ECLI:CZ:NS:2012:33.CDO.3389.2011.1
sp. zn. 33 Cdo 3389/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce Bohumíra Malechy , s místem podnikání v Rokycanech, Přemyslova 848/III, zastoupeného JUDr. Miroslavem Majerem, advokátem se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 7, proti žalovanému A. B. , zastoupenému JUDr. Miloslavem Krausem, LL.M., advokátem se sídlem v Hodoníně, Palackého 54, o 72.570,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 9 C 404/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. května 2011, č. j. 10 Co 165/2011-69, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví citovanému rozsudku, kterým Krajský soud v Plzni potvrdil rozsudek ze dne 13. ledna 2011, č. j. 9 C 404/2009-51, jímž Okresní soud v Rokycanech uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 72.570,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“); přestože předchozí rozsudek ze dne 26. ledna 2010, č. j. 9 C 404/2009-19, byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 3. května 2010, č. j. 10 Co 123/2010-32, zrušen, rozhodl soud prvního stupně v pořadí druhým rozsudkem shodně jako v původním rozsudku, tj. žalobě vyhověl.
Dovolání tak může být přípustné jen v intencích §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Žalovaný námitkou, že neměl způsobilost být účastníkem řízení a že tedy v řízení vystupoval jako „non subjekt“ (žalobce jej nežaloval jako podnikatele, podnikajícího pod identifikačním číslem, ale jako fyzickou osobu), uplatnil zmatečnost podle §229 odst. 3 o. s. ř. Pomíjí přitom, že ke zmatečnostním vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. přihlíží dovolací soud jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě takové vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládají. K posouzení jejich důvodnosti slouží žaloby pro zmatečnost (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek jako R 32/2003). Nelze pominout, že bližší odůvodnění této námitky dovolatele vychází z neznalosti elementárních právně-teoretických základů o rozlišování mezi nedostatkem způsobilosti být účastníkem občanského soudního řízení (§19 a §103 o. s. ř.) a nedostatkem pasivní věcné legitimace, který vychází z hmotného práva.
Podle §241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Až v dovolacím řízení přišel žalovaný s (novým) tvrzením, že dílo bylo provedeno v místě jeho podnikání, kde má svou kancelář a běžně zde provozuje své podnikání, a že dlažba, která byla v rámci plnění smlouvy o dílo položena, slouží jako odstavné parkoviště pro jeho obchodní partnery a částečně jako sklad zboží; z těchto skutkových okolností dovozuje, že mezi účastníky šlo o závazkový vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti (v přednesu u odvolacího jednání dne 26. 5. 2011 pouze uvedl, že „ charakter sporu není občanskoprávní, protože smlouva o dílo byla uzavřena mezi účastníky jako podnikateli“ , netvrdil žádné okolnosti, z nichž by skutkově vyplývalo, že závazkový vztah mezi účastníky vznikl při jejich podnikatelské činnosti ). Dovolací soud k těmto tvrzením nemohl přihlédnout, neboť - jak již bylo výše vyloženo - nemůže při rozhodování o dovolání přihlížet k tvrzením či námitkám, jež mohl žalovaný uplatnit v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů, a přesto tak neučinil.
Ostatně, mělo-li by ve věci jít o vztah mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, nebylo by dovolání přípustné podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 100.000,- Kč.
Jelikož dovolání není přípustné ani proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003), Nejvyšší soud je odmítl [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobci, který by podle 243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustné.
V Brně 22. listopadu 2012
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu