ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.1815.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 1815/2011-218
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. P. V. , správce konkurzní podstaty úpadce DSK, spol. s. r. o. se sídlem Praha 1, Břehová 6, zastoupeného Mgr. Pavlem Vinterem, advokátem se sídlem Praha 10, V Olšinách 10, proti žalovaným 1 ) RNDr. J. Š., CSc., a 2) MUDr. D. Š. , zastoupeným Mgr. Lenkou Urbanovou, advokátkou se sídlem Praha 4, Vápencová 569/13, o zaplacení 1,350.608,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 271/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2011, č. j. 28 Co 557/2010-194, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16.320,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Lenky Urbanové, advokátky se sídlem Praha 4, Vápencová 569/13.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. ledna 2011, č. j. 28 Co 557/2010-194, potvrdil rozsudek ze 25. června 2010, č. j. 7 C 271/2008-157, jímž Okresní soud Praha-západ zamítl žalobu o zaplacení částky 1,350.608,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž do té doby je nadále použitelné - srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV ÚS 1572/11).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobce zpochybnil právní závěr odvolacího soudu, že úpadci coby zhotoviteli díla nevzniklo právo na zaplacení ceny díla prostřednictvím námitek, jejichž podstatu tvoří výhrady ke skutkovému závěru, že nedošlo k řádnému dokončení díla, na něž byl podle smluvního ujednání vázán nárok úpadce na zaplacení ceny díla. Žalobce při rekapitulaci a vlastním vyhodnocení provedených důkazů vyjadřuje přesvědčení, že své tvrzení o dokončení díla prokázal. Pokud argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud nepochybil ve svých skutkových zjištěních, musel by následně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že úpadci vznikla pohledávka za žalovanými z titulu zaplacení ceny díla. Jelikož výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění, uplatnil žalobce ve skutečnosti dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Ten však nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít, neboť neslouží k řešení právních otázek, nýbrž k nápravě případného pochybení spočívajícího v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Žalobce přehlíží, že skutkový stav, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný a dovolací soud je povinen z něho vycházet.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovaným vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky, které sestávají z odměny advokátky ve výši 13.000,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 5. ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění před 1. 3. 2012 - srovnej čl. II vyhlášky č. 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 600,- Kč (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a z částky 2.720,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokátka povinna z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 20. listopadu 2012
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu