ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1765.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 1765/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) PaeDr . P. N. , zastoupeného JUDr. Robertem Vargou, advokátem se sídlem v Plzni, Vlastina 23, a b) J. G. , zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem v Brně, Jana Uhra 13, proti žalované JUDr . M. K. , zastoupené JUDr. Václavem Plachým, advokátem se sídlem v Praze 6, Mahulenina 19, za účasti vedlejších účastníků na straně žalované 1) STONE GROUP spol. s r.o. se sídlem v Táboře, Světlogorská 2769 (identifikační číslo 25156152), zastoupené JUDr. Václavem Plachým, advokátem se sídlem v Praze 6, Mahulenina 19, 2) GRANIT HOLDING spol. s r.o. se sídlem v Táboře, Světlogorská 2769 (identifikační číslo 25156209), a 3) JUDr. Petra Zadražila , se sídlem v Táboře, Růžová 79, správce konkursní podstaty úpadce KAVEX GRANIT spol. s r.o. se sídlem v Táboře, Bělehradská 2759 (identifikační číslo 25155903), o 1.449.245,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 6/2002, o dovolání žalované, prvního a druhého vedlejšího účastníka proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2009, č.j. 14 Cmo 18/2008-386, takto:
I. Dovolání se odmítají .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 4. 10. 2004, č.j. 13 Cm 6/2004-175, ve znění opravného usnesení ze dne 2. 12. 2004, č.j. 13 Cm 6/2002-210, uložil žalované zaplatit žalobcům 1.449.245,10 Kč s úroky z prodlení ve výši 20% p.a. z částky 120.000,30 Kč od 1. 2. 1998 do zaplacení a z částky 1.329.244,80 Kč od 1. 3. 1998 do zaplacení „s tím, že plněním jednomu z žalobců zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost žalované k druhému žalobci.“ V rozsahu 5.283.081,70 Kč s úroky z prodlení ve výši 20% p.a. z částky 903.082,- Kč od 1. 12. 1997 do zaplacení, z částky 1.500.000,- Kč od 1. 1. 1998 do zaplacení a z částky 2.879.999,70 Kč od 1. 2. 1998 do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 2. 2009, č.j. 14 Cmo 18/2008-386, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně v odvoláním napadeném vyhovujícím výroku o věci samé, ve výroku o nákladech řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací řízení vedené k odvolání žalobců proti zamítavému výroku o věci samé Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 26. 10. 2006, č.j. 13 Cm 6/2002-348, zastavil (§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů); usnesení nabylo 21. 11. 2006 právní moci.
Odvolací soud po právní stránce hodnotil ve vztahu k vyhovujícímu výroku o věci samé následující skutečnosti zjištěné v řízení před soudem prvního stupně.
Dohodou, kterou 30. 9. 1997 uzavřeli F. F., V. D., žalovaná a CAPITAL HOLDING, a.s., smluvní strany upravily sporná práva vyplývající ze smlouvy ze dne 16. 7. 1996, jíž F. F. (převodce) prodal obchodní podíl společnosti KAVEX GROUP, spol. s r.o., V. D., žalované a CAPITAL HOLDING, a.s. (nabyvatelům). Strany se dohodly o zůstatku dluhu za převedení obchodního podílu ve výši 22.000.000,- Kč a o tom, že nabyvatelé, kteří dluh co do důvodu i výše uznali, jej zaplatí převodci v osmi splátkách, a to 1.000.000,- Kč do 30. 10. 1997, 1.500.000,- Kč do 30. 11. 1997, 1.500.000,- Kč do 31. 12. 1997, 3.000.000,- Kč do 31. 1. 1998, 3.000.000,- Kč do 28. 2. 1998, 3.000.000,- Kč do 31. 3. 1998, 4.000.000,- Kč do 30. 4. 1998 a 5.000.000,- Kč do 31. 5. 1998. Pro případ prodlení s placením jednotlivých splátek byla sjednána sankce v podobě smluvního úroku z prodlení ve výši 20% p.a. V článku III. bodu 3 dohody o narovnání převodce slíbil, že nabyvatelům promine část dluhu ve výši 1.000.000,- Kč, jestliže nejpozději do 30. 10. 1997 bude uhrazen dluh KAVEX GROUP s.r.o. u ČSOB a.s. ( „prominutá část dluhu … se … bude vztahovat ke splátce za měsíc říjen 1997 v hodnotě 1.000.000,- Kč“ ), a část dluhu ve výši 5.000.000,- Kč, jestliže nejpozději do 30. 5. 1998 bude uhrazen zůstatek dluhu KAVEX GROUP s.r.o. České spořitelně a.s. ve výši 4.800.000,- Kč s příslušenstvím ( „prominutá část dluhu … se … bude vztahovat ke splátce za měsíc květen 1998 v hodnotě 5.000.000,- Kč“ ). K závazku nabyvatelů ze smlouvy o narovnání přistoupili podle §533 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), vedlejší účastníci, žalobce a právní předchůdce žalobkyně (RSDr. F. G.). Z pohledávky v celkové výši 22.000.000,- Kč s příslušenstvím postoupil F. F. společnosti SATES a.s. smlouvami z 27., 28. a 29. 10. 1998 jistinu 13.670.755,20 Kč s příslušenstvím, představující osmou, sedmou, šestou a část páté splátky (1.670.755,20 Kč) podle splátkového kalendáře z dohody o narovnání; smlouvou ze dne 12. 11. 2001 pak postoupil žalobci a právnímu předchůdci žalobkyně jistinu 6.732.326,80 Kč s úroky z prodlení ve výši 20% z částky 903.082,- Kč od 1. 12. 1997 do zaplacení, z částky 1.500.000,- Kč od 1. 1. 1998 do zaplacení, z částky 3.000.000,- Kč od 1. 2. 1998 do zaplacení a z částky 1.329.244,80 Kč od 1. 3. 1998 do zaplacení. Nesporné bylo, že z původní pohledávky 22.000.000,- Kč byla uhrazena částka 1.596.918 Kč, a to ve splátkách (28. 11. 1997 500.000,- Kč, 27. 5. 1998 300.000,- Kč, 29. 5. 1998 200.000,- Kč, 23. 6. 1998 200.000,- Kč, 20. 7. 1998 70.000,- Kč, 5. 8. 1998 202.703,- Kč a 25. 8. 1998 124.215,- Kč). Podmínky pro prominutí částí dluhu podle článku III. bodu 3 splněny nebyly, tedy dluh KAVEX GROUP s.r.o. z úvěrové smlouvy uzavřené s ČSOB a.s. nebyl do 30. 10. 1997 uhrazen, stejně tak dluh téže společnosti ve výši 4.800.000,- Kč vůči České spořitelně a s., který měl být uhrazen do 30. 5. 1998.
S právním posouzením věci soudem prvního stupně se odvolací soud ztotožnil. Dohodu o narovnání (§585 a násl. obč. zák.) i smlouvu o postoupení pohledávky z 12. 11. 2001 (§524 a násl. obč. zák.) měl za platné právní úkony a vysvětlil, že i po postoupení pohledávky ve výši 3.670.755,20 Kč s příslušenstvím společnosti SATES a.s. a po částečné úhradě dluhu ve výši 1.596.918,- Kč „zůstal“ F. F. „zbytek jistiny pohledávky ve výši 6.732.326,80 Kč se zbývajícím příslušenstvím“ , takže mu nic nebránilo, aby tuto pohledávku postoupil žalobci a právnímu předchůdci žalobkyně. Připomněl, že již soud prvního stupně pravomocným výrokem, jímž žalobu co do 5.283.081,70 Kč s příslušenstvím zamítl, vyhověl žalované, která jako solidární dlužnice proti žalobci a právnímu předchůdci žalobkyně uplatnila podle §511 odst. 3 obč. zák. zpětný postih ve výši jedné osminy dluhu (1.683.081,70 Kč), a na vymáhanou pohledávku započetl její pohledávku proti právnímu předchůdci žalobkyně (3.600.000,- Kč) z titulu smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 20. 9. 1996. Protože smlouvou z 12. 11. 2001 byla částka 6.732.326,80 Kč postoupena „v původních splátkách“ dohodnutých narovnáním, počínaje částečnou splátkou 903.082,- Kč splatnou do 30. 11. 1997, není právo na zaplacení 1.449.245,10 Kč promlčeno (žaloba byla podána 19. 11. 2001, tedy před uplynutím čtyřleté promlčecí doby podle §397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). Nárok žalobců na úroky z prodlení opřely soudy obou stupňů o ustanovení §365 a §369 odst. 1 obch. zák. První část jistiny, ze které se úroky počítají (120.000,30 Kč), představuje rozdíl 1.449.245,10 Kč a „části páté splátky dle dohody o narovnání ve výši 1.329.244,80 Kč“ (zbytek této splátky postoupil F. F. SATES a.s.); dluh 120.000,30 Kč měl být uhrazen do 31. 1. 1998, takže běh úroku začíná 1. 2. 1998. Protože pátá splátka měla být uhrazena do 28. 2. 1998, přiznal soud prvního stupně z její neuhrazené části 1.329.244,80 Kč úrok z prodlení od 1. 3. 1998 do zaplacení. Počátek prodlení žalované stanovil na den po splatnosti čtvrté splátky (1. 2. 1998), neboť „vycházel z toho, že zpětný regres a zápočet je třeba přiřadit k nejpozději splatným splátkám ve smyslu ustanovení §330 odst. 1 obchodního zákoníku, když takto ještě část čtvrté splátky ve výši 120.000,30 Kč nebyla uhrazena.“
Dovolání žalované a vedlejších účastníků nejsou přípustná podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a nebyla shledána přípustnými ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno až uplynutím 31. 12. 2012); případná úvaha dovolacího soudu o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí je vyloučena, protože dovolatelé - jak vyplývá z obsahu jejich podání - neuplatnili regulérním způsobem dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci).
V rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost nemůže být založena jinak, než ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., nelze vznášet výhrady proti skutkovým zjištěním, z něhož vycházely soudy obou stupňů. Námitky dovolatelů, že dílčí (nesporná) platba 1.596.918,- Kč, provedená v sedmi splátkách (od 28. 11. 1997 do 25. 8. 1998), uhradila dluh představující první a částečně druhou splátku podle splátkového kalendáře sjednaného v dohodě o narovnání, že společnosti SATES a.s. F. F. nepostoupil - jak zjistil soud prvního stupně - osmou, sedmou, šestou a část páté splátky podle zmíněného splátkového kalendáře, nýbrž „zbytek druhé splátky, třetí a násl.“ , že části předposlední a poslední splátky nebyly smlouvou z 12. 11. 2001 postoupeny, že „stejnou pozici na zápočet vůči Dr. N. měl další spoludlužník, který do řízení nepřistoupil,“ že nad rámec finančního plnění bylo plněno i věcně (např. formou přenechání osobního vozidla), že podmínky pro prominutí části dluhu sjednané v článku III. bodu 3 dohody o narovnání byly splněny a že „žádný dluh k podání žaloby neexistoval,“ takže postoupena byla pohledávka neexistující, vystihují nesouhlas se skutkovým stavem, který soudy obou stupňů podrobily právnímu hodnocení. Zpochybňují-li dovolatelé právní posouzení odvolacího soudu prostřednictvím důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., činí tak způsobem procesně neregulérním, jinak řečeno, jiné právní závěry (o neplatnosti postupní smlouvy a o promlčení nároku) budují na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od zjištění, k nimž v souladu s procesními pravidly dospěl odvolací soud. Pomíjí však, že výhrady proti skutku - uplatněné regulérně či nikoliv - nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu.
Výtka, že „bylo jednáno a doručováno někomu, kdo nebyl oprávněn za vedlejší účastníky jednat“ , vystihuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci); při zvažování přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. k ní však přihlížet nelze (srov. §237 odst. 3, část věty za středníkem, o.s.ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobcům, kteří by na jejich náhradu jinak měli právo, náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. listopadu 2012
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu