ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3030.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 3030/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Ing. H. Ch. , zastoupené Mgr. Martinem Zobačem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská 527/1, proti žalovanému P. Š. , zastoupenému JUDr. Štefánií Fajmonovou, advokátkou se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, V Lískách 1065/31, o 323.810,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 14 C 2/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 6. 12. 2011, č.j. 54 Co 626/2011-89, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví citovanému rozsudku v části, jíž krajský soud ve věci samé potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 21. 3. 2011, č.j. 14 C 2/2010-73, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o.s.ř).
Dovolatel sice ohlásil uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ve skutečnosti však uplatnil dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o.s.ř. mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, jehož užití je v případě dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. vyloučeno (srov. §241a odst. 3 o.s.ř.). Namítl, že nebylo objasněno, kdy k podpisu smlouvy a předání peněz došlo a zejména nebylo prokázáno, že od žalobkyně půjčku převzal. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud - stejně jako před ním soud prvního stupně - nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy dovodit, že nedošlo k uzavření smlouvy o půjčce. Jelikož je kritika právního posouzení věci založena výlučně na námitkách nesprávnosti skutkových zjištění, je pro účely daného dovolacího přezkumu bezcenná.
Dovolání proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu není objektivně přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2003 pod č. 4).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Náklady, které vznikly žalobkyni, nelze považovat za účelně vynaložené, neboť vyjádření k dovolání vůbec nevystihuje důvod odmítnutí dovolání.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2012
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu