ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3139.2012.1
sp. zn. 33 Cdo 3139/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně PhDr. O. K. , zastoupené Mgr. Tomášem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 14, proti žalovanému Ing. K. H. , zastoupenému JUDr. Stanislavem Drábkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Neklance 26, o 234.325,- Kč, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 12 C 230/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. března 2012, č. j. 57 Co 361/2011-710, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného (dále též „dovolatele“) proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byl potvrzen (ve věci v pořadí třetí) rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 23. března 2011, č. j. 12 C 230/2001-647, jímž byla (mimo jiné) žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 234.325,- Kč, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). První ve věci vydaný rozsudek ze dne 22. května 2006, č. j. 12 C 230/2001-294, jímž Okresní soud v Novém Jičíně zamítl vůči žalovanému žalobu o zaplacení částky 728.583,20 Kč, byl pro vady žaloby a pro nedostatky ve vylíčení rozhodujících skutečností zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. června 2007, č. j. 57 Co 4/2007-331, a věc byla Okresnímu soudu v Novém Jičíně vrácena k dalšímu řízení. Další (částečný) rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. listopadu 2009, č. j. 12 C 230/2001-475, byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. září 2010, č. j. 57 Co 119/2010-573, a věc byla Okresnímu soudu v Novém Jičíně vrácena k dalšímu řízení; v rozsahu částky 189.919,20 Kč, představující úroky z prodlení z částky 863.000,- Kč, bylo totiž vůči žalovanému rozhodnuto předčasně (dosud nebylo rozhodnuto o oprávněnosti požadavku žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 863.000,- Kč), a pokud jde o částku 20.480,- Kč pominul soud procesní obranu žalovaného, spočívající v uplatněné námitce započtení.
Zbývá tak zvážit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Vymezuje-li občanský soudní řád - při splnění zákonných podmínek - jako způsobilý předmět dovolání rozhodnutí odvolacího soudu, má tím na mysli i jednotlivé jeho výroky o věci samé. Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. je skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží [§237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byl nárok na dělitelné plnění se samostatným skutkovým základem (požadavek na zaplacení částky 213.845,- Kč představující poměrnou část náhrady za věci vnesené žalobkyní do sdružení a částky 20.480,- Kč představující poměrnou část náhrady za závazky, vzniklé za dobu účasti žalobkyně ve sdružení, které po svém vystoupení ze sdružení zaplatila), je zřejmé, že dovoláním dotčeným výrokem, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zaplacení 20.480,- Kč, bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, a přípustnost dovolání je proto vyloučena podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud dovolání proti výroku rozsudku, jímž krajský soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu částky 20.480,- Kč, odmítl.
Ve zbývajícím rozsahu výroku rozsudku odvolacího soudu nelze než hodnocením v dovolání obsažené argumentace dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř).
Dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Bezcenné jsou tudíž výhrady dovolatele vůči skutkovým zjištěním soudů, které vystihují dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož uplatnění je zde vyloučeno [srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř., omezujícího tento dovolací důvod na dovolání přípustná podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř.]. Ty jsou představovány námitkami, že nebyly provedeny důkazy k prokázání skutkového stavu věci, že účastníci sdružení společně nepodnikali, že nebylo vedeno oddělené účetnictví ve vztahu k majetku sdružení, že nebylo dohodnuto, jakým způsobem budou jednotlivé hodnoty sdružení odděleny od individuálního majetku jeho členů, že žalobkyně do sdružení nevnesla žádný majetek, natož zboží získané kupní smlouvou od M. P. v hodnotě 863.000,- Kč, které sdružení dále prodávalo, že pohledávka, kterou žalobkyně použila k započtení na dluh vůči M. P. nebyla zanesena do účetnictví sdružení, že jsou nesprávné závěry, podle nichž žalobkyně samostatně nepodnikala, že ke dni ukončení své účasti ve sdružení, tj. k 17. 7. 1995, uzavřela účetní knihy a dále podnikala již jen pod svým jménem na vlastní účet a že doklady založené ve spise jsou účetními doklady sdružení.
V rámci způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, dovolatel prosazuje názor, že právo žalobkyně na zaplacení náhrady za věci vnesené do sdružení je promlčeno a naopak nesouhlasí se závěrem, že jeho právo na zaplacení pohledávky z období let 1993 až 1995 za žalobkyní, kterou použil k započtení, je promlčena a tudíž nezpůsobilá k započtení. Řešení žádné z těchto otázek nečiní z napadeného rozsudku rozhodnutí mající ve věci samé zásadní právní význam. Hmotnému právu neodporuje závěr odvolacího soudu (a potažmo i soudu prvního stupně), že právo žalobkyně není promlčeno, byla-li žaloba podána u soudu 18. 6. 2001, neboť podle čl. XII. smlouvy o sdružení při zániku účasti člena na sdružení se vypořádání mělo provést do pěti let od tohoto zániku. Jestliže žalobkyně ze sdružení vystoupila dne 17. 7. 1995, potom mělo dojít k vypořádání do 17. 7. 2000 a promlčecí doba začala běžet ode dne následujícího, tj. od 18. 7. 2000. Se zřetelem ke shora uvedenému časovému sledu byla žaloba podána před uplynutím obecné tříleté promlčecí doby (§101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). Správný je rovněž závěr, že právo na zaplacení částky 2,922.892,25 Kč (tvrzená pohledávka vzniklá neoprávněným odčerpáním peněžních prostředků sdružení v letech 1993 až 1995) uplatněné žalovaným v podání ze dne 10. 11. 2009, doplněné podáním ze dne 30. 1. 2011, je promlčeno. Ať již by šlo o nárok na náhradu škody, který se promlčuje podle §106 obč. zák. či nárok na vydání bezdůvodného obohacení, který se promlčuje podle §107 obč. zák., promlčecí doba uplynula. Z pohledu hmotného práva pak obstojí závěr, že podle §581 odst. 2 obč. zák. promlčenou pohledávku nelze započíst. Dovolatelem vymezené otázky tak nesplňují kritéria §237 odst. 3 o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; za této situace Nejvyššímu soudu nezbylo než je podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. listopadu 2012
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu