ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1549.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 1549/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. R. , zastoupeného JUDr. Světlanou Kazakovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Týnská 21, proti žalovanému M. R. , zastoupenému JUDr. Kateřinou Součkovou, advokátkou se sídlem v Jičíně, Šafaříkova 161, o zaplacení 500.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5, pod sp. zn. 18 C 314/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. března 2012, č. j. 21 Co 37/2012-227, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 30. května 2011, č. j. 18 C 314/2010-186, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 500.000,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. března 2012, č. j. 21 Co 37/2012-227, rozhodl v průběhu odvolacího řízení o náhradě nákladů odvolacího řízení podle §147 o. s. ř. tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na separovaných nákladech částku 14.036,80 Kč k rukám jeho zástupkyně do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu brojí žalobce podáním, které označil za odvolání. Nesouhlasí s odvolacím soudem, že zavinil, že jednání u tohoto soudu, nařízené na 20. 3. 2011, muselo být z jeho viny odročeno. Je přesvědčen, že neporušil žádnou procesní povinnost, kterou by mu ukládal občanský soudní řád. O odročení soudního jednání požádal prostřednictvím své právní zástupkyně proto, že do 20. 3. 2011 mu soud prvního stupně nesdělil, zda ve věci jednal a rozhodoval zákonný soudce, a učinil tak na popud předsedkyně senátu. Navrhl, aby Vrchní soud v Praze napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Každé podání účastníka řízení - tudíž i dovolání - je nutné posuzovat podle jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.). I když žalobce označil své podání ze dne 30. 4. 2012 jako „odvolání“ (a adresoval je Vrchnímu soudu v Praze), z obsahu tohoto podání vyplývá, že jde o opravný prostředek směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu (konkrétně proti usnesení, jímž odvolací soud v průběhu řízení o odvolání rozhodl o separaci nákladů řízení); takovým opravným prostředkem je dovolání (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobcem), není však v dané věci přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není přípustnost dovolání dána již proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (resp. o jejich separaci), není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání v dané věci rovněž nezakládají, neboť rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam taxativně vyjmenovanými případy.
Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž úhradu by jinak měl vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. května 2012
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu