ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3183.2010.1
sp. zn. 33 Cdo 3183/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců a) B. M. a b) V. M. , zastoupených JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 58/31, proti žalované VLAMA Trading s. r.o. se sídlem ve Valašském Meziříčí, Havlíčkova 234/1, identifikační číslo 25872796, zastoupené Mgr. Liborem Holemým, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně-pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 18 C 97/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. února 2010, č. j. 11 Co 627/2009-91, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně-pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 30. dubna 2009, č. j. 18 C 97/2008-50, se zastavuje.
II. Dovolání se zamítá .
III. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Libora Holemého, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně-pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. dubna 2009, č. j. 18 C 97/2008-50, zamítl žalobu o zrušení rozhodčího nálezu ze dne 18. června 2008, sp. zn. R 2/2008, vydaného rozhodcem JUDr. Ladislavou Stradějovou; současně rozhodl o nákladech řízení. Neztotožnil se s tvrzením žalobců, že jim nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodcem projednat, neboť se nemohli seznámit s listinami založenými ve spise. Zdůraznil, že rozhodčí řízení bylo zahájeno návrhem na vydání rozhodčího nálezu ze dne 13. 5. 2008, JUDr. Ladislava Stradějová oznámením ze dne 14. 5. 2008 přijala funkci rozhodce, doručila žalobcům žalobu a vyzvala je, aby se ve lhůtě 15 dnů k věci písemně vyjádřili a předložili své důkazy, současně obě strany pobídla ke smírnému řešení sporu. Žalobci svého práva využili a písemně se vyjádřili dne 29. 5. 2008. S žalobou nesouhlasili, neboť podle nich jim žalovaná žádné peníze podle smlouvy o půjčce neposkytla a současně odmítli tvrzení, že půjčka jim byla poskytnuta na základě dohody žalované a společnosti INDICA Corporation Co., jelikož o takové dohodě nebyli informováni a s touto třetí osobou žádnou smlouvu neuzavřeli. Proto žalovaná vůči nim nemůže mít žádnou pohledávku. Na toto vyjádření reagovala žalovaná podáním ze dne 12. 6. 2008, v němž uvedla, že je jen na věřiteli, jakým způsobem si obstará finanční prostředky, které následně půjčí. Podstatné je, že žalobci peníze obdrželi a dosud je nevrátili. Dne 18. 6. 2008 byl JUDr. Ladislavou Stradějovou vydán pod sp. zn. R 2/2008 rozhodčí nález, jímž byli žalobci zavázáni zaplatit žalované částku 2,300.000,- Kč s příslušenstvím. Žalobci nebyli zkráceni na svých právech, protože od počátku věděli, že řízení před rozhodcem bude pouze písemné a nikoliv ústní, věděli, že se k žalobě mají právo vyjádřit a předložit důkazy. Neobstojí jejich námitka, že neměli možnost seznámit se s listinami založenými ve spise. To, že práva seznámit se s listinami založenými v rozhodčím spise využili až po vydání rozhodčího nálezu, lze přičítat jen k jejich tíži.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. února 2010, č. j. 11 Co 627/2009-91, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Akcentoval, že předpokladem úspěšnosti žaloby o zrušení rozhodčího nálezu může být jen zásadní porušení procesních principů rozhodčího řízení, k čemuž v dané věci nedošlo. Rozhodce řádně a včas doručil žalobcům (v rozhodčím řízení žalovaným) návrh na vydání rozhodčího nálezu a výzvu, aby se k návrhu vyjádřili. Poté, co se žalobci k návrhu vyjádřili, vydal rozhodce nález na podkladě předložených listin, přičemž žádnou z nich nepominul, všemi provedl důkaz a učinil z nich řádná skutková zjištění. Postup rozhodce v řízení odpovídal písemné dohodě účastníků rozhodčího řízení. Na tomto závěru nemůže nic změnit okolnost, že žalobcům nebyla zaslána listina o dohodě mezi žalovanou a společností INDICA Corporation Co., ani vyjádření žalované ze dne 12. 6. 2008. Podstatné podle odvolacího soudu bylo, že rozhodce měl k dispozici všechny listiny prokazující tvrzení účastníků řízení, že z nich učinil zjištění, která pojal do svých skutkových a právních závěrů.
Dovolání, směřující jak proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně-pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 30. dubna 2009, č. j. 18 C 97/2008-50, tak proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. února 2010, č. j. 11 Co 627/2009-91, žalobci (dále též „dovolatelé“) považují za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť obě rozhodnutí mají zásadní význam po právní stránce. Ten je dán nesprávným právním posouzením věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., spočívajícím v chybném výkladu §31 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „z. r. ř.“). Jestliže jim rozhodce neposkytl listinu ze dne 20. 6. 2007 ani vyjádření žalované ze dne 12. 6. 2008 reagující na jejich vyjádření k návrhu na vydání rozhodčího nálezu, došlo tím k naplnění citovaného zákonného důvodu pro zrušení rozhodčího nálezu, neboť jim jeho postupem byla odepřena možnost se k uvedeným listinám vyjádřit. Postupem rozhodce došlo k porušení §19 odst. 2 z. r. ř. tím, že jim nedal stejnou příležitost jako žalované k tomu, aby byl zjištěn skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí sporu. Z uvedeného ustanovení vyplývá požadavek, aby obě strany sporu měly veškeré potřebné listiny, jež předkládá druhá strana. Dovolatelé nezpochybňují, že se účastníci ve smlouvě dohodli, že řízení bude vedeno jen písemně. Právě proto jim měl rozhodce uvedené listiny doručit, neboť měly prokazovat, že žalovaná závazek ze smlouvy splnila prostřednictvím třetí osoby.
Žalovaná navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout. Má za to, že žalobci označujíce dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ve skutečnosti uplatnili dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který je v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zapovězený.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle §104 odst. 1 věty prvé ve spojení s §243c odst. 1 o. s. ř. řízení o dovolání směřujícímu proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil (blíže srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 45/2000).
Žalobci námitkou, že jim nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodcem projednat, neboť jim nedal příležitost vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, zejména jim nebyla dána k dispozici listina ze dne 20. 6. 2007 zachycující smlouvu mezi žalovanou a společností INDICA Corporation Co., ani jim nezaslal repliku žalované ze dne 12. 6. 2008 reagující na jejich vyjádření k návrhu na vydání rozhodčího nálezu, zpochybňují závěr odvolacího soudu o nenaplnění podmínek zrušení rozhodčího nálezu z důvodu uvedeného v §31 písm. e) z. r. ř., tj. uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.].
Podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §18 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen „z. r. .ř.“), strany mají v rozhodčím řízení rovné postavení a musí jim být dána plná příležitost k uplatnění jejich práv.
Podle §19 odst. 1 z. r. ř. strany se mohou dohodnout na postupu, kterým mají rozhodci vést řízení. Otázky řízení mohou být rozhodnuty předsedajícím rozhodcem, jestliže k tomu byl zmocněn stranami nebo všemi rozhodci. Není-li uzavřena dohoda podle odstavce 1, postupují rozhodci v řízení způsobem, který považují za vhodný. Vedou rozhodčí řízení tak, aby bez zbytečných formalit a při poskytnutí stejné příležitosti k uplatnění práv všem stranám byl zjištěn skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí sporu (odst. 2).
Podle §31 písm. e) z. r. ř. soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat.
Žalobci dovoláním nezpochybňují, že se s žalovanou v souladu s §19 odst. 3 z. r. ř. dohodli, že rozhodčí řízení bude vedeno pouze písemně, tj. s vyloučením ústního jednání (viz čl. III bod 3 smlouvy o půjčce). Je tak na místě se zabývat otázkou, zda při dohodnutém způsobu vedení rozhodčího řízení, byla žalobcům (jako žalovaným v rozhodčím řízení) dána stejná možnost věc projednat před rozhodcem, jako žalované (žalobkyni v rozhodčím řízení), tj. zda byl dodržen princip „rovnosti zbraní“.
Je nutno mít na zřeteli, že institut zrušení rozhodčího nálezu podle §31 z. r. ř. nepředstavuje řádný ani mimořádný opravný prostředek proti rozhodčímu nálezu (srovnej Bělohlávek, A., Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, Komentář, C. H. BECK, 2004, str. 231); formou opravného prostředku jak po stránce procesní, tak i věcné správnosti rozhodčího nálezu může být jedině přezkum jinými rozhodci podle §27 z. r. ř. „Účelem institutu zrušení rozhodčího nálezu soudem je umožnit ještě v jiném řízení než v řízení o výkonu rozhodnutí soudní přezkum toho, zda byly splněny základní podmínky pro projednání a rozhodnutí věci rozhodci tedy základní podmínky pro to, aby bylo suspendováno ústavní právo domáhat se svých práv u nestranného a nezávislého soudu ve smyslu ustanovení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též „LZPS“), na které navazuje mj. též ústavní právo dle čl. 38 odst. 2, poslední věty, LZPS. Kontrolní činnost obecných soudů připouští zákon zejména tím, že umožňuje uplatnit existenci vad, jimiž by trpělo řízení před rozhodci ad hoc i řízení před stálým rozhodčím soudem, popř. rozhodčí nález, pokud se takové vady příčí základním zásadám, na nichž jinak spočívá samo rozhodčí řízení a rozhodování [viz Hlavsa, P., Poznámky k rozhodčímu řízení (část II.), Právní praxe v podnikání 6/1995, str. 4, a obdobně Macur, J., Rozhodčí řízení a výkon rozhodčích nálezů, Právo a podnikání 5/1995, str. 6].
Nejvyšší soud se otázkou odnětí možnosti projednat věc před rozhodci již zabýval (srov. rozhodnutí ze dne 28. května 2009, sp. zn. 23 Cdo 2570/2007, nebo ze dne 11. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 1201/2007). Důvod ke zrušení rozhodčího nálezu soudem, upravený v §31 písm. e) z. r. ř., míří především na ochranu dodržování základních procesních práv a povinností účastníků rozhodčího řízení s ohledem na zásadu rovnosti účastníků řízení vyjádřenou v §18 z. r. ř. Účastníkům musí být dána plná příležitost k uplatnění jejich práv. Všechny námitky vedoucí ke zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. e) z. r. ř. musí být nutně procesního charakteru, musí se tedy týkat postupu rozhodčího soudu při projednávání sporu, nikoli správnosti skutkových nebo právních závěrů učiněných rozhodčím soudem. Institut návrhu na zrušení rozhodčího nálezu nemůže sloužit jako opravný prostředek proti rozhodčímu nálezu. Otázku, zda byla s ohledem na rovné postavení stran rozhodčího řízení poskytnuta stranám možnost věc před rozhodci projednat, respektive, zda byla řádně poskytnuta dostatečná možnost k uplatnění procesních práv účastníků rozhodčího řízení, je třeba zkoumat nejen z hlediska, zda po formální stránce byly procesní postupy dodrženy, ale rovněž z hlediska, měly-li obě strany rovnou a dostatečnou možnost uplatnění tvrzení, námitek, navrhování důkazů apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 1201/2007). V nálezu ze dne 13. listopadu 2003, sp. zn. III. ÚS 202/03, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 134/2003, Ústavní soud formuloval a odůvodnil závěr, že jedním ze základních principů, jimiž je soudní řízení ovládáno, je princip rovnosti účastníků, který vyjadřuje skutečnost, že účastníci řízení (strany) musí stát před soudem v rovném postavení, aniž by byla jedna nebo druhá strana jakkoli procesně zvýhodněna či znevýhodněna. K provedení tohoto principu se ukládá soudu povinnost, aby oběma stranám sporu zajistil stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Obdobně chápe princip rovnosti stran Evropský soud pro lidská práva, který používá v této souvislosti pojem „rovnost zbraní“. Podle konstantní judikatury tohoto soudu princip rovnosti zbraní, jako jeden z prvků širšího pojetí spravedlivého procesu, vyžaduje, aby každé procesní straně byla dána přiměřená možnost přednést svou záležitost za podmínek, jež ji nestaví do podstatně nevýhodnější situace, než ve které je její protistrana (viz např. Dombo Beheer B. V. proti Nizozemí, 1993, Ankerl proti Švýcarsku, 1996, Komanický proti Slovensku, 2002). Vzhledem ke shora uvedenému lze za přiměřeného použití občanského soudního řádu (§30 z. r. ř.) uvedený závěr vztáhnout i na rozhodčí řízení ve smyslu zákona č. 216/1994 Sb.
Podle procesněprávní teorie zásada ústnosti spočívá v tom, že ke všemu, co má mít za řízení význam a k čemu soud může při svém rozhodování přihlížet, musí být při jednání předneseno (sděleno) ústně. Naopak princip písemnosti řízení je chápán tak, že za řízení je možné vzít v úvahu jen to, co je „jako písemnost“ součástí spisu, a že všechny právně významné skutečnosti lze zjistit jen z těchto listin. Vedení rozhodčího řízení s vyloučením ústního jednání, tedy jen na základě listin, znamená, že stranám musí být umožněno vyjádřit se ke všem relevantním skutečnostem, navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení, podat vyjádření k žalobě, argumentovat vůči námitkám uplatněným v žalobní odpovědi žalovaného, formou písemných podání, která se stanou součástí (popř. přílohou) rozhodčího spisu. Dohodnutá písemnost rozhodčího řízení neznamená (nedohodnou-li se strany řízení jinak podle §19 odst. 1 věty prvé z. r. ř. ve shora uvedeném znění), že bude rozhodcem vedeno korespondenčním způsobem, tj. že každé podáním (popřípadě listinný důkaz) bude zasláno k vyjádření protistraně a teprve až poté bude možno ve věci vydat rozhodčí nález. K zajištění principu „rovnosti zbraní“ v rozhodčím řízení při jeho písemném způsobu vedení nabývá na významu právo nahlížet do všech listin prokazujících průběh rozhodčího řízení (§29 odst. 3 z. r. ř.). Rozhodce musí (požádají-li o to) stranám rozhodčího řízení umožnit do těchto listin nahlédnout, neboť v opačném případě by jim znemožnil seznámit se s písemnými podklady, na jejichž základě bude formulovat svůj závěr o skutkovém stavu věci a následně i své právní posouzení věci. Takový postup by byl porušením zásady rovnosti stran rozhodčího řízení (§18 z. r. ř.) a důvodem ke zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. e) z. r. ř. V situaci, kdy si strany smlouvy o půjčce (žalobci a žalovaná) v rozhodčí doložce (viz čl. III. smlouvy o půjčce) nedohodly, že veškerá podání stran a listinné důkazy budou zaslány druhé straně a nevyužili-li žalobci před vydáním rozhodčího nálezu svého práva nahlédnout do všech listin, které předložila žalovaná, nelze rozhodčí řízení (potažmo vydaný rozhodčí nález) úspěšně napadat námitkou, že se žalobci neseznámili s listinami založenými v rozhodčím spise, neboť o tom, že byly rozhodci předloženy, nevěděli.
Z toho, co je shora uvedeno, je zřejmé, že dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné (§243b odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.), a dovolání žalobců zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za stavu, kdy žalované vznikly náklady v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta, které sestávají z odměny advokáta ve výši 4.500,- Kč [§2 odst. 1, §8 ve spojení s §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění platném do 29. 2. 2012 (viz čl. II. vyhlášky č. 64/2012 Sb.)], z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění) a 20% DPH ve výši 960,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 31. října 2012
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu