ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1631.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 1631/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Mgr. M. V. , zastoupené Mgr. Danielem Chmelou, advokátem se sídlem v Brně, Kounicova 13/271, proti žalované Martině Malinové , s místem podnikání v Brně-Lesné, Liliová 337/21, identifikační číslo 72481790, zastoupené JUDr. Blankou Hostinskou, advokátkou se sídlem v Brně, Husova 16, o 83.300,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 36 C 100/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. září 2010, č. j. 49 Co 306/2008-65, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.670,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Blanky Hostinské, advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti v záhlaví uvedenému rozsudku, jímž Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. května 2008, č. j. 36 C 100/2006-46, zamítající žalobu o zaplacení částky 83.300,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Bez významu z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je výhrada žalobkyně vůči závěru, že se zavázala zaplatit smluvní pokutu v případě, že neuzavře zprostředkovávanou smlouvu. Nejde totiž o zpochybnění právního posouzení věci, nýbrž o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř., který míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci. Podstatou této dovolací námitky je výtka týkající se nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu věci, resp. vadného hodnocení provedených důkazů, při němž soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (tj. zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, případně v jakém směru). Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska takových výhrad nepřísluší dovolacímu soudu přezkoumat, neboť skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Při posouzení přípustnosti dovolání ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže být přihlédnuto (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada řízení splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Ty jsou představovány námitkou dovolatelky, že se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal s její argumentací založenou na rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 33 Odo 794/2002.
Dovolatelka spojuje zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu s řešením otázky, zda byla zprostředkovatelská smlouva uzavřena platně, jestliže se účastnice řízení (smluvní strany zprostředkovatelské smlouvy) nedohodly na době, do které měly být smlouva o smlouvě budoucí a smlouva o převodu členských práv a povinností uzavřeny, ani o podstatných náležitostech takové smlouvy, např. označení družstva, resp. členských práv a povinností konkrétního družstva, jichž se převod měl týkat. Dovozuje, že mělo-li být předmětem jejího závazku ze zprostředkovatelské smlouvy uzavření další smlouvy či smluv, šlo o závazek, na který dopadá ustanovení §50a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a proto mělo být dosaženo dohody o podstatných náležitostech budoucích smluv. Má za to, že zprostředkovatelská smlouva je neurčitá, neboť předmět budoucího převodu v ní není vymezen jednoznačně a nezaměnitelně. Neuzavřela-li platnou smlouvu, nemohl jí vzniknout závazek zaplatit smluvní pokutu.
Dovolatelkou vymezené otázky však nesplňují kritérium zásadního právního významu a dovolaní tak není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Zprostředkovatelskou smlouvou podle §774 obč. zák. je smlouva, v níž se jedna strana (zprostředkovatel) zavazuje vyvíjet činnost vedoucí k tomu, aby druhá strana (zájemce), měla příležitost uzavřít určitou smlouvu se třetí osobou, a zájemce se zavazuje poskytnout zprostředkovateli odměnu, pokud přičiněním zprostředkovatele došlo k uzavření smlouvy. Znění citovaného ustanovení je natolik jednoznačné, že podstatnými náležitostmi zprostředkovatelské smlouvy (na rozdíl od smlouvy o smlouvě budoucí podle §50a odst. 1 obč. zák.) je jen závazek zprostředkovatele obstarat zájemci příležitost k uzavření určité smlouvy a závazek zájemce poskytnout zprostředkovateli odměnu, bude-li výsledku dosaženo přičiněním zprostředkovatele a nikoli údaj o době, na kterou se zprostředkovatelská smlouva uzavírá (ostatně v souzené věci se strany dohodly na tom, že se smlouva uzavírá na dobu neurčitou – viz čl. V. odst. 1.), ani přesná specifikace předmětu budoucího převodu. To znamená, že smlouva, jejíž uzavření má být zprostředkováno, nemusí být ve zprostředkovatelské smlouvě určena podstatnými obsahovými částmi budoucí smlouvy.
K argumentaci dovolatelky, že danou věc je nutno poměřovat závěry vyjádřenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 33 Od 794/2002, lze uvést, že v jí označené věci nešlo o spor ze zprostředkovatelské smlouvy, nýbrž o vydání bezdůvodného obohacení (proti nároku na zaplacení smluvní pokuty) získaného formou zálohy na kupní cenu, přestože nebyla dosud uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní. Šlo o řešení otázky, zda si lze ponechat zálohu i v případě, že zamýšlený závazek, na jehož plnění byla poskytnuta, vůbec nevznikl (a nemohl tak vniknout ani nárok na zaplacení smluvní pokuty z téhož titulu). V nyní souzené věci jde naopak o nárok na smluvní pokutu vyplývající ze zprostředkovatelské smlouvy; závěry zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soudu se tak nemohou prosadit, neboť jsou založeny na jiném skutkovém základu a na odlišném právním posouzení věci.
Nutno podotknout, že výklad zprostředkovatelské smlouvy ze dne 10. 11. 2005 z hlediska určitosti předmětu plnění, jehož smluvní převod měla obstarat žalovaná, provedl odvolací soud zcela v souladu s ustanovením §35 odst. 2 obč. zák. a zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 35/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.
Žalobkyně sice uvádí, že dovolání podává proti oběma výrokům rozsudku odvolacího soudu, tj. nejen proti potvrzujícímu výroku, ale rovněž proti výroku o nákladech odvolacího řízení, avšak podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) žádné konkrétní námitky proti tomuto výroku neuplatnila. I kdyby dovolání proti nákladovému výroku skutečně směřovalo, nebylo by přípustné (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003).
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátkou [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §3 odst. 1 bodu 4., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění účinném do 29. 2. 2012 (viz čl. II. vyhlášky č. 64/2012 Sb.), ve výši 5.370,- Kč a paušální částka náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300,- Kč; platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 22. listopadu 2012
JUDr. Václav D u d a, v. r.
předseda senátu