ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.2726.2009.1
sp. zn. 33 Cdo 2726/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně Základní organizace Českého zahrádkářského svazu „U Lesoparku“ se sídlem v Praze 10, Hornoměcholupská 70, zastoupené JUDr. Karlem Krňanským, advokátem se sídlem v Praze 2, Šumavská 22, proti žalované Pražské energetice, a. s. , se sídlem v Praze 10, Na Hroudě 1492/4, o splnění povinnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 161/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2009, č. j. 22 Co 575/2008-60, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. června 2008, č. j. 7 C 161/2007-41, zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované dodávat žalobkyni elektřinu do odběrného místa v P.-H., které se nalézá v pilířku oplocení na hranici pozemku parc. č. 2400/2, který je zapsán v katastru nemovitostí na LV č. 1857 pro katastrální území H., u Katastrálního úřadu hlavního města Prahy, katastrální pracoviště Praha, podle smlouvy o dodávce elektřiny č. 00032201 ze dne 5. 8. 1997; zároveň rozhodl o nákladech řízení. Vzal za prokázané, že účastnice uzavřely dne 5. 8. 1997 smlouvu o dodávce elektřiny, kterou se žalovaná zavázala dodávat elektřinu ze svého rozvodného zařízení do odběrného zařízení žalobkyně (odběratelky) v odběrném místě „ P.“. Dne 17. dubna 2002 rozhodnutím pod č. j. PÚ 2113/92/1 rozhodl Pozemkový úřad magistrátu hlavního města Prahy, že L. R. a J. K. jako dědici oprávněné osoby jsou podílovými spoluvlastníky objektu stavby, který se nachází na pozemku parc. č. 2400/2 v k. ú. H. a není evidován v katastru nemovitostí. P. R. dne 4. 10. 2005 uzavřela na základě čestného prohlášení, že žalobkyně trvale opustila odběrné místo, smlouvu na totéž odběrné místo. Dopisem ze dne 12. 10. 2005 žalobkyně oznámila žalované, že nedala podnět k převodu odběrného místa č. 8110456333 na jiného odběratele a že trvá na zachování smlouvy o dodávce elektřiny. Rozsudkem ze dne 20. února 2006, č. j. 24 Co 155/2005-65, Městský soud v Praze změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. ledna 2005, č. j. 13 C 99/2003-41, tak, že L. R. a J. K. nejsou rovnodílnými spoluvlastníky objektu stavby vybudovaného na pozemku označeném v geometrickém plánu č. 1548-114/2001 ze dne 14. 5. 2001 jako parcela č. 2400/7 (v rozhodnutí pozemkového úřadu označené jako parcela č. 2400/2). Rozsudek nabyl právní moci dne 20. 2. 2006. Vlastníkem pozemků parc. č. 2400/2, 2400/3, 2400/4 a 2400/7 v k. ú. H. je L. R. Elektřina byla do objektu, kde bylo umístěno měřící zařízení, dodávána do jara či léta 2007, kdy P. R. požádala žalovanou o odpojení domku č. p. 33 od elektřiny a přeložení měřícího zařízení do pilířku oplocení na hranici pozemků parc. č. 2400/2 a 2672/1 v k. ú. H. V jeho spodní části jsou umístěny nožové pojistky, nad nimi je plechová skříňka s elektroměrem. P. R., která hradila náklady na přesun elektroměru a zhotovení plechové skříně, neumožnila žalobkyni do skříně umístit další elektroměr. V rámci řízení o vyklizení sporného domku se dne 30. 4. 2008 uskutečnilo ohledání na místě samém, při němž bylo zjištěno, že na pozemku parc. č. 2400/2 se již nenachází žádná budova, je viditelný pouze půdorys bývalé stavby a na pozemku nejsou žádné zbytky stavebního materiálu. Soud prvního stupně dovodil, že k právním úkonům způsobilé účastnice uzavřely dne 5. 8. 1997 smlouvu o dodávce elektřiny podle §15 odst. 1 zákona č. 222/1994 Sb., o podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci. Se zřetelem k tomu, že smlouva ze dne 4. 10. 2005 uzavřená mezi P. R. a žalovanou na totéž odběrné místo, k němuž se vázala smlouva žalobkyně, odporuje Obchodním podmínkám dodávky elektřiny ze sítě nízkého napětí pro odběratele kategorie C a D č. 2/95 a dodacím podmínkám, tvořícím součást smluvního ujednání účastnic, neboť ze strany žalobkyně relevantním způsobem nedošlo k ukončení smlouvy o odběru elektřiny, je smlouva ze dne 4. 10. 2005 neplatná podle §37 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalovaná se totiž zavázala k plnění, které s ohledem na existující právní vztah mezi účastnicemi nemohla ve prospěch P. R. uskutečnit. Přes tento závěr však nebylo možno žalobě vyhovět, jelikož se odběrné místo, definované ustanovením §2 odst. 2 písm. a) bodu 14 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetického zákona), nacházelo v dnes již neexistujícím domu č. p. 33 na pozemku parc. č. 2400/7. Povinnost dodávat elektřinu žalobkyni podle smlouvy ze dne 5. 8. 1997 zanikla společně s faktickým zánikem odběrného místa podle §575 odst. 1 obč. zák. Za odběrné místo nelze považovat pilíř v oplocení, v němž se nacházejí pojistky a měřící zařízení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. března 2009, č. j. 22 Co 575/2008-60, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. S odkazem na §15 odst. 1 a 2 zákona č. 222/1994 Sb., o podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích, §2 odst. 2 písm. a) bod 14 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, a §575 odst. 1 obč. zák. se zcela ztotožnil - při nezměněném závěru o skutkovém stavu - s právním posouzením věci soudem prvního stupně a na odůvodnění jeho rozhodnutí odkázal. Pouze dodal, že označení místa odběru „U L. 2400“ (z čehož žalobkyně dovozovala, že odběrné místo je na pozemku č. 2400) není ničím jiným, než pouhým uvedením adresy, na které se odběrné místo, situované v domě č. 33, nachází. Nelze pominout, že povinnost zajistit dodávku elektrické energie je vázána na existenci konečného odběrného zařízení odběratele, které v dané věci neexistuje, a na souhlas vlastníka nemovitosti, jímž je P. R., která souhlas odmítá udělit.
V dovolání, jehož přípustnost žalobkyně (dále jen „dovolatelka“) dovozuje ze znění §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přisuzuje rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po stránce právní, neboť odporuje hmotnému právu. Není srozuměna se závěrem, že plnění žalované se stalo podle §575 odst. 1 obč. zák. nemožným v důsledku zániku odběrného místa, za které odvolací soud chybně považoval dnes již neexistující dům č. p. 33. Citujíc §2 odst. 2 písm. a) bodu 14. zákona č. 458/2000 Sb., prosazuje názor, že odběrné místo je vztahováno k pozemku a nic na tom nemění zákon č. 670/2004 Sb., jímž byla definice odběrného místa zjednodušena a byla vypuštěna část, která mluvila o „pozemku“. Není tak vyloučeno, aby odběrné místo bylo určeno pozemkem. Jestliže by přemístění elektroměru provedla sama (a nikoli P. R.), nic by se nezměnilo na povinnosti žalované dodávat žalobkyni elektřinu, a to bez ohledu na skutečnost, že dům byl zbořen. Má zato, že odběrné místo nezaniklo, jeho součástí je sloupek, kam podle jejího požadavku má být elektřina dodávána. Za přiléhavou nepovažuje úvahu, že původní pozemek parc. č. 2400 neexistuje, neboť byl rozdělen na několik nově vzniklých parcel, a okolnost jeho rozdělení nemůže být důvodem k zániku odběrného místa. S tímto odůvodněním navrhla zrušit rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále opět jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro řešení otázky, co se rozumí odběrným místem při dodávce elektřiny.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uvedených v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Žalobkyně žádnou z těchto vad v dovolání nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu; dovolací soud se tedy zabýval pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak byl obsahově vymezen.
Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Při řešení uvedené právní otázky dovolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudy obou stupňů, neboť v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr o skutkovém stavu nezpochybnitelný (srovnej §241a odst. 3 o. s. ř.).
Se zřetelem k tomu, že smlouvu o dodávce elektřiny účastnice uzavřely 5. 8. 1997, bylo určující, pojetí „odběrného místa“ k tomuto datu.
Podle §13 odst. 2 zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci (energetický zákon), se elektrizační soustavou pro účely tohoto zákona rozumí vzájemně propojený soubor zařízení pro výrobu a rozvod elektřiny včetně elektrických přípojek a odběrných elektrických zařízení a systém řídicí, zabezpečovací a měřicí techniky a zařízení k přenosu informací pro činnost výpočetní techniky a informačních systémů.
Podle §15 odst. 1 energetického zákona dodavatel je povinen zajistit dodávku elektřiny každému odběrateli, který: a) má zřízenou elektrickou přípojku a odběrné elektrické zařízení v souladu s technickými normami a právními předpisy na úseku bezpečnosti práce, b) splňuje podmínky týkající se místa, způsobu a termínu připojení stanovené dodavatelem, c) má souhlas vlastníka dotčené nemovitosti. O dodávce elektřiny uzavírá dodavatel s odběratelem na každé odběrné místo písemnou smlouvu, která musí obsahovat: a) výkon, množství a časový průběh odběru elektřiny (dále jen "odběrový diagram"), a to i pro stavy nouze, b) cenu a způsob platby za odebranou elektřinu včetně záloh, c) způsob měření odebrané elektřiny včetně přístupu dodavatele k měřicímu zařízení (odst. 2). Odběratel je povinen: a) zajistit, aby jeho odběrné zařízení připojené na rozvodné zařízení dodavatele bylo vybaveno dostupnými technickými prostředky omezujícími vliv zpětného působení na kvalitu dodávané elektřiny ostatním odběratelům a aby neovlivňovalo funkci řídicí, měřicí a zabezpečovací techniky a činnost systému hromadného dálkového ovládání (odst. 4 písm a/). Dodavatel nepřipojí elektrickou přípojku či odběrné elektrické zařízení, které neodpovídají technickým normám a právním předpisům na úseku bezpečnosti práce (odst. 7). Odběratel je povinen udržovat odběrné elektrické zařízení ve stavu, který odpovídá technickým normám a právním předpisům na úseku bezpečnosti práce, a poskytovat technické údaje o něm dodavateli (odst. 9). Podrobnější úpravu dodávek elektřiny stanoví ministerstvo vyhláškou (odst. 11).
Podle §16 odst. 1 energetického zákona elektrická přípojka začíná odbočením od rozvodného zařízení směrem k odběrateli a je určena k připojení odběrného elektrického zařízení jednoho odběratele. Elektrická přípojka nízkého napětí končí při venkovním vedení hlavní domovní pojistkovou skříní, při kabelovém vedení hlavní domovní kabelovou skříní. Tyto skříně jsou součástí přípojky. Hlavní domovní pojistková skříň, popřípadě hlavní domovní kabelová skříň se umísťuje na odběratelově objektu nebo na hranici či v blízkosti hranice jeho nemovitosti. Není-li na odběratelově nemovitosti zřízena hlavní domovní pojistková skříň, končí venkovní přípojka nízkého napětí posledním podpěrným bodem umístěným na této nemovitosti. Podpěrný bod je součástí přípojky (odst. 4). Není-li na odběratelově nemovitosti zřízena hlavní domovní kabelová skříň, končí elektrická přípojka nízkého napětí na svorkách hlavního jističe odběrného zařízení nebo v kabelové skříni uvnitř objektu (odst. 5).
Podle §17 odst. 1 energetického zákona odběr elektřiny měří a účtuje dodavatel podle údajů vlastního měřicího zařízení, které odběrateli na svůj náklad osadí, zapojí, udržuje a pravidelně ověřuje správnost měření. Měřicí transformátory jsou součástí odběrného elektrického zařízení.
Účastníky trhu s elektřinou jsou dnes výrobci elektrické energie, provozovatelé přenosové soustavy, provozovatelé distribuční soustavy, obchodníci s elektřinou a koneční zákazníci (odběratelé), kteří se v důsledku liberalizace trhu s elektřinou z „chráněných“ zákazníků stali zákazníky „oprávněnými“. Základním právem „chráněného“ zákazníka, a tomu odpovídající povinností dodavatele (distributora nebo obchodníka s elektřinou), je zajistit dodávku elektřiny každému odběrateli, který má zřízenou elektrickou přípojku a jehož odběrné elektrické zařízení splňuje příslušné technické požadavky. Elektrická přípojka začíná odbočením od rozvodného zařízení směrem k odběrateli a je určena k připojení odběrného elektrického zařízení jednoho odběratele. Veškerá elektrická zařízení odběratele pro konečnou spotřebu elektřiny připojená k distribuční soustavě jsou odběrnými elektrickými zařízeními. Odběrné elektrické zařízení odběratele připojené na rozvodné zařízení dodavatele nesmí omezujícím způsobem ovlivňovat kvalitu dodávané elektřiny ostatním odběratelům. Dodavatel není povinen připojit elektrickou přípojku či odběrné elektrické zařízení odběratele, které neodpovídají technickým normám a právním předpisům na úseku bezpečnosti práce. Elektrická přípojka nízkého napětí končí při venkovním vedení hlavní domovní pojistkovou skříní, při kabelovém vedení hlavní domovní kabelovou skříní (hlavní domovní skříň), která se umísťuje na odběratelově objektu nebo na hranici či v blízkosti hranice jeho nemovitosti. Hlavní domovní skříň slouží k jištění a odpojování odběrného zařízení (hlavního domovního vedení nebo odboček k elektroměru).
Ze shora řečeného vyplývá vzájemná podmíněnost existence odběrného elektrického zařízení a odběrného místa v tom smyslu, že lze dodávat elektrickou energii jen tam, kde je umístěno technicky způsobilé odběrné zařízení jednoho odběratele, jehož odběr je měřen jedním měřícím zařízením.
Odběrné místo žalobkyně bylo v okamžiku uzavření smlouvy ze dne 5. 8. 1997 určeno budovou, v níž se nacházela její odběrná zařízení. Dovolatelka se mýlí, má-li zato, že sloupek, v němž je umístěna hlavní domovní skříň, je součástí odběrného místa, které – i přes faktický zánik stavby – tak nemohlo zaniknout. Tato skříň je součástí přípojky a nikoliv odběrného místa (srovnej §16 odst. 1 větu třetí energetického zákona).
Je zřejmé, že dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné (§243b odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.), a dovolání žalobkyně zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobkyni právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2012
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu