Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.11.2012, sp. zn. 33 Cdo 2735/2011 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.2735.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.2735.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 2735/2011 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně AŠ-ET spol. s r.o. se sídlem v Praze - Záběhlicích, Žilinská č.e. 216 (identifikační číslo 25231685), zastoupené JUDr. Milanem Kopčákem, advokátem se sídlem v Aši, Hlavní 2800, proti žalovanému M. N. , zastoupenému JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 43, o 1.676.775,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 11 C 514/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 12. 2010, č.j. 14 Co 189/2009-242, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Milana Kopčáka, advokáta. Odůvodnění: Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 27. 11. 2008, č.j. 11 C 514/2006-191, uložil žalovanému a J. N. zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni 1.676.775,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání, které podal toliko žalovaný, Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 16. 12. 2010, č.j. 14 Co 189/2009-242, rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným potvrdil, odvolání proti části rozhodnutí, jíž bylo rozhodnuto o věci samé a o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a J. N., odmítl, rozhodl o nákladech odvolacího řízení a soudu prvního stupně uložil opravit v záhlaví rozsudku sídlo žalobkyně. Dovolání, jímž žalovaný napadl rozhodnutí odvolacího soudu ve všech – vyjma příkazu opravy záhlaví rozsudku soudu prvního stupně – výrocích, není přípustné. Dovolání proti výroku, kterým odvolací soud podle §218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jeno.s.ř.“), odmítl odvolání žalovaného proti části rozsudku, jíž soud prvního stupně uložil J. N. zaplatit žalobkyni 1.676.775,- Kč s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení 165.648,40 Kč, není objektivně přípustné, neboť nejde o žádný z případů vyjmenovaných v §237 až §239 o.s.ř. Proti části rozsudku, jíž odvolací soud potvrdil ve věci samé rozhodnutí, kterým soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 1.676.775,- Kč s příslušenstvím, není dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno až uplynutím 31. 12. 2012), protože napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř.). Zásadní právní význam je spjat zejména s právními otázkami, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo které soudy posuzují rozdílně, anebo hodlá-li dovolací soud již vyřešenou právní otázku posoudit jinak (srov. §237 odst. 3 o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že dovolacím důvodem, který je žalovanému k dispozici, je pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Z obsahu dovolání (tj. z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že kritiku správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem žalovaný založil výhradně na zpochybnění skutkových zjištění soudu prvního stupně, která odvolací soud převzal. Oproti odvolacímu soudu, který vyšel z toho, že konečná cena (za práce a materiál) byla sjednána při předání a převzetí stavby, resp. její druhé etapy, má žalovaný za to, že z provedených důkazů vyplývá, že smluvní strany sjednaly cenu díla podle položkového rozpočtu. Oporu v provedeném dokazování podle dovolatele rovněž nemá zjištění, že vady a nedodělky žalobkyně odstranila před 27. 1. 2006, kdy bylo dílo ukončeno, takže po jeho převzetí mohli objednatelé proti zažalované pohledávce uplatnit započtení smluvní pokuty sjednané za neodstranění záručních vad, což neučinili. Jinak řečeno, předestírá-li dovolatel odlišné skutkové závěry, které následně právně hodnotí jinak než odvolací soud, nezpochybňuje právní posouzení věci, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení odvolacím soudem rozhodující. Námitky žalovaného tudíž nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 o.s.ř., který není s to přípustnost dovolání založit (srov. §237 odst. 3, část věty za středníkem, §241a odst. 3 o.s.ř.). Podle ustanovení §237 odst. 3, části věty za středníkem, o.s.ř. nepřihlíží dovolací soud ani k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Bezcenné jsou proto výtky, že soud prvního stupně nevyzval žalovaného k odstranění vad jeho podání z 9. 3. 2007, jímž uplatnil práva proti žalobkyni vzájemnou žalobou, že toto podání považoval jen za obranu žalovaného (§98 o.s.ř.) a že neprovedl důkaz znaleckým posudkem. Dovolání proti výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení není objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4). Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení. Výši odměny dovolací soud určil podle ustanovení §1 odst. 1, §2, §3 odst. 1, 3, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012, tj. částkou 10.000,- Kč; součástí nákladů je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a náhrada za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 19. listopadu 2012 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/19/2012
Spisová značka:33 Cdo 2735/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.2735.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
§237 odst. 3 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-02