ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.2318.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 2318/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně SV UNIPS s.r.o. , se sídlem v Ostravě – Svinově, Bílovecká 106/9, zastoupené JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Ovesná 7/356, proti žalovaným 1) Mgr. A. V. a 2) PaeDr. P. V. , zastoupeným JUDr. Irenou Hučkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Mariánských Horách, 28. října 434/211, o 362.393,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 81 C 235/2003, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2012, č.j. 11 Co 199/2011-450, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Zdeňky Doležílkové, advokátky.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaných směřující (hodnoceno podle obsahu) proti v záhlaví citovanému rozsudku v části, jíž krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 14. 12. 2010, č.j. 81 C 235/2003-364, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 10. 2. 2011, č.j. 81 C 235/2003-383, ve výroku, kterým okresní soud uložil žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 362.393,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolatelé však důvod nesprávného právního posouzení věci vůbec neuplatnili. Odvolacímu soudu totiž nevytýkají nesprávnou interpretaci ani aplikaci právní normy, ale pouze nesprávné hodnocení důkazu znaleckým posudkem; jejich výhrady v konečném důsledku směřují pouze proti správnosti skutkových zjištění a vystihují tak dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jenž je – jak bylo vyloženo výše – důvodem k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilým.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátkou v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §3 odst. 1 bodu 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. částkou 10.000,- Kč. Součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně 18. prosince 2012
JUDr. Pavel K r b e k, v. r.
předseda senátu