ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1649.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 1649/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. S. , zastoupeného JUDr. Čestmírem Viktorjeníkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Vojanova 26, proti žalované SK Sigma Olomouc, a. s., se sídlem v Olomouci, Legionářská 12, identifikační číslo 61974633, zastoupené JUDr. Evou Fajtlovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Muglinově, Mojžíšové 738/4, o zaplacení 500.000,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 18 C 81/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 22. listopadu 2011, č. j. 12 Co 260/2011-231, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání proti rozsudku ze dne 22. listopadu 2011, č. j. 12 Co 260/2011-231, kterým Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci potvrdil (v pořadí první) rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. dubna 2011, č. j. 18 C 81/2011-201, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 400.000,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Žalobce v dovolání vytýká soudům obou stupňů, že nesprávně posoudily právní vztah mezi ním a žalovanou jako občanskoprávní a pochybily proto při řešení otázky promlčení jeho práva na zaplacení odměny. Je přesvědčen, že pokud by byl právní vztah účastníků posouzen správně v režimu obchodního zákoníku, nemohly by soudy dospět k závěru, že jím uplatněné právo je promlčeno. Žalobce však zcela pomíjí, že v průběhu řízení, konkrétně při jednání Okresního soudu v Olomouci dne 30. 9. 2009 nově vymezil předmět řízení, jestliže uvedl, že po žalované požaduje uhrazení odměny ve výši 400.000,- Kč (resp. dvakrát 200.000,- Kč) splatné v roce 2002; v předchozím řízení se žalobou domáhal svých nároků za roky 2003 až 2005. Takto vymezený předmět řízení konkretizoval při jednání Okresního soudu v Olomouci dne 21. 4. 2011, kdy soud prvního stupně usnesením připustil změnu žaloby spočívající ve změně vylíčení skutkového stavu věci. Závěr ohledně změny žaloby žalobce v dovolání nezpochybnil. Jak správně uzavřely soudy, právo žalobce na zaplacení odměny (bonusu profesionálního hráče fotbalu) splatné v roce 2002 je promlčeno. Peněžní odměny dvakrát 200.000,- Kč se staly dle čl. IV. Dodatku č. 3 Smlouvy o spolupráci při výkonu sportovní a ostatní činnosti ze dne 1. 7. 2001 splatnými dne 15. 12. 2002. Následující den začala běžet obecná promlčecí doba. Žalobce se úhrady těchto odměn domáhal poprvé dne 30. 9. 2009, tedy po více než 6,5 letech. Obecná promlčecí doba činí 3 roky podle §101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a 4 roky podle §397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Pro právní posouzení věci je tak zcela bezvýznamné, zda se mezi účastníky řízení jednalo o obchodněprávní nebo občanskoprávní vztah, neboť soudy by musely i v případě posouzení věci podle obchodního práva dospět k závěru o promlčení žalobcem uplatněného práva. Nadto se sluší připomenout, že charakter vztahu mezi účastníky posuzoval již Vrchní soud v Olomouci, který v usnesení ze dne 27. ledna 2011, č. j. 14 Cmo 260/2010-181, dospěl k závěru, že nárok žalobce není nárokem z obchodně závazkového právního vztahu, a z důvodu věcné nepříslušnosti zrušil předchozí rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. února 2010, č. j. 3 Cm 127/2005-151, a věc postoupil věcně příslušnému Okresnímu soudu v Olomouci. Jak vyplývá z ustanovení §104a odst. 7 o. s. ř., rozhodnutím vrchního nebo Nejvyššího soudu o věcné příslušnosti jsou účastníci řízení a soudy vázáni. Přezkum závěrů vrchního soudu o občanskoprávním charakteru právního vztahu mezi účastníky, které soudy obou stupňů - vázány usnesením vrchního soudu - převzaly.
Přestože žalobce v dovolání výslovně uvádí, že jím brojí i proti nákladovému výroku napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, žádné konkrétní výhrady proti tomuto výroku v dovolání neuplatnil; i kdyby nesouhlas s tímto výrokem řádně odůvodnil, nebylo by proti němu dovolání přípustné (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 4/2003).
Lze uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalované podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2012
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu