ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.2304.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 2304/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce M. P., zastoupeného JUDr. Radkem Foralem, advokátem se sídlem Napajedla, Masarykovo nám. 220, proti žalované Chladírenský Servis Jedlička, s. r. o., se sídlem Plzeň, Klatovská tř. 519/177, identifikační číslo: 64361616, zastoupené Mgr. Petrem Vlachem, advokátem se sídlem Plzeň, nám. Republiky 2, o zaplacení úroků z prodlení z částky 600.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 34 C 386/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. listopadu 2009, č. j. 56 Co 552/2008-153, takto:
I. Dovolání proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. listopadu 2009, č. j. 56 Co 552/2008-153, se zamítá.
II. Dovolání proti výroku II. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. listopadu 2009, č. j. 56 Co 552/2008-153, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 23. července 2008, č. j. 34 C 386/2007-99, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 27. dubna 2009, č. j. 34 C 386/2007-126, řízení do částky 600.000,- Kč zastavil (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 600.000,- Kč ve výši 9,5% p. a. od 28. 6. 2005 do 30. 6. 2005, 8,75% p. a. od 1. 7. 2005 do 31. 12. 2005, 9% p. a. od 1. 1. 2006 do 31. 12. 2006 a 9,5% p. a. od 1. 1. 2007 do 18. 6. 2007 (výrok II.), žalobu o zaplacení úroku z prodlení z částky 600.000,- Kč od 21. 6. 2005 do 27. 6. 2005 zamítl (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV).
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 5. listopadu 2009, č. j. 56 Co 552/2008-153, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. ve spojení s doplňujícím rozsudkem změnil tak, že žalobu o zaplacení úroku z prodlení z částky 600.000,- Kč za dobu od 28. 6. 2005 do 18. 6. 2007 zamítl (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).
Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobce jako prodávající a žalovaná jako kupující uzavřeli dne 1. 6. 2005 kupní smlouvu o prodeji nemovitostí - pozemků st. parc. č. 439 - zastavěné plochy, nádvoří o výměře 200 m2, parc. č. 325/38 - zahrady o výměře 186 m2 a rodinného domu čp. 350 na pozemku st. parc. č. 439, zapsaných na LV č. 1856 pro katastrální území M., obec U. H. (dále jen „nemovitosti“) - za kupní cenu 700.000,- Kč. Část kupní ceny ve výši 100.000,- Kč zaplatila žalovaná před podpisem smlouvy jako rezervační zálohu na kupní cenu. Splatnost doplatku kupní ceny ve výši 600.000,- Kč si účastníci sjednali v článku III. kupní smlouvy „do 5 kalendářních dní ode dne, kdy kupující obdržel od katastrálního úřadu zaregistrovanou tuto kupní smlouvu a výpis z listu vlastnictví se zapsáním vlastnických práv kupujícího“. Účastníkem kupní smlouvy byla kromě žalobce a žalované realitní kancelář REALTA RK s. r. o. se sídlem Plzeň, Malická 22 (vedlejší účastník), jíž prodávající a kupující v článku VIII. kupní smlouvy udělili plnou moc k jednání s příslušnými úřady, Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, katastrálním pracovištěm Uherské Hradiště o všech záležitostech souvisejících s předmětem této smlouvy, k podání návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí, včetně doručování. Návrh na vklad vlastnického práva byl podán dne 1. 6. 2005 a po jeho povolení rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrálního pracoviště Uherské Hradiště, č. j. V - 2324/2005-711, byl vklad vlastnického práva žalované zapsán v katastru nemovitostí dne 15. 6. 2005 s právními účinky vkladu ke dni 1. 6. 2005. Dne 13. 6. 2005 bylo katastrálnímu úřadu doručeno usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. D 1983/2003, na jehož základě bylo do katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo k předmětným nemovitostem i pro Českou republiku - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Kupní smlouva, opatřená doložkou o povolení vkladu, byla doručena společnosti REALTA RK, s. r. o., dne 22. 6. 2005. Doplatek kupní ceny ve výši 600.000,- Kč žalovaná zaplatila žalobci dne 18. 6. 2007 (poté, co byl odstraněn duplicitní zápis vlastnického práva na základě souhlasného prohlášení, a v katastru nemovitostí bylo zapsáno vlastnické právo pouze žalované); žalobce vzal poté žalobu v tomto rozsahu zpět.
Soud prvního stupně na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dovodil, že ujednání účastníků o době splatnosti doplatku kupní ceny je v části, která váže splatnost pohledávky na doručení výpisu z listu vlastnictví žalované, neplatné pro neurčitost. Svůj závěr založil na úvaze, že je obecně známou skutečností, že katastrální úřad automaticky žádnému subjektu nezasílá výpis z listu vlastnictví. V ujednání kupní smlouvy není uvedeno, který z účastníků smlouvy obstará žalované výpis z listu vlastnictví. Sjednaná podmínka je proto neurčitá, nesplnitelná a jako k takové k ní nelze přihlížet. Vzhledem k tomu, že zmocněnci žalované byla kupní smlouva opatřená doložkou o vkladu doručena dne 22. 6. 2005, žalovaná byla povinna do pěti dnů poté, tedy do 27. 6. 2005, zaplatit doplatek kupní ceny. Jelikož tak neučinila, dostala se dnem 28. 6. 2005 do prodlení, které trvalo do 18. 6. 2007, kdy žalobci částku 600.000,- Kč uhradila (§517 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „obč. zák.“).
Odvolací soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě byla splatnost doplatku kupní ceny dohodou účastníků vázána na splnění dvou kumulativních podmínek, a to, že žalovaná obdrží od katastrálního úřadu zaregistrovanou kupní smlouvu a že obdrží výpis z listu vlastnictví se zapsáním svých vlastnických práv. Oproti soudu prvního stupně ujednání, jímž byla splatnost doplatku vázána na dobu, kdy kupující obdrží výpis z listu vlastnictví, neposoudil jako ujednání neurčité, popř. ujednání obsahující nemožnou či nesplnitelnou podmínku. Účastníci si sjednali, že splatnost nastane do pěti dnů poté, co budou splněny obě dohodnuté podmínky. Žalobce si byl vědom toho, že doplatek kupní ceny mu bude uhrazen v závislosti na tom, kdy žalovaná obdrží kupní smlouvu s doložkou o vkladu a výpis z listu vlastnictví se zapsáním jejího vlastnického práva. Žalovaná si byla vědoma, že svou platební povinnost musí splnit ve lhůtě, běžící od okamžiku, kdy se do její dispozice dostane kupní smlouva s doložkou a výpis z listu vlastnictví. Odvolací soud dospěl k závěru, že se žalobci nepodařilo prokázat tvrzení, že výpis z listu vlastnictví se zapsáním vlastnického práva byl žalované doručen. Vzhledem k vymezení plné moci v článku VIII. kupní smlouvy dovodil, že realitní kancelář nebyla zmocněna k převzetí výpisu z listu vlastnictví s účinky jeho doručení žalované, tedy splnění podmínky, s níž byla spojena splatnost doplatku kupní ceny. Odvolací soud uzavřel, že k prodlení žalované s úhradou doplatku kupní ceny ve sledovaném období nedošlo, neboť byla splněna pouze jedna ze dvou sjednaných podmínek splatnosti. Žalobcem tvrzenou okolnost, že žalovaná platbu odsunula vzhledem k zápisu duplicitního vlastnictví, považoval za právně irelevantní.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a důvodnost o §241a odst. 1 písm. b/ o. s. ř. Není srozuměn se závěrem odvolacího soudu, že nenastala splatnost doplatku kupní ceny, jelikož byla vázána na splnění dvou kumulativních podmínek, z nichž druhá - obdržení výpisu z listu vlastnictví - splněna nebyla. Prosazuje názor, že ujednání v kupní smlouvě, podle něhož byla splatnost vázána i na okamžik, kdy žalovaná od katastrálního úřadu obdrží výpis z listu vlastnictví, jak vyplývá z textu smlouvy, je podmínkou nemožnou, k níž se nepřihlíží (§36 odst. 1 obč. zák.); je obecně známo, že katastrální úřad spolu s kupní smlouvou automaticky výpis z listu vlastnictví nedoručuje. Protože z ujednání v kupní smlouvě nevyplývá ani to, kdo měl žalované výpis předat, popř. zda si jej měla obstarat sama, považuje takové ujednání za neplatné pro neurčitost, kterou nelze odstranit výkladem. V tomto ohledu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 61/99, 33 Cdo 512/2000 a 33 Odo 311/2001. I kdyby názor odvolacího soudu o platnosti ujednání ohledně druhé z podmínek splatnosti byl správný, nelze mu přisvědčit, že nebylo prokázáno doručení výpisu z listu vlastnictví žalované. Odvolací soud přehlédl, že sama žalovaná ke svému podání ze dne 5. 4. 2008 připojila listinu ze dne 24. 6. 2005, zaslanou jí Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, katastrálním pracovištěm Uherské Hradiště, jíž byla vyrozuměna o duplicitním zápisu v listu vlastnictví a jejíž přílohou byl právě výpis z listu vlastnictví, v němž bylo zapsáno vlastnické právo k předmětným nemovitostem svědčící nejen státu, ale i jí. Žalovaná přijetí tohoto dopisu nepopřela, naopak jej sama předložila soudu jako důkaz prokazující existenci právní vady; pomlčela však, že obdržela i vlastnický list. Žalobce má za to, že bylo prokázáno splnění obou podmínek uvedených v kupní smlouvě a že žalované tudíž vznikla povinnost uhradit doplatek kupní ceny ve sjednané lhůtě splatnosti. Žalobce má výhrady i k tomu, jak odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení za situace, kdy předmětem řízení zůstalo pouze příslušenství jistiny. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.).
Dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky jeho advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky (§10a o. s. ř.) se proto zaměřil na posouzení otázky, zda je též důvodné.
Žalobce nenamítá žádnou z vad vyjmenovaných v §242 odst. 3 větě druhé o. s. ř., k nimž je dovolací soud povinen přihlédnout, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny, a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, žalobce zpochybnil právní závěr, že žalovaná nebyla v prodlení se splněním závazku uhradit doplatek kupní ceny. Tento závěr závisel na posouzení předběžné otázky, zda ujednání, jímž byla splatnost doplatku kupní ceny vázána na uplynutí doby 5 kalendářních dnů ode dne, kdy kupující obdrží nejen katastrálním úřadem „zaregistrovanou“ kupní smlouvu, ale i výpis z listu vlastnictví se zapsáním vlastnických práv kupujícího, je z hlediska určitosti platné.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §488 obč. zák. závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek (dluh). Z kupní smlouvy uzavřené ve smyslu §588 obč. zák. zpravidla vzniká mezi kupujícím a prodávajícím právní vztah synallagmatické povahy, kdy povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu prodávajícímu je vázána na současné splnění povinnosti prodávajícího odevzdat mu předmět koupě, není-li doba plnění dohodnuta k jinému časovému okamžiku. Splatnost (doba splnění) dluhu zásadně nenastává současně se vznikem povinnosti plnit; buď je určena dobou, ve které je dlužník povinen podle smlouvy, právního předpisu nebo rozhodnutí splnit svůj dluh, nebo, není-li takto určena, vyvolá ji věřitel tím, že dlužníka o plnění požádá (§563 obč. zák.). Okamžik splatnosti dluhu je rozhodný mimo jiné z hlediska prodlení dlužníka.
Podle §517 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení (odst. 1 věta první). Jde-li o prodlení s plněním peněžního dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis (odst. 2).
V posuzovaném případě jde o případ, kdy doba splnění byla dohodnuta. Účastníci si v článku III. kupní smlouvy sjednali splatnost doplatku kupní ceny „do 5 kalendářních dnů ode dne, kdy kupující obdržel od katastrálního úřadu zaregistrovanou tuto kupní smlouvu a výpis z listu vlastnictví se zapsáním vlastnických práv kupujícího.“ Žalobce brojí proti závěru, že ujednání, jímž byla splatnost doplatku kupní ceny vázána na kumulativní splnění těchto dvou podmínek, je z hlediska určitosti vymezení v pořadí druhé z nich platné.
Podle §37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Sankce neplatnosti právního úkonu se tímto ustanovením váže k náležitostem projevu vůle; projev vůle je neurčitý, je-li po jazykové stránce sice srozumitelný, avšak nejednoznačný zůstává jeho věcný obsah, a neurčitost tohoto obsahu nelze překlenout ani za použití výkladových pravidel uvedených v §35 odst. 2 obč. zák. Vůle vtělená do smlouvy je svým projevem určitá a srozumitelná, jestliže je výkladem objektivně pochopitelná, tj. může-li typický účastník tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu adekvátně vnímat (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1032/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 1998, pod číslem 1 přílohy, a jeho rozsudek ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2001).
Podle §35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Citované ustanovení vychází z toho, že o obsahu právního úkonu může vzniknout pochybnost. V takovém případě je třeba vzniklou pochybnost odstranit výkladem jazykového vyjádření právního úkonu, a to zejména gramatickým, logickým, systematickým, historickým, teleologickým a srovnávacím. Kromě toho soud posoudí na základě provedeného dokazování, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Na vůli toho, kdo úkon učinil, lze usuzovat také s přihlédnutím k následnému chování smluvních stran. Pakliže je obsah právního úkonu zaznamenán písemně, určitost projevu vůle je dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že účastníkům smlouvy je jasné, co je předmětem smlouvy a jaká jsou jejich práva a povinnosti, není-li to poznatelné z textu listiny (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 33 Odo 2300/99, a ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 30/2002).
Lze souhlasit s odvolacím soudem, že obsah kupní smlouvy - pokud jde o sjednanou splatnost nedoplatku kupní ceny - kritéria určitosti splňuje. Účastníci v článku III. kupní smlouvy stanovili dobu plnění způsobem, jímž ji učinili závislou na dvou událostech s tím, že od okamžiku, kdy nastanou, se odvíjí lhůta k plnění v délce pěti dnů. Ujednání, podle něhož splatnost doplatku kupní ceny nastane do 5 kalendářních dnů ode dne, kdy žalovaná obdrží kupní smlouvu s doložkou katastrálního úřadu o vkladu a kdy obdrží výpis z listu vlastnictví se zapsáním svých vlastnických práv, lze s přihlédnutím k jeho jazykovému vyjádření (slovnímu znění a významu použitých výrazů), jak je zachyceno v textu smlouvy, vyložit tak, že účastníci jím projevili vůli učinit dobu splatnosti závislou na dvou událostech, a to okamžiku, kdy žalovaná obdrží kupní smlouvu opatřenou doložkou katastrálního úřadu o vkladu a kdy obdrží výpis z listu vlastnictví (resp. z katastru nemovitostí). Pro počátek běhu pětidenní lhůty přitom učinili rozhodným pouze okamžik, kdy žalovaná bude mít k dispozici obě uvedené listiny. Z hlediska splnění podmínek bylo přitom zjevně bezvýznamné, od koho žalovaná listiny obdrží (zda od žalobce či od katastrálního úřadu). Pokud by tomu tak nebylo, jistě by to účastníci slovně vyjádřili. Pro tento výklad svědčí i následné chování samotného žalovaného, který ve svém podání ze dne 23. 4. 2008 (čl. 45 spisu) tvrdil, že výpis z katastru nemovitostí obstaral a žalované ho zaslal, a v dovolání namítl, že žalovaná výpis z katastru nemovitostí obdržela i od katastrálního úřadu spolu s vyrozuměním o duplicitním zápisu vlastnictví ze dne 24. 6. 2005; oběma těmto způsobům doručení výpisu z katastru nemovitostí přitom přisuzoval splnění sjednané podmínky. Výhrada žalobce, že ujednání o splatnosti doplatku kupní ceny je v části vymezující druhou z uvedených podmínek pro neurčitost neplatné, se z uvedených důvodů nemůže prosadit, neboť pochybnosti o určitosti tohoto ujednání jsou odstranitelné jeho výkladem. Lze uzavřít, že účastníci učinili dobu splatnosti závaznou pro věřitele i dlužníka - z hlediska způsobu její fixace - závislou na dvou nejistých událostech, o nichž nebylo jisto, zda a kdy nastanou. Takový způsob sjednání doby splatnosti není v rámci smluvní autonomie vyloučen (srovnej rovněž Knapp, V., Splnění závazků a jiné způsoby jejich zániku, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1955, s. 115). Vzhledem k učiněným závěrům je bez významu námitka, že je obecně známou skutečností, že katastrální úřad žádnému subjektu nezasílá bez dalšího výpis z listu vlastnictví, jíž se žalobce snažil odůvodnit názor, že ujednání o splatnosti je v této části neplatné pro nemožnost plnění (§37 odst. 2 obč. zák.). Navíc argumentaci, že k podmínce nemožné se ve smyslu §36 odst. 1 obč. zák. nepřihlíží, žalobce použil nepřípadně, jelikož v dané věci se nejednalo o podmínku, na jejíž splnění byl vázán vznik, změna nebo zánik práva či povinnosti, nýbrž o podmínku splatnosti dluhu. Sluší se podotknout, že poukaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 6/99, sp. zn. 33 Odo 311/2001 a sp. zn. 33 Cdo 512/2000 je nepřiléhavý, neboť se jednalo o spory skutkově odlišné, než je posuzovaná věc.
Námitkou proti závěru odvolacího soudu, že doručení výpisu z listu vlastnictví žalované nebylo prokázáno, uplatnil žalobce dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím lze vytýkat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
V posuzovaném případě bylo zjištění, že žalovaná obdržela výpis z katastru nemovitostí se zápisem svého vlastnického práva k nemovitostem, významné pro právní závěr, že byla v prodlení se splněním dluhu (§517 obč. zák.). Žalobce správnost skutkového závěru, že neprokázal, že žalovaná předmětnou listinu obdržela, zpochybnil výhradou, že tato skutečnost vyšla za řízení najevo a odvolací soud ji pominul. Z obsahu spisu skutečně vyplývá, že žalovaná ke svému podání ze dne 5. 4. 2008 (na čl. 31 spisu) připojila listinu Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, katastrálního pracoviště Uherské Hradiště ze dne 24. 6. 2005, označenou jako „Vyrozumění o duplicitním zápisu vlastnictví“. Uvedený přípis, k němuž byl jako příloha připojen výpis z katastru nemovitostí, však byl adresován Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, a jemu byl také doručen dne 30. 6. 2005. Protože z obsahu přípisu ze dne 24. 6. 2005 se dále podává jen to, že podle „rozdělovníku“ byl jeden jeho stejnopis určen žalované, není jím prokazováno tvrzení žalobce, že se stejnopisem vyrozumění byl žalované doručen i výpis z katastru nemovitostí. Ani údaje uvedené na dodejce (čl. 53 spisu) nepotvrdily skutkovou verzi žalobce, neboť údaj, že žalované byl dne 30. 6. 2005 doručen spolu s vyrozuměním i výpis z katastru nemovitostí, na dodejce uveden není. Jestliže odvolací soud za situace, kdy žalovaná popírala obdržení výpisu z katastru nemovitostí ve sledovaném období a tato skutečnost nevyplynula ze žádného z provedených důkazů, dospěl k závěru, že doručení výpisu z katastru nemovitostí žalované nebylo prokázáno, nelze tomuto skutkovému závěru ničeho vytknout. Pouhá prokázaná skutečnost, že žalovaná byla vyrozuměna o duplicitním zápisu vlastnického práva k předmětným nemovitostem v katastru nemovitostí, není splněním jedné z podmínek, s níž byla spojována splatnost dluhu.
Protože se žalobci nepodařilo prostřednictvím uplatněných důvodů a jejich obsahové konkretizace zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu v jeho měnícím výroku I., dovolací soud dovolání zamítl (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.).
Dovolání žalobce směřující proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není přípustné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2003); dovolací soud je proto odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalobci právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §142 odst. 1a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2012
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu