nadzemním podlaží a částečně ve II. nadzemním podlaží domu s byty, tak jak je vyznačena v příloze č. 2 smlouvy, s podílem na společných částech domu a pozemku, dále nově geometricky oddělený pozemek, který tvoří terasu přiléhající k uvedené bytové jednotce, a ideální spoluvlastnický podíl odpovídající spoluvlastnickému podílu na společných částech domu k tzv. předzahrádce, tj. pozemku, jenž vznikne oddělením od pozemkové parcely. Současně dohodli kupní cenu bytové jednotky a spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku ve výši 1.810.000,- Kč, cenu za převod vlastnictví k pozemku - terase částkou 7.000,- Kč a cenu za tzv. předzahrádku částkou 3.000,- Kč. Podle čl. II bodu 1 smlouvy, měla být kupní smlouva uzavřena nejpozději pátý den po nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí, jímž bude povoleno užívání uvedeného bytu, nejpozději však do 20. 11. 2003. Pro případ prodlení žalovaného se splněním povinnosti uzavřít kupní smlouvu sjednali účastníci smluvní pokutu ve výši 0,1% z kupní ceny, tj. 1.800,- Kč za každý den prodlení (čl. VI. bod 2). Jelikož žalovaný svůj závazek nesplnil a smlouva o převodu vlastnictví k dotčené bytové jednotce byla uzavřena až 20. 12. 2004 (poté, co nabylo téhož dne právní moci dílčí kolaudační rozhodnutí), vznikl žalobcům nárok na zaplacení smluvní pokuty za 395 dnů prodlení, tj. za období od 22. 11. 2003 do 19. 12. 2004, ve výši 711.000,- Kč. Žalovaný sice již dne 1. 12. 2003 navrhl uzavření smlouvy, jejímž předmětem byla rozestavěná (nezkolaudovaná) bytová jednotka č. 2353/2, avšak žalobci takový návrh smlouvy odmítli akceptovat a trvali na splnění závazku převést do jejich vlastnictví až zkolaudovanou bytovou jednotku. Za použití §35 odst. 2 obč. zák. při výkladu obsahu čl. II smlouvy soud prvního stupně dovodil, že jejím obsahem nebyl závazek žalobců uzavřít realizační kupní smlouvu, jejímž předmětem bude pouze rozestavěná bytová jednotka, nýbrž bytová jednotka způsobilá k užívání a zkolaudovaná, a že žalovaný svůj závazek včas nesplnil. Poněvadž žalovaný netvrdil, že zpoždění nezavinil, s odkazem na §544 odst. 5 a §545 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), soud prvního stupně žalobě vyhověl.
Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 2. října 2009, č. j. 30 Co 248/2009-204, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zcela zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Připomněl, že smlouva o smlouvě budoucí kupní podle §50a odst. 1 obč. zák. vyžaduje, aby se její účastníci dohodli na podstatných náležitostech budoucí realizační (hlavní) smlouvy. V případě budoucího převodu vlastnictví k bytové jednotce a spoluvlastnického podílu ke společným částem domu, včetně podílu k pozemku, na němž je budova s byty postavena, to znamená dohodu o těch náležitostech, které vyžaduje §5 odst. 1 a §6 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů). Jde zejména o určení společných částí budovy, které budou společné vlastníkům všech jednotek a určení společných částí budovy, které budou společné vlastníkům jen některých jednotek, stanovení spoluvlastnických podílů vlastníků jednotek na společných částech budovy, označení pozemku, který je předmětem převodu vlastnictví nebo předmětem jiných práv podle §21, údaji podle katastru nemovitostí. Poněvadž současně s převodem jednotky dochází i k převodu spoluvlastnického podílu k pozemku, musí být dohodnuta i velikost nabývaného spoluvlastnického podílu. Smlouva ze dne 18. 10. 2002 nestanoví, které části domu jsou společné vlastníkům jen některých jednotek, výši spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu včetně stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu, které jsou společné vlastníkům jen některých jednotek, a která práva k pozemku přecházejí z dosavadního vlastníka budovy na vlastníka jednotky. Ujednání, že vlastník bytové jednotky se stane spoluvlastníkem společných částí domu a pozemku podle poměru podlahové plochy jednotek k celkové ploše všech jednotek v domě, považoval odvolací soud za neurčité se zřetelem k tomu, že ve smlouvě není uvedena celková plocha obytného domu, ani není jasné, na jaké části pozemku původně parc. č. 279/94 má devět obytných domů s bytovými jednotkami stát. Tuto okolnost si smluvní strany uvědomovaly, a proto smlouva obsahuje čl. VII., podle něhož (mimo jiné) po geometrickém zaměření stavby domu uzavřou dodatek, v němž sjednají konkrétní znění kupní smlouvy. Shora uvedené nedostatky mají za následek neplatnost smlouvy podle §37 odst. 1 obč. zák. a tedy i neplatnost ujednání o smluvní pokutě.
V dovolání, jehož přípustnost žalobci dovozují ze znění §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uplatňujíce dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], odvolacímu soudu vytýkají chybný závěr o neurčitosti (a tedy neplatnosti) smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 18. 10. 2002. Uvedený závěr vychází z toho, že smyslem a účelem smlouvy o smlouvě budoucí byl následný prodej bytové jednotky, ačkoli fakticky šlo o budoucí prodej domu. Zdůrazňují, že předmětem budoucího převodu byl tzv. řadový rodinný dům, a nikoli bytová jednotka podle zákona č. 72/1994 Sb. Každá z vystavěných „bytových jednotek“ je fakticky samostatnou budovou se samostatným venkovním vchodem, uzavřenou obvodovými stěnami a střechou, má samostatnou plynovou, vodovodní a kanalizační přípojku a není vnitřně propojena se sousedními budovami. Se zbývajícími „bytovými jednotkami“ má společné jen boční části obvodového zdiva a některé střešní prvky. Tyto skutečnosti se podávají zejména z projektové dokumentace k územnímu řízení i z dílčího kolaudačního rozhodnutí. Proto posouzení určitosti smlouvy ze dne 18. 10. 2002 optikou požadavků zákona o vlastnictví bytů je nesprávné. Odmítají argumentaci rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. července 2002, sp. zn. 28 Cdo 859/2002, se zřetelem k tomu, že se toto rozhodnutí týkalo již existující bytové jednotky. Připouštějí, že k datu 18. 10. 2002 nebyl v katastru nemovitostí zapsán jak pozemek, který měl být předmětem budoucí koupě (k jeho oddělení došlo teprve na základě geometrického plánu dne 22. 5. 2003), tak samozřejmě neexistovala (ani jako rozestavěná) budoucí bytová jednotka; k prohlášení vlastníka podle zákona č. 72/1994 Sb. došlo až 18. 8. 2003. Mezi účastníky smlouvy nikdy nebylo pochyb o tom, co je obsahem jejich právního vztahu s přihlédnutím k textu smlouvy, k jejím přílohám, k projektové dokumentaci a k pravomocnému územnímu rozhodnutí. S vědomím toho, že mohou být pochybnosti o předmětu budoucí kupní smlouvy, si v čl. VII. smlouvy ze dne 18. 10. 2002 dohodli, že po geometrickém zaměření stavby a schválení geometrického plánu katastrálním úřadem, zaplacení druhé splátky budoucí kupní ceny, vydání prohlášení vlastníka budovy dojde k uzavření dodatku, jímž dohodnou konkrétní znění kupní smlouvy. K uzavření takového dodatku pro nečinnost žalovaného, který jediný měl podklady pro předložení kvalifikovaného návrhu doplňku smlouvy, nedošlo. Dovolatelé prosazují názor, že kupní smlouva ze dne 20. 12. 2004 je „dodatkem“ ke smlouvě ze dne 18. 10. 2002, který doplňuje v ní chybějící údaje. S tímto odůvodněním navrhli zrušit rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl na základě vlastní polemiky dovolání žalobců zamítnout.
Dovolání, které je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Podle §241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že při zjišťování skutkového stavu věci může soud vycházet toliko z důkazů, které byly označeny nejpozději v odvolacím řízení. V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Až v dovolacím řízení přišli žalobci s (novým) tvrzením, že vůlí účastníků smlouvy ze dne 18. 10. 2002 a kupní smlouvy ze dne 20. 12. 2004 byl prodej celého (samostatného) domu a nikoli převod bytové jednotky s podílem na společných částech domu a převod spoluvlastnického podílu ke stavebnímu pozemku. K tomuto tvrzení dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť - jak již bylo výše vyloženo - nemůže při rozhodování o dovolání přihlížet k tvrzením či námitkám, jež mohli žalobci uplatnit v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů, a přesto tak neučinili.
Žalobci nenamítají, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., případně jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny, a ani z obsahu spisu nic takového neplyne. Proto se dovolací soud zabýval jen tvrzeným dovolacím důvodem.
Dovolatelé považují za chybný závěr odvolacího soudu, že smlouva o smlouvě budoucí je pro neurčitost předmětu budoucí koupě neplatným právním úkonem se zřetelem k požadavkům, jaké musí mít budoucí kupní smlouva, dochází-li k prodeji bytové jednotky.
Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný.
Podle §50a odst. 1 obč. zák. účastníci se mohou písemně zavázat, že do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se však přitom dohodnout o jejích podstatných náležitostech.
Podle §6 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů smlouva o převodu vlastnictví jednotky musí kromě obecných náležitostí obsahovat
a) označení budovy nebo domu údaji podle katastru nemovitostí, číslo jednotky včetně jejího pojmenování a umístění v budově,
b) popis bytu nebo nebytového prostoru, jejich příslušenství, jejich podlahová plocha a popis vybavení bytu nebo nebytového prostoru, které jsou smlouvou převáděny,
c) určení společných částí domu včetně určení, které části domu jsou společné vlastníkům jen některých jednotek,
d) stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu (§8 odst. 2) včetně stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu, které jsou společné vlastníkům jen některých jednotek,
e) označení pozemku, který je předmětem převodu vlastnictví nebo předmětem jiných práv ve smyslu §21, údaji podle katastru nemovitostí,
f) práva a závazky týkající se domu, jeho společných částí a práva k pozemku, která přecházejí z dosavadního vlastníka budovy na vlastníka jednotky.
Podle §8 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů společné části domu jsou v podílovém spoluvlastnictví vlastníků jednotek. S převodem nebo přechodem vlastnictví jednotky přechází spoluvlastnické právo ke společným částem domu.
Podle §13 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů vlastník jednotky se podílí na správě domu v rozsahu, který odpovídá jeho spoluvlastnickému podílu na společných částech domu, není-li mezi vlastníky jednotek dohodnuto jinak.
Smlouvou o budoucí smlouvě ( pactum de contrahendo ) se zakládá mezi subjekty smluvní (kontraktační) povinnost. Podstata smlouvy o uzavření budoucí smlouvy spočívá v tom, že si její subjekty v souladu se širokou smluvní volností písemně shodně a tím závazně ujednají, že spolu do sjednané doby uzavřou smlouvu, na jejíchž podstatných náležitostech se musí dohodnout; dohoda musí postihnout všechny nezbytné obsahové i formální náležitosti budoucí smlouvy odpovídající smluvnímu typu, ke kterému se vztahuje, což znamená, že v případě (budoucí) smlouvy o převodu vlastnictví jednotky musí být dosaženo dohody o předmětu plnění a popř. o ceně (§6 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů).
Mezi významné požadavky na právní úkony patří náležitosti vůle a jejího projevu. Náležitostí projevu vůle jsou srozumitelnost, určitost, a v některých případech i forma projevu. Nesrozumitelný je projev tehdy, jestliže nelze zjistit ani výkladem, co jím mělo být vyjádřeno. Určitost projevu se týká jeho obsahové stránky; neurčitý projev je sice srozumitelný, avšak nejistý je jeho obsah. Neurčitost může být odstraněna výkladem podle §35 obč. zák. Pokud nelze uvedený nedostatek odstranit tímto způsobem, jde o právní úkon neplatný. S ohledem na povahu kontraktační povinnosti předepisuje zákon písemnou formu smlouvy o smlouvě budoucí, která musí pod sankcí neplatnosti obsahovat ujednání jak o podstatných náležitostech budoucí smlouvy , tak o době, do kdy má být tato smlouva uzavřena.
Jde-li o právní úkon, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma (tak jako v případě smlouvy o smlouvě budoucí), musí být určitost projevu vůle dána obsahem listiny, na níž je tento projev vůle zaznamenán. Nestačí, že účastníkům právního vztahu je jasné, co je předmětem smlouvy, není-li to seznatelné z jejího textu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2000, sp. zn. 22 Cdo 2374/98, publikované v časopise Soudní rozhledy č. 9/2000, str. 266, ze dne 31. července 1996, sp. zn. 3 Cdon 227/96, publikované v časopise Soudní rozhledy č. 6/1997, str. 145, a ze dne 28. února 2002, sp. zn. 33 Odo 311/2001, uveřejněné v Souboru pod č. C 1075). Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u osob, které nejsou účastníky daného smluvního vztahu.
Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů v návaznosti na obsah spisu vyplývá, že žalovaný jako budoucí prodávající byl investorem výstavby devíti bytových domů podle územního rozhodnutí o umístění stavby ze dne 22. července 2002, č. j. Výst. 1270/2002-Ša, a současně výlučným vlastníkem dosud nerozděleného pozemku parc. č. 279/94 – ostatní plocha, manipulační plocha o výměře 14.522 m2. Smyslem smlouvy byl budoucí „převod vlastnického práva k bytové jednotce č. 18 spolu s podílem na společných částech domu a pozemku ve smyslu zákona o vlastnictví bytů v platném znění na budoucího kupujícího za vzájemně dohodnutou kupní cenu 1,800.000,- Kč“ (čl. II. bod 1 smlouvy ze dne 18. 10. 2002). Současně s tím mělo dojít k prodeji „pozemku nově geometricky odděleného, který tvoří terasu přiléhající k bytové jednotce č. 18 za vzájemně dohodnutou kupní cenu 7.000,- Kč“ (čl. II. bod 2. téže smlouvy). Smluvní strany se zavázaly uzavřít kupní smlouvu, jejímž předmětem bude „koupě id. spoluvlastnického podílu odpovídajícího spoluvlastnickému podílu na společných částech domu na nově oddělené p. p. tvořící tzv. předzahrádku prodávané bytové jednotky č. 18 za vzájemně dohodnutou kupní cenu 3.000,- Kč“ (čl. II bod 3. tamtéž). Smlouva obsahuje identifikaci bytové jednotky jejím umístěním v domu podle přílohy č. 2 smlouvy, popis jednotlivých místností s uvedením jejich výměr, celkovou podlahovou plochu, vybavení bytu a uvedením toho, čím je ohraničena a co je její součástí (viz čl. II. body 4, 5, 6 tamtéž). Zároveň určuje, že společnými částmi domu jsou střešní plášť, klempířské prvky střechy a fasáda, rozvody slaboproudu s tím, že právo je užívat, jakož i povinnost podílet se na jejich opravách a údržbě mají všichni spoluvlastníci z titulu svého spoluvlastnického práva. „Spoluvlastnické podíly vlastníků bytových jednotek na společných částech domu a pozemku se řídí vzájemným poměrem podlahové plochy jednotek k celkové ploše všech jednotek v domě“ (čl. II. in fine).
Již v rozsudku ze dne 22. května 2002, sp. zn. 28 Cdo 859/2002, který ostatně zmiňují obě procesní strany, Nejvyšší soud uzavřel, že „ byt samotný (uvedený v §2 písm. b/ zákona) nemůže být předmětem převodu vlastnického práva podle ustanovení občanského zákoníku. Platná právní úprava umožňuje smluvní převod pouze podle režimu zákona č. 72/1994 Sb., v platném znění. Tomu odpovídá důsledek, aby rovněž závazek ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě, odpovídal požadavkům uvedeného zákona. Současně platí, že k platnosti smlouvy o smlouvě budoucí stačí dohoda účastníků o podstatných náležitostech zamýšlené smlouvy , přičemž požadavku určitosti vyhovuje, je-li její předmět označen tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným předmětem; smlouva nemusí nutně obsahovat všechny formální náležitosti budoucí smlouvy (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2000, sp. zn. 30 Cdo 1244/99). Obligatorní (podstatné) náležitosti smlouvy o převodu bytové jednotky, tj. takové, o kterých musí být dosaženo dohody již v rámci smlouvy o smlouvě budoucí, vyjmenovává ustanovení §6 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů. Bez dohody o nich by nemohla být uzavřena platná smlouva o převodu bytové jednotky ani smlouva o budoucí převodní smlouvě. Je tomu tak proto, že v souvislosti s převodem jednotky musí být upraveny poměry ke společným částem domu. Určení společných částí domu včetně určení, které části domu jsou společné vlastníkům jen některých jednotek, stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu včetně stanovení spoluvlastnického podílu vlastníka jednotky na společných částech domu, které jsou společné vlastníkům jen některých jednotek, je významné pro závěr o tom, v jakém rozsahu se vlastník bytové jednotky bude podílet jak na správě, tak i na nákladech údržby společných částí domu.
Není pochyb o tom, že např. v případě smlouvy o smlouvě budoucí o převodu spoluvlastnického podílu na nemovitosti musí být dohodnuto, v jakém rozsahu (jak veliký) se spoluvlastnický podíl v budoucnu převede realizační smlouvou, přičemž absence takového údaje či jeho neurčitost má bezprostředně za následek neplatnost smlouvy podle §37 odst. 1 obč. zák.
Smlouva ze dne 18. 10. 2002 sice obsahuje popis (budoucího) bytu, jeho příslušenství, vybavení, velikost podlahové plochy (čl. II. bod 4, 5 a 6), určení společných částí domu (čl. II. in fine), avšak nemá ujednání o tom, že by některé části domu byly společné vlastníkům jen některých jednotek a postrádá stanovení spoluvlastnického podílu žalobců na společných částech domu. Neurčitým je ujednání, podle něhož velikost spoluvlastnických podílů na společných částech domu se řídí vzájemným poměrem velikosti podlahové plochy jednotek k celkové ploše všech jednotek v domě (čl. II. in fine smlouvy), které je pouhou reprodukcí §8 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů, nevypovídá nic o faktické velikosti jejich spoluvlastnického podílu na dotčených částech domu se zřetelem k tomu, že není exaktním způsobem vyjádřena velikost podlahové plochy všech bytových jednotek v domě ani co smluvní strany do „podlahové plochy“ započítávají (k tomu srovnej „Pokyny č. 24 Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 4. 8. 2000, č. j. 2648/2000-23 k realizaci zákona č. 72/1994 Sb. publikované na jeho internetových stránkách www.cuzk.cz ). Z pohledu těchto důvodů tak obstojí závěr odvolacího soudu o neurčitosti smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 18. 10. 2002.
Jelikož se dovolatelům prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud jejich dovolání podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. jsou neúspěšní žalobci povinni nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení, které představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění], stanovená podle §3 bodu 5., §10 odst. 3, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění platném do 29. 2. 2012 (viz čl. II. vyhlášky č. 64/2012 Sb.) částkou 25.760,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v citovaném znění, ve výši 300,- Kč a částka 5.212,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. května 2012
JUDr. Václav Duda, v . r.
předseda senátu