ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3301.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 3301/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně LINVESTA, a.s. se sídlem v Rožmberku nad Vltavou 7, identifikační číslo 26030951, zastoupené Mgr. Janem Valihrachem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Farní 4, proti žalovaným 1) M. K. – H. , a 2) Mag. E. K. , zastoupeným Mgr. Petrem Wölflem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční 133/1, o zaplacení 86.989,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 15 C 2059/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. dubna 2011, č. j. 5 Co 7/2011-133, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.976,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Petra Wölfla, advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, Radniční 133/1.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. dubna 2011, č. j. 5 Co 7/2011-133, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 18. října 2010, č. j. 15 C 2059/2009-103, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 86.989,- Kč s příslušenstvím, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Závěr odvolacího soudu, že její právo na zaplacení nedoplatku kupní ceny a úplaty za zřízení věcného břemene je promlčeno, zpochybnila žalobkyně námitkou, že odvolací soud při rozhodování nevzal v úvahu údaje vyplývající z výpovědí svědků S. a R., že účastníci uzavřeli ústní dohodu, jíž změnili, resp. nahradili ujednání o splatnosti, obsažené v kupní smlouvě ze dne 16. 10. 2006. V návaznosti na to pak prosazuje názor, že „ porušení této ústní dohody o splatnosti dluhu, který vznikl na základě písemného právního úkonu, odůvodňuje rozpor námitky promlčení s dobrými mravy “. Pochybení odvolacího soudu spatřuje rovněž v tom, že pominul, že „ z provedeného dokazování, a to zejména z obsahu vlastní kupní smlouvy, jednoznačně vyplynulo, že mezi účastníky bylo dohodnuto, že podkladem pro jakoukoli úhradu ze strany žalovaných bude vždy faktura, která se v tomto případě stala splatnou až v lednu 2007 “. Tyto námitky však představují uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o. s. ř. který nelze v případě přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. s úspěchem použít (k okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem se nepřihlíží). Právním posouzením je totiž taková činnost soudu, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z konkrétních skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Žalobce však právní posouzení věci zpochybňuje tím, že nabízí vlastní - od zjištění odvolacího soudu odlišnou - skutkovou verzi o tom, jak byla dohodnuta splatnost kupní ceny - a na jejím základě pak prosazuje i odlišný právní závěr, a to že jeho právo na doplatek kupní ceny není promlčeno.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že nelze-li zpochybnit skutkové závěry odvolacího soudu, že v posuzovaném případě nebyla splatnost peněžních plnění ze smlouvy ze dne 16. 10. 2006 účastníky ujednána, ani stanovena právním předpisem či určena v rozhodnutí, musí obstát i právní závěr, že první možnost vykonání práva žalobkyně na zaplacení pohledávek byla dána okamžikem, kdy mohla jako věřitelka nejdříve o splnění dluhu požádat, resp. bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy. Za rozhodný den pro počátek běhu promlčecí doby je tudíž nutno považovat den, který následoval po uzavření smlouvy. Tento závěr odvolacího soudu koresponduje s právním názorem vyjádřeným již v rozhodnutí Nejvyššího soudu, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 28/84, který Nejvyšší soud zopakoval v řadě svých rozhodnutí (srovnej např. rozhodnutí ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 33 Odo 665/2002, či ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 28 Cdo 566/2004).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaní mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, jež sestávají z odměny za zastupování advokátem v dovolacím řízení ve výši 7.180,- Kč (§1 odst. 1, §2, §3 odst. 1 bod 4, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1, věty první, a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29. 2. 2012 - srov. čl. II. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 64/2012 Sb.), z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z částky 1.496,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrady odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, můžou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 21. listopadu 2012
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu