ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.2180.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 2180/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně L. Č., zastoupené JUDr. Petrem Elšíkem, advokátem se sídlem Olomouc, Sokolská 7, proti žalované Bc. A. Z., zastoupené JUDr. Leošem Vyhnánkem, advokátem se sídlem Olomouc, Helsinská 956/11A, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 148/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 7. února 2012, č. j. 12 Co 437/2011-118, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 7. února 2012, č. j. 12 Co 437/2011-118, potvrdil rozsudek ze dne 13. října 2011, č. j. 19 C 148/2011-94, jímž Okresní soud v Olomouci zamítl žalobu o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalovaná na základě kupní smlouvy uzavřené dne 30. 6. 2010 s žalobkyní nabyla do svého vlastnictví zde specifikovanou bytovou jednotku s příslušnými podíly na společných částech domu za kupní cenu 1.600.000,- Kč. Podle ujednání účastnic obsaženého v jimi uzavřené smlouvě o budoucí kupní smlouvě ze dne 9. 4. 2010 měla žalovaná plnit žalované zálohu kupní ceny ve výši 100.000,- Kč k rukám K. M. (tj. dohoda o platebním místě). Z těchto zjištění soudy učinily závěr, že žalovaná žalobkyni uhradila celou kupní cenu, jestliže na základě jejich ujednání obsaženého ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě předala dne 9. 4. 2010 částku 100.000,- Kč coby zálohu na kupní cenu K. M.; závazek žalované z kupní smlouvy zaplatit žalobkyni kupní cenu 1,600.000,- Kč tudíž zanikl splněním (§559 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „obč. zák.“).
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť hodnocením v něm obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž do té doby je nadále použitelné - srovnej nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV ÚS 1572/11).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Ačkoli žalobkyně v dovolání avizuje uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat nesprávné právní posouzení věci, ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Podstatu jejích dovolacích námitek tvoří výhrady proti skutkovému zjištění ohledně místa plnění zálohy kupní ceny ve výši 100.000,- Kč sjednaného ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě a v kupní smlouvě, které bylo právně významné pro závěr odvolacího soudu, zda povinnost žalované zaplatit žalobkyni kupní cenu zanikla splněním (§559 obč. zák.). Oproti odvolacímu soudu, který ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 9. 4. 2010, z kupní smlouvy ze dne 30. 6. 2010, uzavřených žalobkyní (prodávající) a žalovanou (kupující), a z výpovědí žalované jako účastnice řízení a svědka K. M. vzal za prokázané, že sjednané místo plnění zálohy kupní ceny bylo u K. M., jenž zprostředkoval žalobkyni prodej bytové jednotky (jinými slovy řečeno, účastnice projevily shodnou vůli, že část kupní ceny ve výši 100.000,- Kč uhradí žalovaná žalobkyni v hotovosti k rukám K. M.), prosazuje žalobkyně názor, že z obsahu uvedených smluv vyplývá pouze to, že se účastnice dohodly, že žalovaná měla svěřit K. M. částku 100.000,- Kč v podobě „rezervačního poplatku“ do jakési úschovy trvající nejdéle do podpisu kupní smlouvy“. Otázka, co bylo obsahem ujednání účastníků zaznamenaných ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě a v kupní smlouvě, je otázkou skutkovou, nikoli právní. Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, jde o skutkové zjištění (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, nebo jeho rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopisu Soudní judikatura, ročník 2002, pod č. 46). Právním posouzením je taková činnost soudu, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z konkrétních skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Argumentuje-li žalobkyně v dovolání nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve skutkových závěrech týkajících se obsahu ujednání účastnic o místě plnění zálohy kupní ceny (sjednané místo plnění bylo u K. M.) a vyšel z jí prezentovaného výkladu smluvního ujednání, že v kupní smlouvě byla sjednána pouze úschova zálohy kupní ceny u K. M., musel by návazně dospět k odlišnému právnímu posouzení věci, a to, že peněžitý závazek žalované z kupní smlouvy v rozsahu 100.000,- Kč nezanikl splněním, uhradila-li žalovaná zálohu kupní ceny k rukám K. M. (§567 odst. 1 a §559 obč. zák.). Žalobkyně tak prostřednictvím vlastní verze skutku zpochybňuje správnost právního závěru odvolacího soudu. Přehlíží ovšem, že skutkový stav, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím soudem, je v poměrech přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpochybnitelný a dovolací soud je povinen z něho vycházet.
Námitka žalobkyně, že K. M. nevybavila písemnou plnou mocí k převzetí zálohy kupní ceny od žalované, je z hlediska ujednání o platebním místu nevýznamná.
Lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 11. prosince 2012
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu