ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.2813.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 2813/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) J. J. a b) M. J. , zastoupených JUDr. Janem Jasou, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Jaltská 7, proti žalované Statek Chyše Genetic export, spol. s. r. o. se sídlem Chyše 141, identifikační číslo: 18224962, zastoupené JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem Karlovy Vary, Polská 4, o uložení povinnosti zajistit obnovení nerušené dodávky elektrické energie, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 11 C 18/2009, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. února 2010, č. j. 13 Co 593/2009-61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalobců proti rozsudku ze dne 16. února 2010, č. j. 13 Co 593/2009-61, kterým Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek ze dne 4. srpna 2009, č. j. 11 C 18/2009-40, jímž Okresní soud v Karlových Varech zamítl žalobu o uložení povinnosti zajistit obnovení nerušené dodávky elektrické energie, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a dovolací soud je neshledal přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Žalobci sice v dovolání vyjadřují názor, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, a odvolacímu soudu s odkazem na dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. vytýkají nesprávnost právního závěru, že žalovaná není povinna dodávat elektrickou energii do jimi obývaného objektu č. p. 295 C. (dále jen „nemovitost“), činí tak ale na základě námitek obsahově vystihujících dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Jejich argumentace je totiž založena na kritice správnosti skutkového závěru, že neprokázali existenci závazku žalované dodávat jim elektrickou energii do nemovitosti, jestliže žalovaná tuto nemovitost nikdy nevlastnila a ve smlouvě o prodeji části podniku uzavřené mezi Pozemkovým fondem České republiky (prodávajícím) a žalovanou (kupující) dne 29. 1. 2001 takový závazek žalované uveden není a ani z ní nevyplývá. Námitkou, že v řízení, vedeném u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 19 C 118/2005, v němž se žalobkyně domáhala proti M. K. určení vlastnictví k nemovitosti, byla zjištěna existence závazku Státního statku Chyše (právního předchůdce žalované) dodávat elektrickou energii do nemovitosti a že tento závazek souvisel s privatizovaným majetkem a tudíž přešel na žalovanou ve smyslu §15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve skutečnosti uplatňují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno. Žalobci přehlížejí, že Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 16. 10. 2002, sp. zn. 29 Odo 173/2002, dospěl k závěru, že otázka, zda konkrétní závazek či právo souvisí s privatizovaným majetkem, je otázkou skutkového zjištění, nikoli otázkou právní, a to bez ohledu na to, čím je tato souvislost dána (např. předmětem činnosti, organizačním začleněním, či souvislostí s jinou organizační jednotkou nebo finančním propojením s takovou jednotkou apod.). Nehledě na to, že skutkový stav, na němž bylo založeno právní posouzení věci v jiném sporu mezi odlišnými účastníky, není pro soud závazný a závazným by nebylo ani posouzení předběžné otázky uvedené v odůvodnění rozsudku vydaném v jiném řízení.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované v této fázi řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobcům právo (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 28. února 2012
JUDr. Blanka M o u d r á, v. r.
předsedkyně senátu