ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1672.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 1672/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně M. B. , zastoupené Mgr. Janem Farkačem, advokátem se sídlem Brno, Střední 595/26, proti žalované FINE LINE DEVELOP, s. r. o. se sídlem Praha - Žižkov, Kubelíkova 1224/42, zastoupené Mgr. Karlem Neubertem, advokátem se sídlem Třebíč, Oldřichova 1, o zaplacení 128.504,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 C 262/2009, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 27. října 2010, č. j. 54 Co 488/2010-118, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 27. října 2009, č. j. 13 C 262/2009-81, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni a P. B. do tří dnů od právní moci rozsudku částku 128.504,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,5 % od 18. 3. 2008 do 30. 6. 2008, ve výši 10,75 % od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008 a ve výši 9,25 % od 1. 1. 2009 do zaplacení, nejdéle do 30. 6. 2009 a poté od 1. dne každého dalšího kalendářního pololetí trvání prodlení žalované s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den toho kterého pololetí, zvýšené a 7 procentních bodů (výrok I.), současně rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky II. a III.).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. října 2010, č. j. 54 Co 488/2010-118, rozsudek soudu prvního stupně v části jeho výroku I., jíž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 128.504,- Kč s úroky z prodlení za dobu od 11. 12. 2008, potvrdil (výrok I.), v části výroku I., jíž bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úroky z prodlení z částky 128.504,- Kč ve výši 10,5 % ročně za dobu od 18. 3. 2008 do 30. 6. 2008 a ve výši 10,75 % ročně za dobu od 1. 7. 2008 do 10. 12. 2008, a P. B. částku 128.504,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení, změnil tak, že žalobu v této části zamítl (výrok II.), rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o náhradě nákladů státu (výroky III., IV., V. a VI.).
Dovolání žalované proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž do té doby je nadále použitelné – srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV ÚS 1572/11).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum je otevřen pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy zásadně důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. Při přezkumu napadeného rozhodnutí - a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení dovolatel zpochybnil - je dovolací soud uplatněnými dovolacími důvody (jsou-li způsobilé) vázán včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Žalovaná sice odvolacímu soudu vytýká nesprávnost právního závěru, že jí nevzniklo právo ponechat si žalobkyní složený rezervační poplatek (kauci) ve výši 128.504,- Kč, avšak její argumentace je založena na výhradách skutkového charakteru. Namítá totiž, že odvolací soud nesprávně zjistil a vyhodnotil obsah smluvního ujednání účastnic v dohodě o rezervaci ze dne 3. 12. 2007 . Není srozuměna s jeho výkladem, že úmyslem smluvních stran bylo podmínit možnost ponechat si rezervační poplatek pro případ, že k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí ve sjednané době nedojde z důvodu na straně žalobkyně, jakožto sankci stíhající ji za porušení smluvních povinností. Oproti odvolacímu soudu prosazuje, že v případě neuzavření smlouvy bylo právo ponechat si rezervační poplatek vázáno na splnění jejího závazku ve sjednané lhůtě zajistit příležitost k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí. Tyto námitky vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s .ř. Zjišťuje-li totiž soud obsah právního úkonu (tj. činí-li z obsahu smlouvy zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno), a to i pomocí výkladu projevů vůle ve smyslu §35 odst. 2 obč. zák., jde o skutkové zjištění. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, nebo jeho rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 46/2002). Obdobně je tomu s výtkou žalované směřující proti skutkovému závěru odvolacího soudu, že smlouva o smlouvě budoucí nebyla uzavřena proto, že žalobkyně a BONUS BRNOreal spol. s. r. o. (kterou zmocnila k zastupování) se nedohodly na splatnosti kupní ceny, která nebyla v dohodě o rezervaci upravena, a nejde tudíž o porušení smluvní povinnosti žalobkyně. Má za to, že k uzavření smlouvy nedošlo z důvodů na straně žalobkyně, a to její nečinnosti. Připomíná, že žalobkyně učinila vlastní návrh na uzavření smlouvy až po uplynutí rezervační lhůty. Argumentuje-li tudíž žalovaná v dovolání nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve skutkových závěrech týkajících se ujednání účastnic ohledně podmínek, za nichž si mohla ponechat rezervační poplatek, a důvodů, pro které nebyla smlouva o smlouvě budoucí ve lhůtě uzavřena, musel by následně dospět k odlišnému právnímu závěru, tedy dovodit, že jí právo na ponechání si rezervačního poplatku vzniklo. Jak již bylo výše zmíněno, uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. je v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno; skutkový stav věci, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí, je nezpochybnitelný a dovolací soud je povinen z něho vycházet.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Náklady, které vznikly žalobkyni, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání nevystihuje důvod odmítnutí dovolání.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. října 2012
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu